V neděli 29. června 2025 zemřel ve věku nedožitých 98 let dlouholetý pracovník vratislavické továrny na koberce pan Otakar Oraný. Tato zpráva mě zastihla při lázeňském pobytu a tak až dnes mi Leoš Nýdrle vyprávěl o své návštěvě předminulý týden u pana Oraného v nemocnici. Řeč přišla na Leošův zájem o boje za 1. sv. války v Itálii. Pan Oraný mu na to sdělil, že jeho otec v té době bojoval na italské frontě na Piavě jako legionář. Do své domoviny se vrátil z fronty v "mundůru" R-U vojáka. Z bojiště se prý vrátil domů jako úplný chuďas. Seznámil se pak s venkovským děvčetem z lepších poměrů, snad ze statku. Vzali se a založili spolu rodinu.
Pan Otakar Oraný se narodil 7. prosince roku 1927 na Vysočině, v Malém Beranově u Jihlavy. Obecnou školu navštěvoval (1930 - 1935) v sousedním Heleníně. Tehdejší denní pochody do kopce za vzděláním možná položily základy k jeho pozdějšímu vysokému věku. Z obecní školy směřovaly jeho kroky do českého gymnázia v Jihlavě (1935 - 1938). Po německé nacistické okupaci však bylo gymnázium policejně uzavřeno a tak povinnou školní docházku musel dokončit na měšťanské škole v Jihlavě.
V době 2. světové války nastoupil v 16 letech svoje první zaměstnání v textilní továrně v Malém Beranově (1943 - 1945). Zdejší továrna vyráběla vlněné látky, přikrývky a obuvnický textil. Naučil se zde práci na selfaktorech v mykané přádelně a tkaní na mechanických vlnařských stavech v tkalcovně. Po skončení války se již odmítl vrátit na gymnázium s možností odmaturovat ve zkráceném režimu. Dal přednost textilnímu oboru a zužitkování prvních zkušeností získaných v textilní továrně.
V 18 letech začal studium na Vyšší průmyslové škole textilní v Brně (1945 - 1949). Po maturitě krátce nastoupil do národního podniku SUKNO, Humpolec jako technický pracovník v závodě Brunka. Po té byl nucen nastoupit na vojnu a tak v říjnu 1949 narukoval do Opavy. Po 7 měsících však vojenskou službu ze zdravotních důvodů ukončil a vrátil se do SUKNA, kde byl vyslán do závodu v Dobré nad Sázavou. V závodě v Dobré byla v té době kompletní výroba tkanin a vojenských přikrývek. Výrobní proces zde zahrnoval praní vln, barvení surovin, zušlechťování surovin, výrobu mykané příze, tkaní na vlnařských stavech a úpravárenství - pračky, valchy, dekatování, lisy, česačky a postřihy. To vše mu poskytlo vynikající praktickou školu pro budoucí činnost. V letech 1952 až 1953 zastával pozici vedoucího odborného výcviku školního závodu SUKNO v Humpolci. Škola zde poskytovala 2 leté učňovské obory mykaná přádelna a vlnařská tkalcovna pro 150 až 200 učňů.
V letech 1953 až 1956 absolvoval Otakar Oraný speciální vysokoškolské studium. Na Technice v Praze 4 semestry a poslední 5. semestr na Vysoké škole textilní v Liberci. Tuto mimořádnou formu stipendijního studia organizovalo tehdejší ministerstvo lehkého průmyslu pro rychlé doplnění vysokoškolsky vzdělaných textilních odborníků. Po absolvování studia rozhodovalo o umístění do podniků ministerstvo. A tak se stalo, že ředitel Hlavní správy VLNA pan Miroslav Hampl vyslal pana Oraného do národního podniku TOKO (Továrny koberců a nábytkových látek Vratislavice nad Nisou, n. p.), aby se specializoval na výrobu koberců.
První dva roky ve Vratislavicích (1956 - 1958) zastával funkci vedoucího tkalcoven prutových koberců včetně úpravny koberců. V roce 1958 došlo k reorganizaci průmyslu a Vratislavice nad Nisou se staly sídlem výrobně hospodářské jednotky BYTOVÝ TEXTIL a TOKO se následně přejmenovalo na PRŮMYSL BYTOVÝCH TEXTILIÍ (PBT). Na pozadí těchto organizačních změn vykonával pan Otakar Oraný funkci vedoucího výroby a techniky závodu PBT 1 - Vratislavice (1958 - 1962). Následně byl jmenován ředitelem vratislavického závodu 1 (1963 - 1970). Za veřejné odsouzení ruské okupace v srpnu 1968 byl z funkce ředitele závodu odvolán.
Z návštěvy Věry Čáslavské a Josefa Odložila v Bytexu, zleva Otakar Oraný (ředitel závodu 1), zprava Oto Nalezinek a Ing. Jiří Hlavatý, podnikový ředitel
Mezitím došlo k druhé reorganizaci československého průmyslu, jehož výsledkem bylo ustavení národního podniku BYTEX. V Bytexu pak pan Oraný působil od roku 1971 na pozici vedoucího technické přípravy výroby (TPV) až do svého odchodu do důchodu v červenci roku 1989. Jako vedoucí pracovník výrobkových inovací podniku Bytex významně ovlivňoval úspěšnost produktů podniku na tuzemských i zahraničních trzích. Současně byl autorem řady modernizačních technologických projektů v oblasti výroby koberců a nesl výrazný podíl na zavedení výroby všívaných koberců provozu KOVRAL a následně jejich potiskování.
Otakar Oraný, vedoucí TPV podniku Bytex s Ing. Kopeckým, technickým ředitelem GŘ Vlnařského průmyslu Brno při zahájení tisku koberců v roce 1984
Ani jako senior nesložil ruce do klína a od roku 1991, již v nových tržních podmínkách, rozvíjel vlastní výrobu kobercových předložek a běhounů pod značkou ORAMIX. Jejich výroba vycházela ze zpracovávání zbytkových přízí a krajových ořezů z bezčlunkových stavů jejich zatkáváním na mechanických stavech.
V roce 2019 byl starostou Městského obvodu Liberec - Vratislavice nad Nisou jmenován předsedou nově zakládané Muzejní komise MO Vratislavice, jejíž činnost zásadně přispěla k návratu "Jubilejního koberce" do Vratislavic nad Nisou a inspirovala založení Muzea Libea.
Z návštěvy pana Oraného v Muzeu Libea v roce 2021
Na počátku roku 2024 se pan Oraný snad symbolicky "rozloučil" s vratislavickou veřejností výstavou CESTA ORNAMENTU ve vratislavické Galerii Desítky. Zde byly předvedeny tisky kobercových návrhů z jeho sbírky z období působení firmy IGNAZ GINZKEY ve Vratislavicích.
Z výstavy Cesta ornamentu v Galerii Desítky
Zdroj informací: Životopis Otakara Oraného, vlastnoručně sepsaný, uložený v Muzeu Libea od roku 2021
První dvě fotografie - archiv Otakara Oraného