O ZNAKU A VLAJCE VRATISLAVIC NAD NISOU

HISTORIE ZNAKU VRATISLAVIC NAD NISOU

Na počátku 20. století došlo ke sloučení levobřežní a pravobřežní části Vratislavic (tehdy Maffersdorfu), do té doby dvou samostatných obcí, po staletí náležejících
i dvěma různým panstvím českodubskému a libereckému. Ke sloučení do jednotného sídelního celku došlo 14. července 1901  pod jménem Marktflecken Maffersdorf, tedy tržní ves Maffersdorf.

Nejvyšším rozhodnutím ze dne 23. dubna 1903 povýšil císař František Josef I. svým císařsko-královským privilegiem (více o dokumentu zde) tuto nově konsolidovanou obec z „Marktflecken“ (tržní ves) na městys. Tímto privilegiem byl Maffersdorfu zároveň udělen i vlastní znak. Listina o císařském rozhodnutí však byla vydána až 17. listopadu 1906, po císařově červnové  návštěvě  Vratislavic. To znamená, že znak byl udělen současně s povýšením obce na městys již  v roce 1903, ale jeho skutečná podoba se  poprvé objevila až jeho nakreslením do privilegia ze dne 17. listopadu 1906. 

Císařsko-královské privilegium Františka Josefa I. povýšení Maffersdorfu na městys a udělení městského znaku z roku 1906 v kovové etuji

Dokladem je i archivní listina návrhu samotného znaku. Z poznámek na návrhu vyplývá, že autorem znaku je Emil Orlik, který namaloval znak jen do kruhu a zcela dole na návrhu přičinil drobnou poznámku "Návrh barev pro znak - Emil Orlik". K Orlikovu návrhu pak znakový cenzor Heinrich Seydl načrtl celý štít i s ozdobným lemem. Heinrich Seydl byl vedoucí sekce ministerstva vnitra, kde byl zodpovědný za dohled nad vznikem a tvorbou erbů. Současný přední český heraldik PhDr. Karel Müller
z Opavy zastává názor, že ač miniatura v originále privilegia (na ploše cca 10 x 1č cm) není signována, "nepochybně ji namaloval podle Seydlova pokynu Friedrich Junginger, znakový kreslíř".

Archivní listina  ("ad 1363/A - 1906") s návrhem znaku Maffersdorfu z roku 1906

Popis znaku:  Ve stříbrném štítě vynikají ze spodního okraje dvě do středu obrácené alegorické ženské postavy ve splývavém šatu odhalujícím krk a paže. Postava vpravo (poznámka: určení strany vyplývá z heraldických pravidel) představuje Zemědělství, má světlé vlasy, zelený oděv, v pravé ruce drží stříbrný srp, kterým se opírá o zlatý snop položený před ní na spodním okraji štítu, levou ruku napřahuje kosmo před sebe a drží se za pravici levé postavy znázorňující Průmysl, která má černý vlas a červený šat, levou rukou se opírá o černé ozubené kolo vynikající před ní z okraje štítu, přičemž viditelné jsou tři špice z osmi a pět zubů z šestnácti. Štít je v bronzové kartuši.

Dvě ženy, stojící ruku v ruce vedle sebe, symbolizují sloučení původně dvou samostatných obcí. Žena v zelených šatech zastupuje více zemědělský ráz obce na levém břehu Nisy, zatímco žena v červených šatech reprezentuje průmyslovou pravobřežní část zdejšího osídlení. Výtvarné řešení znaku je poplatné době svého vzniku na vrcholu secese.

                     

Fotokopie znaku Maffersdorfu (list a detail) z privilegia císaře F. J. I. ze dne 17. listopadu 1906, rozměry originálu znaku činí 14x10 cm

Autorem znaku Maffersdorfu byl Emil Orlik (psáno s krátkým "i"). Narodil se v Praze v roce 1870 do německé rodiny, zemřel v Berlíně roku 1932. Coby malíř a grafik se řadil do proudu vídeňské a berlínské secese, byl známý především jako portrétista s fenomenálním kreslířským umem. Od roku 1905 vyučoval na Mistrovské škole grafiky a knižních řemesel v Berlíně. Hodně cestoval, a to nejen po Evropě. Podnikl cesty do Japonska, severní Afriky, na Ceylon, do Číny a Indie nebo do severní Ameriky. Modelem mu seděla řada evropských osobností nejrůznějších oborů – od Gustava Mahlera a Arnolda Schönberga přes Thomase Manna a Maxima Gorkého až po prezidenta Masaryka a Alberta Einsteina.

Emil Orlik (21. 7. 1870 - 28. 9. 1932), malíř, grafik, litograf, pedagog, autor městského znaku Maffersdorfu

Zmíněného císařského dekretu si vratislavičtí natolik považují, že jeho první list nechali zvěčnit turnovským sochařem Davidem Szalayem. Sochařova kovová plastika je od roku 2007 umístěna na leštěném žulovém podstavci původně určeném pro pomník návštěvy císaře a nachází se v parčíku u tramvajové zastávky vedle kostela. Císař František Josef I. navštívil Maffersdorf v červnu 1906 a byla to jeho již druhá zdejší návštěva po předešlé v roce 1891. K dokončení pomníku císařových návštěv již ale nedošlo, údajně z důvodu vypuknutí 1. světové války. Později byl ovšem připravený podstavec využit ke vzdání holdu padlým ve Velké válce.

Odhalení válečného památníku v Maffersdorfu dne 17. října 1926 na počest padlých v 1. sv. válce

Současný památník se Szalayovou plastikou zachycuje jak vlastní městský znak, tak litery císařského dekretu povyšující obec Maffersdorf na městys. 

                         

Současný pomník připomíná povýšení Vratislavic na městys a udělení městského znaku

Při sloučení levobřežní obce s pravobřežní v roce 1901 používala pro sloučenou obec česká menšina název Vratislavice, německá silná většina název Maffersdorf. Po válce v roce 1945 a po postupném vysídlování Němců ze Sudet se pro označení městyse používal již jen název Vratislavice nad Nisou. 

V roce 1956 byly Vratislavice n. N. povýšeny na město. Městský národní výbor ve Vratislavicích zahájil roku 1967 řízení  k vypracování nového městského znaku. Soutěže se zúčastnil akad. malíř Alex Beran z Liberce, který v listopadu 1967 zaslal MěstNV 6 návrhů městského znaku. Beranovi grafické návrhy nemáme k dispozici, ale v dopise níže jsou uvedeny jejich popisy. Podle dopisu z dubna 1968 bylo všech 6 návrhů odesláno z městského národního výboru do Okresního archivu v Liberci k odbornému posouzení. Předtím byly schváleny uměleckou radou Českého fondu výtvarných umění v Liberci. V lednu 1969 ještě vyzýval předseda městského národního výboru ve Vratislavicích n. N. Josef Bartoš výtvarníka Alexe Berana k urychlenému vypracování opraveného návrhu na městský znak Vratislavic. 

          

Z korespondence Městského národního výboru Vratislavice n. N. a akad. malíře Alexe Berana o návrzích nového městského znaku

Je pravděpodobné, že k požadované opravě návrhu městského znaku ze strany Alexe Berana nedošlo nebo existoval jiný důvod, pro který žádný z jeho návrhů nebyl realizován. Z dopisu předsedy MěstNV Bartoše z 26. listopadu 1969 vyplývá, že národní výbor již měl k dispozici návrhy jiné a to od grafika Václava Zajíčka z Hodkovic nad Mohelkou. Uvedeným dopisem byly odeslány 4 Zajíčkovy návrhy Archivu Hl. m. Prahy k rukám Dr. Čarka s žádostí o jejich projednání ve znakové komisi. V oblastním archivu se podařilo nalézt pouze 3 z těchto návrhů.

                

Návrhy na městský znak Vratislavic nad Nisou od Václava Zajíčka

Na doporučení městského národního výboru a vedoucího Okresního archivu v Liberci prom. historika Vladimíra Rudy odsouhlasila Komise pro otázky znaků měst při archivní správě Ministerstva vnitra České socialistické republiky prostřední návrh. Následně byl podle rozhodnutí vratislavického MěstNV ze dne 25. 2. 1970  zaveden nový  městský znak.

Popis znaku: Štít polcený, v jehož pravém červeném poli je kosmo položen zlatý člunek (symbol výroby koberců), v levém stříbrném poli je modrý symbol minerálního zřídla.

      

Dekret Městského národního výboru Vratislavic nad Nisou a originál znaku Vratislavic nad Nisou z 25. 2. 1970

Autorem tohoto městského znaku z roku 1970 byl tedy grafik a heraldik Václav Zajíček z Hodkovic nad Mohelkou. Zajíček byl uznávaným znakovým kreslířem, byl dlouholetým členem Heraldické a genealogické společnosti a v oblasti heraldiky se věnoval zejména problematice městských znaků. Jako kreslíř spolupracoval
s Vladimírem Rudou.

  

Václav Zajíček (4. března 1925 Hodkovice n. M. – 8. dubna 1989), český grafik a heraldik 

Koncem roku 1970 poskytli vratislavičtí svůj nový znak k otištění redakci Heraldického almanachu, který svým dopisem ze 4. prosince 1970 národnímu výboru poděkoval za věnování znaku k otištění.  Redaktor Karel Vyšín si však v dopise neodpustil upozornění na užívání heraldických výrazů způsobem, který stojí za zveřejnění jeho archivní kopie.

Dopis redakce Heraldického almanachu ze 4. 12. 1970 (po kliknutí na dopis se obrázek zvětší k usnadnění čtení)

V pořadí druhý znak Vratislavic nad Nisou se nedočkal příliš dlouhého bytí a po 36 letech v roce 2006 se zastupitelé Vratislavic rozhodli pro návrat k původnímu historickému znaku.

OD ZNAKU KE VLAJCE

V roce 2020 měla Česká republika celkem 6.258 měst, městysů a obcí. Z nich nyní 5.579 má oficiálně schválený znak a 5.704 má schválenou vlajku. Vratislavice nad Nisou znak ani vlajku v Registru komunálních symbolů (REKOS) zapsanou doposud nemají. A tak platí stav, že znak byl udělen "císařem pánem" v roce 1906  Maffersdorfu, jakožto právnímu předchůdci Vratislavic. Vratislavičtí jej ovšem v roce 1970 nahradili novým znakem, aby se ke svému historickému opět přihlásili v roce 2006.

V archivu podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR je uložena nepodepsaná, nedatovaná žádost bez adresáta, doprovázená barevným vyobrazením původního znaku z roku 1906. V zápisu z jednání podvýboru pro heraldiku a vexilologii z 3. května 2006 je na straně 13 uvedeno jen: "Liberec - Vratislavice n. N. - vrátit k původnímu znaku z roku 1906. Návratu ke starému znaku nic nebrání."  V programu jednání 17. schůze podvýboru pro heraldiku a vexilologii však žádost nebyla uvedena a Vratislavice zřejmě o oficiální potvrzení svého historického znaku více neusilovaly.

Rovněž není známo, že by Vratislavice ve své dosavadní historii měly svoji vlajku. V současné době sice používají vlajku s natištěným znakem na bílém vlajkovém listu, ta ovšem nebyla projednána a schválena Poslaneckou sněmovnou a tak není ani zapsána v Registru komunálních symbolů. 

             

Vlajka s natištěným znakem Vratislavic n. N. jak je v praxi používána

Vlajka bývá často odvozována od znaku, respektive obvyklou předlohou pro tvorbu obecní nebo městské vlajky je její znak. I když Vratislavice oficiálně potvrzený historický znak nemají, přesto se stal východiskem a zdrojem pro zpracování návrhů vratislavických vlajek od některých našich předních vexilologů. (Poznámka: Vexilologie, jako pomocná věda historická se zabývá studiem vlajek, podobně jako heraldika se zabývá studiem znaků a erbů.)

Tři roky po přijetí staronového znaku Vratislavic vyzvala Libea v roce 2009 několik vexilologů, aby zpracovali a předložili své návrhy na vlajku Vratislavic nad Nisou. Návrhy pak byly předány vedení Městského obvodu. Z předložených 22 návrhů od čtyř autorů však žádný nebyl vybrán.

Představení po dvou návrzích od každého autora dává nahlédnout, jakým způsobem může vznikat obecní nebo městská vlajka odvozením od znaku. Všechny předložené návrhy vlajek MO Vratislavice n. N. byly zpracované v poměru šířky k délce listu 2:3, jako je tomu u naší státní vlajky.

NÁVRHY VLAJEK VRATISLAVIC N. N.

Návrhy Ing. Petra Exnera, expert podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR , člen výboru České vexilologické společnosti

Popis: List tvoří tři svislé pruhy, žlutý, černý zubatý se dvěma čtvercovými a dvěma polovičními zuby k žerdi a zeleno-červeně dělený, v poměru 1:2:6.

Odůvodnění: Vlajka je vytvořena na základě znaku obce při dodržení vexilologických zásad. Barvy jednotlivých polí vlajky odpovídají barvám použitým na znaku. Žlutý pruh odpovídá snopu, černý zubatý ozubenému kolu. Jejich spojení motivem do sebe zapadajících zubů symbolizuje spojení obou částí obce. Zelená a červená barva korespondují s barvami šatů žen ve znaku. Navíc je uspořádání polí na vlajce navrženo tak, že při svislém vyvěšení zelené a červené pole odpovídá barvám odpovídajících figur na znaku. Vlajka je jednoduchá a dokážou ji nakreslit či vyrobit i děti ve škole, což umožňuje využít vlajku jako motiv pro vytváření vztahu dětí a rodičů k obci.

     

Návrhy vlajek Vratislavic nad Nisou od Ing. Petra Exnera

Popis: List tvoří červené karé s černým ozubeným kolem nad stejně velkým zeleným polem se žlutým snopem a dva vodorovné pruhy, zelený a červený.

Odůvodnění: Vlajka je vytvořena s využitím figur a barev znaku obce při dodržení obecných vexilologických zásad. Obecné figury jsou převzaty ze znaku, zelená
a červená barva korespondují s barvami šatů žen a uspořádání polí na vlajce je navrženo tak, že při svislém vyvěšení zelený a červený pruh odpovídá barvám příslušných figur na znaku.

Návrhy Josefa Hubky, člena výboru České vexilologické společnosti

Popis: List tvoří tři svislé pruhy, zelený, modrý a červený v poměru 5,5:1:5,5. V zeleném pruhu v žerďové části listu žlutý snop obilí a v červeném pruhu ve vlající části listu černé ozubené kolo, které má 8 loukotí a 24 zubů.

Zdůvodnění: Zelená a červená jsou odvozeny od barev šatů žen ze znaku obvodu a symbolizují, spolu se snopem obilí a ozubeným kolem, dřívější levobřežní zemědělskou část a pravobřežní průmyslovou část. Modrý pruh symbolizuje dřívější rozdělení obvodu na dvě obce a řeku Nisu.

         

Návrhy vlajek Vratislavic nad Nisou od Josefa Hubky

Popis: Kosmo zeleno-červeně dělený list, v horním červeném poli černé ozubené kolo, které má 8 loukotí a 24 zubů, v dolním zeleném poli žlutý snop obilí.

Zdůvodnění: Kosmé dělení listu na dvě pole symbolizuje dřívější rozdělení obvodu na dvě obce. Zelená a červená jsou barvy odvozené od barev šatů žen ze znaku obvodu a symbolizují, spolu se snopem obilí a ozubeným kolem, dřívější levobřežní zemědělskou část a pravobřežní průmyslovou část. 

Návrhy Kateřiny Kopecké

Popis: List dělený kosmým bílým pruhem širokým jednu osminu šířky listu na zelené žerďové a červené vlající pole.

Symbolika: Zelená barva symbolizuje původní zemědělskou levobřežní část obce, červená barva symbolizuje původní průmyslovou pravobřežní část obce. Bílý pruh značí řeku Nisu. Barvy jsou převzaty ze znaku obce.

           

Návrhy vlajek Vratislavic nad Nisou od Kateřiny Kopecké

Popis: List dělený kosmým bílým pruhem širokým jednu osminu šířky listu na zelené žerďové a červené vlající pole. V červeném poli bílý zvon.

Symbolika: Zelená barva symbolizuje původní zemědělskou levobřežní část obce, červená barva symbolizuje původní průmyslovou pravobřežní část obce. Bílý pruh značí řeku Nisu. Zvon je dle místní pověsti symbolem míru. Barvy jsou převzaty ze znaku obce.

Pověst: Když za třicetileté války táhli zemí Švédové a shazovali zvony z věží, aby je mohli přetavit na děla, rozhodli se vratislavičtí zakopat svůj zvon do země. O úkrytu věděli jen kostelník a starosta, kteří však nechtěli nic prozradit a tak je rozlícení Švédové oba zabili. Vratislavice pak byly vypáleny, ale po válce byla obec obnoven, jen zakopaný zvon už nikdy nikdo nenašel. Víme jen, že byl ukryt na tajném místě pod velikým kamenem. Nalezne se, až na světě zavládne úplný a trvalý mír.

Návrhy Romana Klimeše, německého vexilologa

Popis: Čtvrcený list, horní žerďové a dolní vlající pole bílé, dolní žerďové pole zelené a horní vlající pole červené.

Symbolika: Zelená barva symbolizuje původní zemědělskou levobřežní část obce, červená barva symbolizuje původní průmyslovou pravobřežní část obce. Bílá barva značí řeku Nisu. Barvy jsou převzaty ze znaku obce.

       

Návrhy vlajek Vratislavic nad Nisou od Romana Klimeše

Popis: List tvoří bílý klín vycházející z horního okraje listu s vrcholem na dolním okraji listu a svislé pruhy, zelený a červený.

Symbolika: Zelená barva symbolizuje původní zemědělskou levobřežní část obce, červená barva symbolizuje původní průmyslovou pravobřežní část obce. Bílý klín značí řeku Nisu a stylizované písmeno “V”, první písmeno názvu obce (pozn.: rozuměj “městského obvodu). Barvy vlajky jsou převzaty ze znaku obce.