Z historie železnobrodských cechů
Osadě zvané Brod, vzniklé u brodu přes řeku Jizeru na obchodní stezce z Prahy do Německa a Polska, udělil první městská práva ve 13. století král Přemysl Otakar II. V 15. století lužická vojska Brod vypálila. Král Vladislav II. Jagellonský však Brodu v roce 1501 městská práva obnovil a zároveň městu udělil přívlastek „Železný“ podle těžby železné rudy v okolí. Po třicetileté válce nastal ve městě silný rozvoj nových řemesel a řemeslníci se začali organizovat do cechů zřejmě především z vůle místní šlechty, hraběcího rodu Des Fours. Tento šlechtický rod vlastnil Železný Brod od roku 1628 do roku 1848, kdy bylo zrušeno poddanství. Období od poloviny 17. století do poloviny 19. století bylo v Železném Brodě ve znamení rozkvětu řemeslných cechů. V polovině 19. století ovšem přichází do města baron Liebieg a zakládá zde textilní továrnu a otvírá v okolí břidličné lomy. Na Železnobrodsku tím nastal rychlý rozvoj průmyslu a spolu s ním úpadek a postupný zánik cechů.
Náměstí v Železném Brodě okolo roku 1900, soukr. archiv
Korouhev železnobrodského cechu soukeníků
Cech soukeníků byl patrně nejstarším železnobrodským cechem. Vznikl kolem poloviny 17. století, což dokládá listina ze 6. února 1666 potvrzující artikule cechu Hrabětem Albrechtem Maxmiliánem Des Foursem.
Cechovní korouhev je ušita z modrého vlněného sukna, je oboustranná, ve tvaru obdélníku na výšku o rozměrech 280×170 cm. V horní části je suknem provlečena dřevěná tyč (příčné ráhno) s ozdobným zakončením (dřevěné vyřezávané hlavičky okřídlených andílků, barva bílá, pozlacená křídla andílků). Na tyči uprostřed je kovové oko. V horní části v místech pod tyčí je z obou stran vsazen ozdobný pruh (porta) složený z devíti obloučků (cípů). Spodní část korouhve tvoří čtyři dlouhé cípy. Všechny cípy jsou zdobeny střapci s dřevěnou duší, na každém střapci je pověšena malá dřevěná pozlacená cibulka. Po obvodu korouhve, obrazů a cípů jsou našity třásně bílé a modré barvy.
Ve středu korouhve jsou oboustranně aplikovány obrazy malované olejem na plátně. Rozměry obrazů ve formátu na výšku činí 95×77 cm.
Na jedné straně korouhve je vyobrazena postava Panny Marie s bílou lilií v ruce (Početí), kolem postavy světice jsou namalovány hlavičky andílků.
Na druhé straně je soukenický znak rozdělený na čtyři části (ruka ozbrojená mečem, nůžky, soukenické náčiní), nad erbem je postava biskupa, pod ním je letopočet 1869.
Inventární číslo: Eg 87
Datace: 1834, na obraze korouhve r. 1869
Rozměr: 280×170 cm
Stav: nezjištěn
Městské muzeum v Železném Brodě má ve své národopisné expozici na Bělišti vystaven obraz malovaný na dřevěné desce. Malba na obraze odpovídá výše uvedenému popisu druhé strany korouhve soukenického cechu. Na samém vrcholu obrazu postava biskupa s biskupskou berlou "žehná celému cechu". Velmi pravděpodobně se jedná o svatého Mikuláše - ochránce měst, obchodu a tradičního patrona mnoha řemesel v Pojizeří. Uvnitř čtvrceného štítu vlevo nahoře je vyobrazena ruka s mečem. Jde o atribut sv. Kiliána nebo sv. Martina (který mečem roztínal svůj soukenný plášť pro žebráka), oba světci byli patrony soukeníků. Vpravo nahoře drží lev korunovaný erb
s monogramem "F. I.". Vyjadřuje nejvyšší panovnické privilegium udělené cechu soukeníků císařem Františkem I. Štěpánem Lotrinským. Vlevo dole jsou soukenické atributy: soukenické nůžky a dřevěná palička (tlouk). Vpravo dole se s největší pravděpodobností jedná o tkalcovský paprsek (hřeben), což by ukazovalo na těsnou vazbu soukeníků na podomácké tkalce.
Pod štítem je německý text psaný kurentem: "Zur Zeit der Herren Eltesten Vorstehern/Ludwig und Seipp Renoviert im Jahre 1754", v překladu: "Za časů pánů starších představených/ Ludwiga a Seippa. Obnoveno v roce 1754".
Ze sbírky Městského muzea v Železném Brodě
Kříž z korouhve soukeníků
Městské muzeum v Železném Brodě uchovává ve svých sbírkách také kříž náležející korouhvi cechu soukeníků. Kříž tvořil špici žerdě cechovní korouhve a byl zhotovený ze dřeva, zlacený, profesionálně řezaný. Sestává z bohatě vyřezávaných, zlacením zdobených ramen. Střed kříže tvoří vyřezávaný, zdobený, zlacený kruh, z něhož mezi jednotlivými rameny vycházejí vyřezávané zlacené paprsky. V centrálním kruhu pak je umístěna postava ženy (snad imaculaty) stojící na zlacené kouli se sepnutýma rukama, rouškou na hlavě a pohledem upřeným vzhůru. Dolní rameno kříže je vsazeno do podstavce, zdobeného a též zlaceného, se čtyřmi hlavičkami andílků. Spodní část kříže je zakončena černou 2 cm vysokou násadou pro ukotvení žerdě. V zadní straně kříže asi chybí centrální postava.
Kříž z korouhve cechu soukeníků v Železném Brodě, foto: Městské muzeum v Železném Brodě
Inventární číslo: Eg 3873
Datace: 1. pol. 19. stol.
Rozměr: 114×80 cm
Stav: dobrý
Korouhev železnobrodského cechu pekařů a perníkářů
Cech pekařů, mlynářů a perníkářů byl ustaven zřejmě z iniciativy vrchnosti v roce 1707 společně s cechem kovářů, kolářů a zámečníků a s cechem ševcovským. Svědčí o tom dochované artikule pekařského cechu v Rovensku uložené v archivním fondu železnobrodského cechu pekařů, mlynářů a perníkářů pocházející z 27. března 1707. V roce 1723 se od cechu pekařů údajně oddělili mlynáři a zřejmě vytvořili samostatný cech.
První cechovní korouhev nechali železnobrodští pekaři, mlynáři a perníkáři vyrobit po vzoru pekařského cechu v Rovensku (dnes Rovensko pod Troskami). Jak tato korouhev vypadala, jaké měla rozměry apod., nevíme. O nákladech na její pořízení se ovšem dochovaly zápisy v cechovní početní knize. A zde je patrno, že v roce 1708 byly zakoupeny u zdejšího purkmistra 4 lokte sukna za cenu 17 zlatých. Truhlář vyrobil kříž za 4 zlaté, 34 krejcarů a 3 denáry. Malíř provedl „barevné omalování“ za 5 zlatých a 15 krejcarů. Dále byly zakoupeny „francle“ (zřejmě z německého die Franze – třepení) a „třapce“ za 11 zlatých, pár „pentlí“ za 15 krejcarů. Šití korouhve u nejmenovaného krejčího přišlo na jeden a půl zlatky. Další důležitý výdaj 8 zlatých byl vynaložen za obraz na korouhev. Z toho, že se píše o jednom obrazu, lze usuzovat, že korouhev byla zřejmě jednostranná. Dále je zmiňován kovář Šimon Hlubuček, který korouhev opatřil „bidýlkem“ (pravděpodobně šlo o příčné ráhno) a kováním.
Na rozměrnost této korouhve lze usuzovat ze zápisu z roku 1709 v početní knize cechu, kdy je uvedeno, že „8 tovaryšů dostalo na pivo“ za nesení korouhve o svátku Božího těla. Konec nadměrným korouhvím učinil císař Josef II. svým dekretem 117 ze 16. května 1781, kterým zakázal dosavadní praxi a nařídil takovou velikost korouhví, kterou unese 1 muž.
Císařův výnos tehdy železnobrodské pekaře a perníkáře určitě nepotěšil. Pár měsíců před tím si totiž v roce 1780 pořídili zcela novou cechovní korouhev. Nakoupili na ni 7,5 lokte červeného sukna za 18 zl., vyzdobený kříž přišel tenkrát na 15 zl., francle a šňůry přes 43 zl., zámečnické práce za 3 zl., obraz za 15 zl. vyhotovil malíř z Liberce a celé dílo ušil krejčí za 4 zlaté. S dalšími drobnějšími náklady to dělalo celkem 100 zlatých a 45 krejcarů. Zřejmě zbytečná investice.
Na jiném místě početní kniha zmiňuje výdaj 21 krejcarů (v roce 1731) za pořízení truhly, do které byly ukládány korouhve. Při uvedených výdajích na jejich pořízení není divu, že se cech staral také o jejich ukládání.
Korouhev cechu železnobrodských pekařů a perníkářů, která je uložena v depozitáři Městského muzea v Železném Brodě, je ušita z červeného vlněného sukna, má tvar obdélníku na výšku s rozměry 270×165 cm a je oboustranná. V horní části je suknem provlečena dřevěná tyč s ozdobným zakončením (dřevěné soustružené, ozdobně vyřezávané polychromované hlavičky). Na tyči uprostřed je kovové oko. V horní části v místech pod tyčí je z obou stran vsazen ozdobný pruh složený z jedenácti obloučků (cípů). Spodní část korouhve tvoří čtyři dlouhé cípy. Všechny cípy jsou zdobeny červenobílými střapci s dřevěnou duší. Po obvodu korouhve, obrazů a cípů jsou našity třásně střídavě bílé a červené barvy. Ve středu korouhve jsou oboustranně aplikovány obrazy malované olejem na plátně o rozměrech 110×82 cm.
Cechovní korouhev pekařů a perníkářů ze Železného Brodu, fota: Městské muzeum v Železném Brodě
Původní obraz je překrytý na obou stranách novějšími snímatelnými obrazy se stejným námětem a velikostí.
Jedno plátno zachycuje motiv Poslední večeře Páně, kde Kristus sedí uprostřed dlouhého stolu s dvanácti apoštoly.
Druhé plátno zobrazuje sv. Jakuba ve žlutém hábitu s modrým pláštěm, jak drží v levé ruce dlouhý meč, na hrudi má připevněnou mušli. Nad světcem se snášejí dva andělé, jeden drží kříž, druhý zelený věneček.
Olejomalby z korouhve cechu pekařů a perníkářů v Železném Brodě: obr. 1) Poslední večeře Páně, obr. 2) Sv. Jakub a dva andělé,
fota: Městské muzeum v Železném Brodě
Inventární číslo: Eg 3871
Datace: 1. pol. 19. stol.
Rozměr: 270×165 cm
Stav: nezjištěn
Korouhev železnobrodského spojeného cechu kovářů, kolářů, zámečníků a mečířů
Jak již bylo uvedeno výše, cech kovářů, kolářů, zámečníků a mečířů byl ustaven zřejmě z iniciativy vrchnosti v roce 1707 společně s cechem pekařů a perníkářů a s cechem ševcovským. Turnovské artikule spojeného cechu kovářů, kolářů, zámečníků a mečířů pocházejí ze 7. dubna 1707. Dne 18. května téhož roku je pak datována konfirmace artikulů železnobrodského kovářského cechu Hrabětem Albrechtem Des Foursem.
Korouhev cechu je ušita z vlněného sukna olivové barvy ve tvaru obdélníku na výšku o rozměrech 270×136 cm a je oboustranná. V horní části je suknem provlečena dřevěná tyč s ozdobným zakončením (z tepaného kovového plechu). Na tyči uprostřed je kovové oko, na tyč je přichyceno slabé dlouhé lanko (pro stabilizaci při nošení). V horní části v místech pod tyčí je z obou stran vsazen ozdobný pruh složený z osmi obloučků (cípů). Spodní část korouhve tvoří čtyři dlouhé cípy. Všechny cípy jsou zdobeny zelenými střapci s dřevěnou duší. Po obvodu korouhve, obrazů a cípů jsou našity tmavé třásně.
Ve středu korouhve je po obou stranách aplikovaný obraz malovaný olejem na plátně o rozměru 100×80 cm.
Na jedné straně je znak ve velkém erbu, který je rozdělený na čtyři části, každá část nese atributy pro jedno řemeslo (kovářské náčiní, kolo, zkřížené klíče, zkřížené meče). Nad erbem je postava sv. Gottharda, biskupa s mitrou, v plášti, s berlou v levé a modelem kostela v pravé ruce. Vedle něj se z každé strany snáší anděl.
Na druhé straně je výjev se sv. Martinem v zástěře, kterak v kovářské dílně hojí bílému koni, kterého přivedl rytíř, useknutou nohu. Nad výjevem se vznášejí čtyři andílci, dva z nich přidržují korunu, dva náčiní. Vlevo po celé délce je vidět na zdi pověšené kovářské náčiní.
Inventární číslo: Eg 3875
Datace: 1854
Rozměr: 270×136 cm
Stav: nezjištěn
Ke spojenému cechu kovářů, kolářů, zámečníků a mečířů je v expozici muzea vystaven obraz s popiskem "Pohřební štít", který je pravděpodobně provedený na dřevěné desce. Ikonografie ovšem pohřebnímu štítu příliš neodpovídá. Pohřební štíty mívaly většinou smuteční symboliku (lebky, přesýpací hodiny, zkřížené kosti), černé pozadí samotného znaku. Text na pohřebním štítu býval stručný a vázaný na úmrtí. Tento obraz vyzařuje spíše reprezentativní až triumfální charakter. Dominují mu pestré barvy (modrá, červená, zlatá), majestátní andělé a koruna. Na tomto předmětu je rovněž detailní pamětní zápis odpovídající spíše cechovní kronice. To je typická ikonografie pro cechovní truhlice nebo korouhve, nikoliv pro pohřební štít.
Celý štít na obrázku reprezentuje tato čtyři kovodělná a dřevozpracující řemesla:
1. levé horní pole: překřížené kladivo a špičák - zastupují kováře, 2. pravé horní pole: překřížené klíče - zastupují zámečníky, 3. levé dolní pole: kolo a širočina - zastupují koláře,
4. pravé dolní pole: zkřížené meče - zastupují mečíře.
Ve spodní části obrazu je obtížně čitelný text v němčině: "Zur Ehre der allerheiligsten Dreifaltigkeit und von einen ehrsamen Handwerck derer Schmiede, Wagner, und Schwerdtfeger ist dißes ehrbaren Handwercks Laden aufgericht; Gott segne ... : Inger [?]...... : J. Phillip; Ober-Meister dießes m. [mal] Anno 1744.
J. Ulmann derzeit Landältester, aufgerichtet worden. Alt-Stadt Cisenbrod über der Iser. Den 20. May. Anno 1828."
V přibližném překladu: "K úctě Nejsvětější Trojice a od ctěného řemesla kovářů, kolářů a mečířů byla tato ctěná cechovní truhlice zřízena; Bůh žehnej...... : J. Phillip, tehdejší vrchní mistr, léta Páně 1744. J. Ulmann, tehdejší zemský starší, zřízeno bylo. Staré Město Železný Brod nad Jizerou. Dne 20. května roku 1828."
Ze sbírky Městského muzea v Železném Brodě
Korouhev železnobrodského cechu ševců
Také cech železnobrodských ševců byl, jak se zdá, založen z podnětu vrchnosti v roce 1707. Ve Státním okresním archivu (SOkA) v Jablonci nad Nisou je uložena listina ze dne 23. srpna 1707, kterou cech turnovských ševců uděluje artikule stejnému cechu v Železném Brodě.
Korouhev ševcovského cechu je ušita z tmavomodrého vlněného sukna v oboustranném provedení a má tvar obdélníku na výšku v rozměrech 275×130 cm. V horní části je suknem provlečena dřevěná tyč s ozdobným zakončením (dřevěné soustružené hlavičky zlatě barvené). Na tyči uprostřed je kovové oko. V horní části v místech pod tyčí je z obou stran vsazen ozdobný pruh složený ze sedmi obloučků (cípů). Spodní část korouhve tvoří čtyři dlouhé cípy. Všechny cípy jsou zdobeny modrými střapci s dřevěnou duší se zelenkavými a bílými třásněmi a dřevěnými zlacenými cibulkami. Korouhev je bez středového obrazu, ale má ve středu po obou stranách našity knoflíčky na upevnění samostatných pláten s olejomalbou v rozměru 100×80 cm. Po obvodu korouhve, obrazů a cípů jsou našity bílé a zelenkavé třásně.
Jedno plátno (snad averzní strana) zobrazuje sv. Jiří na bílém koni, jak kopím zabíjí draka. V pozadí u skal stojí modlící se princezna.
Druhý obraz znázorňuje dva světce: sv. Kryšpína a sv. Krispiniána, jeden se svitkem, druhý s holí v ruce. V pozadí za postavami je vidět výjev mučení světců v kotli a dole malý znak ševců (tři holínky v kruhu).
Inventární číslo: Eg 3876
Datace: 1. pol. 19. stol.
Rozměr: 275×130 cm
Stav: nezjištěn
Korouhev železnobrodského cechu krejčích
Vznik železnobrodského cechu krejčovského se datuje podle získání statutu rokem 1710. Základem jsou dvojí artikule turnovského krejčovského cechu – po jednom v jazyce českém (z 8. září 1710) a v jazyce německém (z 8. září 1711).
Korouhev cechu krejčích je ušita z tmavozeleného vlněného sukna, má tvar obdélníku na výšku o rozměrech 240×140 cm a je oboustranná. V horní části je suknem provlečena dřevěná tyč s ozdobným zakončením (dřevěné soustružené polychromované hlavičky). Na tyči uprostřed je kovové oko. V horní části v místech pod tyčí je z obou stran vsazen ozdobný pruh složený z osmi obloučků (cípů). Spodní část korouhve tvoří čtyři dlouhé cípy, krajní jsou delší. Všechny cípy jsou zdobeny zelenými střapci s dřevěnou duší. Po obvodu korouhve, obrazů a cípů jsou našity třásně střídavě bílé a zelené barvy.
Ve středu korouhve jsou aplikovány z obou stran obrazy malované olejem na plátně v rozměrech 90×80 cm.
Na jedné straně korouhve je zobrazena Pieta – Panna Marie s mrtvým Kristem na klíně (oba mají na hlavě korunu), po obou stranách klečí dva andělé.
Na druhé straně korouhve je znak krejčích s atributy: trojúhelník, vesta, náprstek, nůžky, žehlička. Ve spodní části obrazu je proveden blíže nespecifikovaný nápis.
Averz korouhve krejčích ze Železného Brodu s Pietou, foto: Městské muzeum v Železném Brodě
Inventární číslo: Eg 3868
Datace: 1821 (1879)
Rozměr: 240×140 cm
Stav: nezjištěn
Městské muzeum v Železném Brodě ve své národopisné expozici vystavuje obraz provedený olejomalbou zřejmě na dřevěnou desku. Výjev zobrazuje krejčovského mistra stojícího u pracovního stolu v dobovém měšťanském oděvu. V pravé ruce drží masivní krejčovské nůžky, jimiž stříhá modré sukno. Nad mistrem se zezadu sklání Anděl strážný s velkými bílými křídly, v červeném plášti.
V pravém dolním rohu je vyveden kurentem obtížně čitelný text v němčině: "... nach Christi Geburt 1801 / Joseph Valler Sächmeister? / 2 Karel? ....." Nápis s největší pravděpodobností uvádí dataci, kdy byl korouhevní obraz vyhotoven (r. 1801) a dva cechovní funkcionáře (tzv. "starší"), kteří měli zřejmě zásluhu na jeho pořízení.
Obrazy s cechovními znaky, vystavené v národopisné expozici železnobrodského muzea, přinášejí (vedle cechovních korouhví) další zajímavé doklady ke studiu historie místních řemeslných cechů.
Ze sbírky Městského muzea v Ž. Brodě
Korouhev železnobrodského cechu řezníků
Kdy vznikl cech řezníků, není bohužel známo. Jeho statuta se zřejmě nedochovala. Dochovala se však v Městském muzeu v Železném Brodě korouhev řeznického cechu. Je ušita z červeného vlněného sukna jako oboustranná a má opět tvar obdélníku na výšku ve velikosti 240×140 cm. V horní části je suknem provlečena dřevěná tyč s ozdobným zakončením (dřevěné, soustružené, na bílo natřené hlavičky). Na tyči uprostřed je kovové oko, na tyč je přichyceno slabé dlouhé lanko (pro stabilizaci při nošení). V horní části v místech pod tyčí je z obou stran vsazen ozdobný pruh složený z devíti obloučků (cípů). Spodní část korouhve tvoří čtyři stejně dlouhé cípy. Všechny cípy jsou zdobeny střapci s dřevěnou duší obháčkovanou žlutou přízí. Po obvodu korouhve, obrazů a cípů jsou našity třásně žluté barvy.
Ve středu korouhve jsou aplikovány z obou stran obrazy s rozměry 84×69 cm, malované olejem na plátně.
Na jedné straně (snad averzní) je zobrazena postava patrona cechu řezníků sv. Václava v červeném plášti s hermelínem, korunou, erbem a praporcem. Nad ním se vznášejí dva andělé s křížem.
Na druhé straně korouhve je znak řezníků – na červeném pozadí dva lvi proti sobě, držící v tlapách řeznické sekery (dole masačky, nahoře širočiny), nad zkříženými širočinami je zlatá koruna, pod zkříženými masačkami dole zlatá osmicípá hvězda (oktagram).
Korouhev cechu řezníků ze Železného Brodu, averz se sv. Václavem, reverz znak řezníků, fota: Městské muzeum v Železném Brodě
Inventární číslo: Eg 3869
Datace: 1. pol. 19. stol.
Rozměr: 240×140 cm
Stav: nezjištěn
Korouhev železnobrodského cechu koželuhů, jirchářů, uzdařů a hřebenářů
Tradovanou, nikoliv však doloženou, dobou vzniku cechu koželuhů je rok 1780. Cech sdružoval řadu příbuzných řemesel, která samostatně nemohla existovat pro malý počet mistrů k založení samostatného cechu. Ve staré části Železného Brodu zůstala do dnešních dnů po jejich existenci ulička s názvem Jirchářská, ne náhodou podél potoka Žernovníka, který byl pro toto nevonné řemeslo nezbytností. V Jirchářské ulici se dnes také nachází roubené stavení Běliště s národopisnou expozicí Městského muzea v Železném Brodě.
Cechovní korouhev byla ušita ze žlutého damašku (původně možná červeného, barva vybledla) s florálním dekorem, má tvar obdélníku na výšku v rozměrech 260×170 cm a je oboustranná. V horní části je suknem provlečena dřevěná tyč, jak bylo v tomto kraji obvyklé. Na tyči uprostřed je kovové oko. V horní části v místech pod tyčí je z obou stran vsazen ozdobný pruh složený z osmi obloučků (cípů). Spodní část korouhve tvoří čtyři dlouhé cípy (dva střední jsou kratší). Všechny cípy jsou zdobeny střapci s dřevěnou duší. Po obvodu korouhve, obrazů a cípů jsou našity třásně.
Ve středu korouhve jsou po obou stranách umístěny obrazy malované olejem na plátně o rozměru 100×70 cm.
Na jedné straně korouhve je vyobrazen sv. Petr v modrém hábitu se žlutým pláštěm, který drží v rukou klíče a knihu, vpravo v pozadí výjev mučení světce, který je pověšen na kříži hlavou dolů.
Na druhé straně je výjev se světcem, pravděpodobně sv. Jakubem s holí a mušlemi na plášti. Vpravo v pozadí je výjev stětí světce, v levém dolním rohu je deska s cechovním znakem.
Inventární číslo: Eg 3874
Datace: 1. pol. 19. stol.
Rozměr: 260×170 cm
Stav: nezjištěn
Korouhev železnobrodského cechu tkalců
Textilní cechy soukeníků, tkalců, postřihovačů, barvířů a dalších řemesel byly v podhůří našich pohraničních hor velmi časté. Podobně tomu bylo na Železnobrodsku.
Státní okresní archiv v Jablonci n. N. k železnobrodskému tkalcovskému cechu zřejmě žádný archivní fond nevede, přesto Městské muzeum v Železném Brodě uchovává v depozitáři jeho korouhev. Je ušita ze žlutého vlněného sukna ve velikosti 250×140 cm. Korouhev má opět tvar obdélníku na výšku a je oboustranná. V horní části je suknem provlečena dřevěná tyč s ozdobným zakončením (dřevěné soustružené polychromované hlavičky). Na tyči uprostřed je kovové oko, na tyč je přichyceno slabé dlouhé lanko (pro stabilizaci při nošení). V horní části v místech pod tyčí je z obou stran vsazen ozdobný pruh složený z osmi obloučků (cípů). Spodní část korouhve tvoří opět čtyři dlouhé cípy. Všechny cípy jsou zdobeny střapci s dřevěnou duší. Po obvodu korouhve, obrazů a cípů jsou našity třásně střídavě bílé a hnědé barvy.
Ve středu korouhve jsou oboustranně přišity olejomalby shodně v rozměru 140×100 cm.
Z jedné strany je postava sv. Pavla v zeleném rouše a červeném plášti s knihou v levé ruce, pravou má vztyčenou k nebi. Vpravo dole v pozadí výjev stětí světce, vlevo vpředu andílek držící meč a palmovou ratolest.
Z druhé strany patronka tkalců (lněného plátna) sv. Veronika s lněným šátkem, do kterého se otiskla tvář Krista, vpravo dole v pozadí výjev nesení kříže. Ve spodní části uprostřed je vyveden znak tkalců držený dvěma lvy s nápisy po stranách kartuše: „Obraz tento zřízen jest s přispěním Tkalcowských dobrodincu. Za času Pána Inspektora Josefa Mazana, Přednostu: Pána Martina Hlubučka a Pána Josefa Wacka. 1851.“
Korouhev cechu tkalců ze Železného Brodu, averz se sv. Pavlem a reverz se sv. Veronikou, fota: Městské muzeum v Železném Brodě
Inventární číslo: Eg 3870
Datace na obrazu korouhve r. 1851
Rozměr: 250×140 cm
Stav: nezjištěn
Korouhev železnobrodského cechu zedníků
Podobně ani k cechu zednickému není k dispozici žádná datace, protože ani zde jablonecký archiv žádné archiválie neuvádí.
Podle informace Městského muzea v Železném Brodě je korouhev cechu zedníků ušita ze šedomodrého vlněného sukna, má tvar obdélníku na výšku, je oboustranná a její rozměry činí 255×135 cm. V horní části je suknem provlečena dřevěná tyč s ozdobným zakončením (dřevěné soustružené lakované hlavičky). Na tyči uprostřed je kovové oko. V horní části v místech pod tyčí je z obou stran vsazen ozdobný pruh složený z osmi obloučků (cípů). Spodní část korouhve tvoří čtyři dlouhé cípy. Všechny cípy jsou zdobeny střapci s dřevěnou duší. Po obvodu korouhve, obrazů a cípů jsou našity třásně.
Ve středu korouhve jsou umístěny obrazy ve velikosti 95×73 cm. Jedná se o oboustranné olejomalby na plátně.
Na jedné straně je vyobrazena postava poustevníka v dlouhém hábitu a plášti přes hlavu (sv. Rochus), který v levé ruce drží hůl, jeho hlava a ruce směřují k nebesům. Vpravo za ním sedí pes.
Na druhé straně korouhve je vyobrazen znak zedníků se zednickým náčiním (krokvice, kladivo, zednická lžíce, kružidlo).
Inventární číslo: Eg 3872
Datace: 1. pol. 19. stol.
Rozměr: 255×135 cm
Stav: nezjištěn
Korouhev železnobrodského sdruženého cechu truhlářů, tesařů, kolářů, bednářů a sklenářů
Železnobrodské muzeum v expozici na Bělišti prezentuje korouhev sdruženého cechu truhlářů, tesařů, kolářů, bednářů a sklenářů. Korouhev je ušita
z tmavě zeleného sukna ve tvaru obdélníku na výšku, ve spodní části je rozdělena do čtyř dlouhých cípů. V horní části listu korouhve je provlečena dřevěná tyč se soustruženými polychromovanými konci. V horní části pod návlekem je osm obloučků ozdobených střapci. Korouhev je ozdobena dvěma dalšími střapci na šňůrách spuštěných z dřevěné tyče (příčného ráhna korouhve). Po celém obvodu je korouhev obšita tmavě zelenými třásněmi.
Korouhev je oboustranná a po obou stranách jsou ve středu listu aplikovány olejomalby provedené na plátně o rozměrech 91×60 cm. Obrazy na korouhvi jsou poškozené.
Na jedné straně je výjev sv. Josefa oděného v růžovočervené haleně a olivově zelené suknici, sedící s knihou v klíně. Levou rukou se opírá o erb se symboly pěti řemesel.
Na druhé straně korouhve je obraz Ježíška, který se před domem učí tesařskému řemeslu za dozoru svého pěstouna sv. Josefa. Nad nimi uprostřed Panna Maria, po její levé ruce sv. Anna (matka Panny Marie), po pravé sv. Jáchym (otec Panny Marie).
Korouhev cechu truhlářů, tesařů, kolářů, bednářů a sklenářů v národopisné expozici Městského muzea v Železném Brodě
Inventární číslo: Eg 160
Datace: neurčena
Rozměr: nezjištěn
Stav: poškozené obrazy, tkanina zvetšelá
Příslušenství k železnobrodským cechovním korouhvím
Zdá se, že žerdě (resp. tyče k nesení) železnobrodských cechovních korouhví se do dnešních dnů nedochovaly. Zachovalo se však několik dřevěných, vyřezávaných a zlacených křížů, které sloužily jako špice na žerdích cechovních korouhví. Jeden z nich je přiřazen soukenickému cechu - viz výše, ale ostatní se zatím ztotožnit nepodařilo.
Špice cechovních korouhví ze sbírky Městského muzea v Železném Brodě
Závěrem k cechovním korouhvím z Městského muzea v Železném Brodě
Dosavadní výzkum ukazuje, že v jednotlivých lokalitách si jsou místní cechovní korouhve a prapory v mnoha ohledech velmi podobné. Toto zjištění platí také pro cechovní korouhve z období 19. století v Železném Brodě:
1) provedení všech korouhví je ve formátu na výšku o rozměrech délky od 240 do 280 cm a šířky od 130 do 170 cm se čtyřmi dlouhými cípy (někdy uprostřed kratšími)
2) oboustranné provedení s obrazy, zhotovenými olejomalbou na plátno, aplikovanými uprostřed listu korouhve
3) použitým materiálem na ušití korouhví je obvykle vlněné sukno, pouze u cechu koželuhů a spol. je uváděn damašek (mohlo jít o směs len/vlna)
4) shodné způsoby lemování listů a cípů korouhví
5) všechny korouhve byly vynášeny na kolmém ráhnu vybaveném obvykle kovovým okem pro vyzdvižení na břevno
6) dochované železnobrodské korouhve svou datací spadají do 19. století, což je doloženo podle datace korouhve cechu krejčích rokem 1821, cechu soukeníků r. 1834, cechu tkalců r. 1851 nebo cechu kovářů a spol. rokem 1854. Městské muzeum v Železném Brodě na svých webových stránkách uvádí, že většina korouhví pochází z 1. poloviny 19. století.
Poděkování:
Mgr. Davidu Řeřichovi za poskytnutí informací k cechovním korouhvím v Městském muzeu v Želeném Brodě a pomoc při jejich zpracování
Mgr. Janu Kašparovi za poskytnutí informací k cechovním archiváliím v SOkA Jablonec nad Nisou
Zdroje:
Mgr. David Řeřicha, historik, Městské muzeum v Železném Brodě
Mgr. Jan Kašpar, odborný rada, SOkA Jablonec nad Nisou, Cechovní archiválie ve Státním okresním archivu Jablonec nad Nisou, Fontes Nissae 2002/III
Věroslav Čermák, Řemeslnické cechy v Železném Brodě, TUL, diplomová práce, 2000
