VRATISLAVICKÝ KOBEREC V AUKČNÍ NABÍDCE
Někdy stačí náhoda a překvapení je na světě. Po nějakém čase jsem se opět podíval na eBay - nejznámější americkou internetovou aukční síň. Ke svému úžasu jsem zjistil, že je tam v nabídce ručně vázaný koberec z Vratislavic z roku 1945. Nabídka je doprovázena hned 10 fotografiemi včetně různých detailů. Ten pro mě nejzajímavější je z pravého dolního rohu koberce. Na místě, kde u obrazů zpravidla bývá podpis autora. Zde tento podpis hlásá: "I. GINZKEY - NÁR. SPRÁVA VRATISLAVICE". Takže koberec vznikl po válce za národní správy, která byla na firmu I. GINZKEY uvalena Ministerstvem průmyslu Československé republiky výměrem ze dne 5. září 1945. Ovšem k výrobě koberce nemohlo dojít později, protože už dne 7. března 1946 zřídilo totéž ministerstvo z bývalé firmy I. GINZKEY podnik Továrny koberců a nábytkových látek, n. p. - známý pod zkratkou TOKO a firma se začala podepisovat již novým jménem.
Detail koberce s označením: I. GINZKEY - NÁR. SPRÁVA VRATISLAVICE
V inzerátu aukční nabídky na eBayi se uvádí (přeloženo z angličtiny):
"Nabízí se vám ke koupi tento jedinečný koberec, jehož velikost je 270 cm (108 palců) x 220 cm (88 palců). 100% vlna. Zobrazuje sovětské letectvo a tanková vojska osvobozující města Československa. V pravém horním rohu jsou také dvě vlajky již neexistujících zemí SSSR a Československa. V levém horním rohu je rusky napsáno "Pomoc! Pomoc!" V levém dolním rohu je napsán rok „1945“ a v pravém dolním rohu název továrny a města, ve kterém byl tento koberec vyroben. Koberec je ve velmi dobrém a zachráněném stavu. Perfektní pro sbírku, dárek, dekoraci. Zboží bude odesláno ihned ve stejný nebo následující pracovní den po obdržení platby. Doprava po celém světě prostřednictvím UKRAJINY Posts. Doručení do evropských zemí obvykle trvá cca 10-17 dní. Doručení do USA, KANADY, Severní Ameriky a dalších zemí trvá asi 18-30 dní..."
Cena: 11.499,- USD (amerických dolarů), tj. cca 282.000 Kč
Vlněný ručně vázaný koberec, 270 x 220 cm, I. GINZKEY - NÁRODNÍ SPRÁVA, VRATISLAVICE
PŘÍBĚH KOBERCE
Aukční nabídka je doprovázena zajímavým příběhem, který poodhaluje pouť tohoto originálního, nástěnného, historického koberce, pocházejícího z Vratislavic nad Nisou.
"Hi - Ahoj. Rád bych vám řekl zajímavý příběh o tomto koberci. Tak se zásobte popcornem! Tento koberec je vyroben v jediném exempláři, v legendární a světově proslulé továrně na koberce Ignaz Ginzkey & Co. (Ignaz Ginzkey založil svou továrnu v Maffersdorfu v roce 1843 a začátkem 20. století vyráběla ručně tkané koberce pro prominentní rodiny a královské rodiny v Evropě i ve Spojených státech. V roce 1924 byl jeho syn, Wilhelm Ginzkey pověřen hotelem Waldorf Astoria v New Yorku, aby vytvořil to, co bylo považováno za největší koberec na světě.) Pokud jsem správně pochopil, tento koberec byl vyroben v roce 1945 a předán jednomu z prominentních vojenských vůdců, který osvobozoval v té době zemi jménem Československo. Historie to tají, ale nějak tento koberec v roce 1965 skončil při otevření muzea (Vojenské historické muzeum Karpatského vojenského okruhu) ve městě Lvov na Ukrajině. V tomto muzeu byl koberec vystaven. Ale v roce 1995, kvůli problémům s penězi na údržbu muzea, bylo muzeum uzavřeno. Exponáty byly převezeny do jiných muzeí. A tento koberec se nějak dostal k jednomu ze zaměstnanců muzea."
Tak nevím, jestli to stačilo "na popcorn", ale příběh to určitě zajímavý byl. Tady je ještě několik informací z internetu o zmiňovaném muzeu. Muzeum karpatského vojenského okruhu bylo slavnostně otevřeno 7. května 1965 ve Lvově a bylo vytvořeno na základě muzea "Velké vlastenecké války" v Moskvě. Po rozpadu SSSR v roce 1995 však bylo rozhodnuto, kvůli nedostatku finančních prostředků na údržbu budovy muzea, dát tento prostor k prodeji. V únoru až květnu 1996 bylo vytvořeno nové muzeum s názvem „Dějiny vojsk Karpatského vojenského okruhu“. Internetové stránky muzea uvádějí, že všechny fondy bývalého muzea byly převezeny do muzea nového. Z předchozího příběhu o koberci z Vratislavic je evidentní, že to není tak docela pravda.
O KOBERCI JE ZÁPIS I VE FIREMNÍ KRONICE
Text a vyobrazení z firemní kroniky vedené kronikářem panem Františkem Neumannem
DARY RUDÉ ARMÁDĚ
V této souvislosti je zajímavé nahlédnout do Rudého práva ze dne 23. 2. 1946, které otisklo informaci o darech Rudé armádě:
"Dne 23. února 1946 byla v rámci oslav 28. výročí vzniku Rudé armády otevřena výstava pod názvem «Český národ Rudé armádě». V 15 hodin ji slavnostně ve strojní hale Veletržního paláce v Praze zahájili členové vlády a velvyslanec SSSR V. A. Zorin.
Mezi průmyslovými předměty se nacházely: např. jízdní kola zn. Eska z Chebu, benzinová stanice, křísící a dýchací přístroje, svářecí stroj, různé textilie, křišťálové poháry, elektrická vodárna, elektrická pračka, gramofonové desky, piano od fy Petrof, rychlopařáky, elektrická vrtačka, radia, mikrofony, dělicí stroje a textilie, šaty, koberce, od Škodovky destilační kolona a soustruh, další soustruh od fy Volman v Žebráku, tři rentgenové přístroje fy META Modřany, fotopotřeby, přijímače zn. Philips, frézovací stroj, triedry od zaměstnanců ministerstva financí a látky, knihy, velká kovová socha českého havíře, brousicí stroj na pily, vykládaný nábytek, skleněné umělecké figurky ze Železného Brodu, velké množství kuchyňského nádobí, moderní vybavení kuchyně zaměstnanců Elektrických podniků hl. m. Prahy, hračky, atd.
Dále pak i 400 obrazů, 250 grafik a přes půl sta plastik od výtvarnických spolků Mánes, Hollar, Purkyně, Jednoty výtvarných umělců, Umělecké besedy a moravských umělců (Vincenc Beneš, Oldřich Blažíček, Josef Čapek, Jan Čumpelík, Emil Filla, František Gross, Jiří Hejna, Karel Holan, Čeněk Choděra, Jan Kotík, Václav Koutský, Ludvík Kuba, Josef Lada, Kamil Lhoták, Arnošt Paderlík, Václav Rabas, Vojtěch Sedláček, Vladimír Sychra a stovky dalších). Nákladním vlakem pak byly dary dopraveny do SSSR."
A tak se zřejmě začala také cesta darovaného nástěnného koberce z Vratislavic do Prahy, dále z Prahy do Moskvy do Muzea Velké vlastenecké války a odtud na Ukrajinu do Lvova do nově zřízeného Vojenského historického muzea Karpatského vojenského okruhu. Zde se zřejmě v roce 1995, po uzavření muzea, stopa po koberci ztrácí, jako se ztratil samotný koberec, aby se vynořil nyní v roce 2022 v soukromé aukční nabídce americké internetové aukční síni eBay.
A JEŠTĚ K VYOBRAZENÉ MAPĚ NA KOBERCI
Na jaře roku 1944 se československá exilová vláda dohodla s Moskvou, že osvobozená území budou po skončení bojů předána do československé správy. Ale nestalo se tak. O území Podkarpatska jsme přišli. Dne 22. listopadu 1944 schválilo Prozatímní národní shromáždění zákon o připojení Podkarpatska k Ukrajinské SSR. Smlouvu mezi ČSR a SSSR o postoupení části naší republiky Ukrajině podepsali 29. června 1945 v Moskvě předseda vlády Zdeněk Fierlinger a státní tajemník ministerstva zahraničí Vladimír Clementis. Později, v roce 1992, zaniklo Československo rozdělením úplně.
