Naše vlajka slaví 99 let. Znáte jejího autora?

Vlajky a prapory | Zuzana Vereščáková

  1. Hlavní stránka
  2. Vlajky a prapory
  3. Naše vlajka slaví 99 let. Znáte jejího autora?



30. března 1920 (přesně před 99 lety) schválilo Národní shromáždění nedávno vzniklého Československa podobu svých státních symbolů. Vedle státního znaku i novou bílo-červenou vlajku s (na svou dobu nepříliš obvyklým prvkem) modrým klínem.



  Kursovy návrhy československé vlajky

Vlajku pozná leckdo. Jejího autora málokdo.

Přestože se jistou dobu vedly o autorství československé vlajky spory, za jejího autora uznala odborná veřejnost státního úředníka Jaroslava Kursu (1875-1950). Jeho původní návrh ovšem počítal s modrým klínem dosahujícím pouze do 1/3 délky vlajky.

Nebyl na to úplně sám…

Vedle Kursova autorství je ovšem třeba připomenout podíl dalších účastníků, kteří se na vzniku státní vlajky podíleli nejvýrazněji.


                   archivář Jaroslav Kursa 

                                              

                   prof. Gustav Friedrich                                                                       plk. ing. Antonín Valšík                                                                  ak. malíř František Kysela


Jde o prof. Gustava Friedricha (1871-1943), badatele na poli pomocných věd historických z Karlovy univerzity, který nesl hlavní odpovědnost za tvorbu státních symbolů. Zasloužil se především o prosazení upraveného Kursova návrhu.

Dalším významným prosazovatelem Kursova návrhu byl plk. ing. Antonín Valšík (1874-1948), původně rakousko-uherský námořní důstojník, působící v době tvorby vlajky na Ministerstvu národní obrany jako přednosta námořního odboru.

„Byl jsem toho vinen já, že původně vznikla vlajka, která činila dojem vskutku trochu toporný, a sice z toho důvodu, že jsme chtěli dáti tomu klínu nějaké snadno pochopitelné rozměry, které by se v předpisech jednoduše nechaly vyjádřiti. Vyhotovena byla vlajka, jezdily pod ní dva parníčky asi 4 dny na Vltavě a pozorovali jsme tu vlajku jak v přírodě, tak ve městě za svitu slunce i za večerního šera a shledali jsme, že svým seskupením i tvarem co vlajka vyhovuje, poněvadž je zdaleka rozeznatelná…“

(Antonín Valšík o svém podílu na vzniku nové vlajky. Tato slova údajně zazněla v průběhu jednání účastníků ústavního výrobu parlamentu dne 16. března 1920.)

Definitivní podobu naší státní vlajce dal výtvarník František Kysela (1881-1941), který v projednávaném návrhu vlajky od Jaroslava Kursy prodloužil modrý klín
z 1/3 do 1/2 délky vlajky. František Kysela byl profesorem i rektorem Uměleckoprůmyslové školy v Praze a stal se současně autorem konečné podoby státních znaků 1. republiky.

Kursa: učitel, úředník, historik a autor vlajky

Jak však již zaznělo výše, i přes zainteresovanost řady dalších osob, bylo autorství vlajky přiznáno Jaroslavu Kursovi. Co o něm víme?

Jaroslav Kursa se narodil 12. října 1875 v Blovicích nedaleko Plzně v učitelské rodině. Po absolvování gymnázia pokračoval ve studiích na Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Mimo jiné zde navštěvoval filozofické semináře T. G. Masaryka.

Studium na univerzitě však předčasně ukončil a nastoupil několikaletou pedagogickou dráhu. Od února 1909 se stal kancelářským pomocníkem místodržitelství
v Praze, a začala tak jeho více než dvacetiletá úřednická kariéra.

 

Kursa: člen komise pro nové státní znaky

Z potřeby vytvořit nové státní symboly byla při prezidiu ministerské rady 31. prosince 1918 vytvořena tzv. znaková komise. Jejím členem byl jmenován i Jaroslav Kursa.

V jeho kvalifikačních popisech té doby bylo uváděno: „V heraldice a sfragistice je specialistou, znalost němčiny dobrá, umí též francouzsky, italsky, anglicky pro vědeckou potřebu.“

Kursa: vysoký státní úředník

Ve 20. letech minulého století se Jaroslav Kursa podílel na provádění archivní rozluky s Vídní. Dále pak působil v Brně, kde již jako státní archivář prováděl skartaci účetních a jiných spisů. Zde se zřejmě také seznámil se svou pozdější manželkou Boženou (roz. Kubínovou).

Za brněnského působení dosáhl vrcholu své úřední kariéry, když byl 1. ledna 1931 jmenován vrchním ministerským komisařem. Ze zdravotních důvodů však krátce na to požádal o předčasné penzionování k pololetí téhož roku.

Po roce 1945, zřejmě po zlepšení svého zdravotního stavu, ještě působil jako archivář a knihovník Ústřední matice školské. V létě 1948 prováděl třídění knižních konfiskátů v Chebu a Rumburku. Prohlédnuto bylo více než 100 000 svazků.

Diskuze

Pokud jste našli v článku nepřesnost a chcete nás kontaktovat, požijte prosím kontaktní formulář »

Další články