VRATISLAVICKÝ KOSTEL A JEHO KŘÍŽOVÁ CESTA

Číňané mají svoji terakotovou armádu a vratislavický kostel po obvodu své fasády zase terakotovou křížovou cestu. Před letošními Velikonocemi bylo dokončeno její restaurování. Přesněji řečeno 7 původních zastavení z roku 1910 bylo zrekonstruováno a 7 muselo být vytvořeno zcela nových. Dlužno poznamenat, že toto dílo se zdařilo náramně a vlastně mě přimělo k napsání tohoto článku, přestože o vratislavickém kostelu už toho bylo tolik napsáno rodačkou paní Inge Schwarz, vlastivědným spisovatelem Markem Řeháčkem a dalšími. 

O vratislavickém kostelu

Současný kostel byl ve Vratislavicích nad Nisou (tehdy Maffersdorf) vystavěn v letech 1700 až 1701. První zmínka o vratislavickém kostelu pochází z roku 1360 a je tak dosud nejstarším písemným záznamem osvědčujícím jak existenci kostela, tak i existenci samotných Vratislavic. Předpokládá se, že až do stavby zděného kostela, byly jeho předchůdci ze dřeva a povětšinou tak lehly popelem. Vratislavický katolický kostel je vystavěn v barokním slohu a byl pojmenován po Nejsvětější Trojici. Jeho architektem a stavitelem byl Marek Antonín Canevalle (1652 - 1711), původem Ital žijící v Praze. Dva roky předtím dokončil Canevalle stavbu Křížového kostela na dnešním Malém náměstí v Liberci. 

Kostel prošel v toku let samozřejmě řadou stavebních úprav. Nejvýznamnější rekonstrukce byla realizována od roku 1901, tedy právě 200 let po jeho výstavbě. Práce tehdy prováděla liberecká firma  Sachers und Söhne  podle projektu vídeňského architekta Friedricha Ohmanna (1858 - 1927). Ten byl rovněž autorem plánů, podle kterých byla dva roky předtím dostavěna budova dnešního Severočeského muzea v Liberci. Dostavba a opravy vratislavického kostela byly tenkrát financovány zejména z darů továrníků Wilhelma a Alfreda Ginzkeyových, z odkazu Ignaze Ginzkey jr., který zemřel v roce 1895, za přispění Franze hraběte Clam-Gallase, majitele frýdlantského a libereckého panství, a samotných farníků.

Při rekonstrukčních úpravách kostela v roce 1901 byla mj. zvýšena jeho věž a opatřena novými hodinami, které již měly elektricky podsvícený ciferník. Litinový rám kostelních hodin je označen nápisem  "ED. LEUBNER, REICHENBERG, 1901". Není úplně jisté, že Eduard Leubner byl skutečným výrobcem věžních hodin. Z jeho korespondence z 2. 9. 1906 vyplývá, že jiné věžní hodiny objednával nedaleko u jistého Maxe Hahna ve Cvikově v sousedním Sasku.

Hodinový stroj firmy Ed. Leubner, Reichenberg, z roku 1901

Kostel Nejsvětější Trojice po roce 1920, tramvaj sem dorazila až v roce 1955

S koncem druhé světové války došlo k postupnému odsunu podstatné části německého obyvatelstva, kterých do té doby žilo ve Vratislavicích více než 90 %. Zpět se současně vraceli čeští obyvatelé, kteří byli vyhnáni ze svých domovů v roce 1938 a opuštěná stavení začali osídlovat lidé ze všech koutů Československa.

Vratislavický kostel chátral. Získal však v roce 1958 památkovou ochranu a byl zapsán do rejstříku kulturních památek pod číslem ÚSKP 36643/5-4502 jako kostel Nejsvětější Trojice. Kostel se tak dočkal větších oprav v letech 1983 až 1984. Mimo jiné došlo i na odstranění empor  z obou podélných stran uvnitř kostela. Empory byly původně vystavěné pro zvýšení kapacity kostelu  v roce 1779, ale zašly na dřevokaznou houbu.

V roce 1990 převzali správu farnosti duchovní františkánského řádu ve spolupráci s trvalým jáhnem Václavem Vaňkem (1990-2018, který zemřel v březnu 2025) a sestrou Evelynou Bernard z Německa (1990 - 2007).

V letech 2010 – 2018 se Městský obvod Vratislavice nad Nisou postaral o  novou střešní krytinu kostela, úpravu přístupové cesty ke kostelu, parkovou úpravu okolí budovy a její osvětlení. V roce 2018 darovala farnost kostel Městskému obvodu s tím, že  smlouva zajišťuje farnosti možnost konání bohoslužeb. Ty se v kostele konají pouze v letním období. Římskokatolická církev na řádnou správu vratislavického kostela údajně neměla dostatek finančních prostředků. Ostatně zde nemá ani dostatek farníků, kteří by ke správě kostela přispěli. 

Poslední významné opravy  vratislavického kostela proběhly v letech 2024 až 2025. Součástí tohoto projektu byla zejména celková oprava fasády kostela, včetně sanace zdiva, výměny střešní krytiny na přístavbách a restaurování kamenných prvků,  vč. obnovy vstupního portálu, který byl z čela kostelní budovy zbudován teprve v roce 1900. V rámci těchto oprav došlo i na restaurování a doplnění jednotlivých zastavení Křížové cesty umístěných na vnější fasádě kostela. Současně byl instalován kamerový systém napojený na pult městské policie. Zadavatelem těchto prací bylo Statutární město Liberec, které se stalo od roku 2018 oficiálním vlastníkem kostela Nejsvětější Trojice s tím, že kostel je ve faktické správě Městského obvodu Vratislavice nad Nisou. 

Kostel po rekonstrukci na fotografii z konce dubna 2025, vlevo částečně budova fary

 A tak péčí Městského obvodu získaly Vratislavice obnovenou dominantu, římskokatolický kostel Nejsvětější Trojice, který je nejen kulturní a historickou památkou, ale zřejmě i nejstarší budovou na území Vratislavic (byl postaven 1700 - 1701). V těsné blízkosti kostela byla postavena v barokním slohu fara, která pochází z roku 1764. Jejím stavitelem byl významný liberecký stavitel a architekt Jan Josef Kunze (1724 - 1800). Fara je památkově chráněna od roku 1958. Ve výřadu nejstarších vratislavických budov lze do třetice zmínit i obytný dům dnes č. p. 542 v Dopravní ulici, který dle datace na pískovcovém portálu byl vystavěn v roce 1780.

                                   Fara z roku 1764                                                         Obytný dům z roku 1780 v Dopravní ulici                                 Pískovcový portál domu z roku 1780     

O křížové cestě

Křížová cesta připomíná obvykle 14 událostí, tzv. zastavení, z posledního dne života Ježíše Krista. Čtrnáct událostí vedoucích k jeho ukřižování. Tradičních 14 zastavení popisuje nejčastěji tyto děje:

1. zastavení – Pán Ježíš odsouzen k smrti
2. zastavení – Pán Ježíš přijímá kříž
3. zastavení – Pán Ježíš padá pod křížem poprvé
4. zastavení – Pán Ježíš potkává svou Matku
5. zastavení – Šimon Kyrenský pomáhá Pánu Ježíši nést kříž
6. zastavení – Veronika podává Pánu Ježíši roušku
7. zastavení – Pán Ježíš padá pod křížem podruhé
8. zastavení – Pán Ježíš napomíná plačící ženy
9. zastavení – Pán Ježíš padá pod křížem potřetí
10. zastavení – Pán Ježíš zbaven roucha
11. zastavení – Pán Ježíš přibit na kříž
12. zastavení – Pán Ježíš umírá na kříži
13. zastavení – Tělo Pána Ježíše sňato z kříže
14. zastavení – Tělo Pána Ježíše uloženo do hrobu

Na vnějších zdech vratislavického kostela Nejsvětější Trojice jsou instalovány kapličky Křížové cesty. Pocházejí z roku 1779, kdy byly na plechu malovány kunratickým lidovým umělcem Hauserem. Malby byly několikrát  obnovovány, po prve v roce 1830 veseckým malířem Ehrlichem, dále v roce 1859 Augustinem Jonasem z Chrastavy a snad naposledy Křížovou cestu na plechu prováděl Ludwig Hawell z Vratislavic. Tyto informace známe díky zprávě z Reichenberger Zeitung z května 1966, který informoval o plechové desce se zprávou o vratislavické Křížové cestě. Deska se vynořila, když nějaký vandal rozbil terakotový reliéf 9. zastavení. Tím byla odhalena i mnichovská Mayerova umělecká dílna, která v roce 1910 provedla terakotové reliéfní plastiky Křížové cesty kostela Nejsvětější Trojice. Její autor bohužel zůstává neznámý. Mnichovská dílna vznikla v roce 1847 a v současné době je vedena 5. generací Mayerů pod názvem Mayerův dvorní umělecký institut (Mayer Hofkunstanstalt).

Rozbité 9. zastavení ukrývající plechovou desku s popisem historických souvislostí,

převzato z https://www.maffersdorf.de/chronik/band_03-1/maffersdorf_kirche-und-pfarrei_03-1_18.htm 

Do počátku roku 2025 se dochovalo, ve velice špatném stavu, prvních sedm zastavení, zbývající 8. až 14. zastavení bylo fakticky zničeno. Restaurátor Jan Lhoták společně s akademickým malířem Pavlem Žilákem provedli náročnou rekonstrukci sedmi dochovaných historických zastavení a vytvořili sedm nových. Renovované a nově vytvořené kapličky 14 zastavení byly na fasádu kostela instalovány 24. března 2025. Vzniklo tak obdivuhodné dílo, které určitě stojí za prohlédnutí.  

Čtrnáct kapliček na fasádě po obvodu kostela ve Vratislavicích nad Nisou přináší čtrnáct výjevů Kalvárie v terakotovém provedení

Čtrnáct obrazů Křížové cesty nalezneme také uvnitř na vnitřních stěnách vratislavického kostela. Po vstupu hlavním portálem po pravé straně  jsou umístěny zastavení 1. až 7. a po levé straně 8. až 14.

Vratislavický kostel se objevil i ve výtvarném díle akademického malíře Josefa Pecy (1923 - 1982), který byl žákem profesorů Cyrila Boudy a Vratislava Nechleby.

Kostel, Josef Peca, grafika, rozměr 58 x39 cm