VLAJKA LIBERCE

O městské vlajce Liberce

Zdá se, že jediným místem vyvěšování liberecké městské vlajky jsou 2 stožáry před radnicí na náměstí Dr. Edvarda Beneše a stožáry před vstupní bránou fotbalového stadionu U Nisy, na kterém hraje svoje zápasy FC Slovan Liberec.

Městské vlajky Liberce před radnicí a stadionem U Nisy

Městské vlajky neužívají ani městské organizace zřizované a řízené statutárním městem, mezi které patří základní a mateřské školy, DDM Větrník v Liberci, Městské lesy Liberec, Divadlo F. X. Šaldy, Naivní divadlo Liberec, Centrum sociální a zdravotní péče Liberec, Komunitní práce, Komunitní středisko KONTAKT Liberec, Technické služby města Liberce, Dům seniorů Františkov - Liberec a Kulturní a kreativní centru Linserka.

Vlajka města Liberce nezdobí ani kancelář primátora ani žádnou zasedací síň Magistrátu města Liberce. Vyskytuje se pouze ve formě stolního praporku obvykle při mezinárodních návštěvách města.

Stolní státní praporky Německa, Japonska a Litvy doprovází městský praporek Liberce

Kde se vzaly městské vlajky a prapory

Předpokladem vzniku městských vlajek a praporů byl především vznik samotných měst. Dělo se tak podle místních podmínek v období ranného středověku v blízkosti hradů nebo šlechtických či církevních sídel. Zde se soustřeďovali řemeslníci a obchodníci, kteří zásobovali a obsluhovali vládnoucí elitu a samozřejmě vojsko, zabezpečující mocenský vliv.

Svobodná královská města měla vlastní vojenskou hotovost. Jako výraz samosprávy a svobody užívala městské znaky, které po vzoru šlechty, zobrazovala na praporech svých ozbrojených sil. Původ městských praporů byl tedy zřejmě vojenský. Pokud byl prapor v boji ztracen, požadovala královská města jeho obnovení
a s tím i potvrzení práva jeho užívání.

U poddaných měst v jejich počátcích potřeba vlastního praporu nebyla. Vojenské oddíly sestavovaly svojí vrchnosti a bojovali tím pádem pod její korouhví.

Vznik městských barev

Používání městských znaků na praporech se příliš neosvědčilo. Na větší vzdálenost nebyly zřetelné a dobře rozpoznatelné a jejich výroba byla složitá. Praxe si tak vynutila vznik „městských barev“. Ze znaku se odvozovaly nejvíce se vyskytující barvy, které pak byly ve tvaru pruhů umístěny na list praporu. Obvykle barva štítu
z městského znaku přecházela do dolního pruhu praporu a barva znamení do horního pruhu. Městské barvy se pak postupně objevovaly na uniformách ozbrojenců, stráží, výběrčích, na vozech, na branách apod.

Nepokojné časy 15. a 16. století se postupně zklidňovaly a v zemi byl obnovován řád a pořádek. Po roce 1547 byla zlikvidována samospráva a vojenská moc především pražských měst. Lesk městských praporů začal pohasínat. Od 17. století význam městských vojenských hotovostí upadá a v polovině 18. století již zcela zaniká, neboť byly nahrazeny stálými armádami.

Městské prapory se také dostávaly do stínu cechovních korouhví, které s postupným rozvojem cechů zaplavovaly města. Často byl na nich i znak města vyobrazen. Nosily se v procesích a při slavnostech až do konce cechovního zřízení v roce 1859 a mnohde i ještě dlouho po něm.

Přesto mnoho našich městských vlajek a praporů má svoji podobu z 19. století. Zejména revoluční rok 1848 oživil jejich užívání, i když v době národního obrození se spíše zdůrazňovala národní jednota a vyvěšovaly se prapory v národních barvách.

Totéž platilo i v době vzniku Československého státu, kdy měly přednost před městskými vlajkami vlajky a prapory státní. Výjimku tvořila pohraniční města v českých zemích s německým obyvatelstvem. To vyvěšovalo i při státních svátcích raději městské barvy, aby se vyhnulo vztyčování československých státních symbolů.

Legislativní podmínky

Uznání významu městských vlajek v období 1. republiky a jejich legalizaci přinesl zákon č. 269 ze dne 21. 10. 1936 (Sb. z. 1936, str. 1190). Ten také potvrdil platnost historických městských vlajek, jejichž vznik bylo možné vyvodit z dřívějších předpisů nebo ze zvyklostí i práva k jejich veřejnému používání. Zákon ovšem také nařizoval vyvěšování městských vlajek jen vedle československé státní vlajky, což právě v Liberci užívání městských barev omezilo.

Z historie liberecké městské vlajky

Zmínka o nejstarším městském praporu Reichenbergu (dnešního Liberce) pochází z řad pracovníků Oblastního archivu v Liberci. Poprvé ji zmínil zaměstnanec řečeného archivu Jiří Bock ve svém mailu z 25. 9. 2019 s tím, že odmítl uvést zdroj, protože tuto informaci chce sám publikovat. Dnes již zaměstnancem není, je
v důchodu. K jeho publikování informace o "nejstarším městském praporu" nedošlo. Jiný pracovník archivu Radek Brož ve svém mailu ze dne 17. 7. 2025 uvádí, že podle sdělení pana Bocka by "popis praporu měl být u nás (myšleno v Obl. arch. v Liberci) v některé z mnoha KNIH MĚSTSKÝCH POČTŮ, protože město si ten prapor od vrchnosti koupilo." A to snad dokonce už za Redernů (1558 - 1621). Na ten zápis prý pan Bock narazil náhodou při hledání něčeho jiného, "protože nikdo není takový blázen, aby pročítal účetní knihy jen tak z plezíru". A tak nejstarší zmínka o libereckém městském praporu je spíše na úrovni pověsti či zkazky. Dlužno podotknout, že štít Redernů je modré barvy a nese stříbrné (tedy bílé) loukoťové kolo.

Prapory a vlajky na střeleckých štítech

Nejstarší dosud známé pravděpodobné vyobrazení libereckého praporu je provedeno na střeleckém štítu z roku 1831. Autor malby není znám. Obraz zachycuje hrubou stavbu liberecké Střelnice zakončenou krovem se dvěma opentlenými majkami. Uprostřed stavby je na žerdi vztyčen prapor modro-bílé barvy. Nad stavbou střelnice je ještě vyobrazen v oblacích orel s rozepjatými křídly držící v pařátech stuhu s nápisem: „Zur Feier der Grundsteinlegung des Armenhauses in den 16ten August Anno 1831 von Reichenberg“ („Na oslavu položení základního kamene chudobince 16. srpna 1831 v Reichenbergu“) - orel se stuhou nejsou z důvodů nečitelnosti na výřezu zobrazeni.

Pozn.: Označení na stuze "Armenhaus", čili "chudobinec" neodpovídá skutečnému užívání této významné empírové budovy. Liberecká Střelnice byla postavena v roce 1831 jako nové a reprezentační sídlo libereckých Střelců (později Ostrostřelců), jejichž kořeny, jakožto součásti městské domobrany, sahají až do začátku 16. století.
Z původně obecné bojové a obranné družiny (za třicetileté války nařízením vrchnosti strážila například cesty k městu) se v 19. století stala kulturní a společenskou organizací liberecké buržoazie. Její činnost byla již spíše ceremoniální, i když například i v 19. století zasahovala v libereckých dělnických bouřích.

Nejstarší vyobrazení domnělé městské vlajky Liberce na střeleckém štítu z roku 1931 (zdroj: Střelecké štíty, obr. - OB14, výřez, SČM Liberec)

Další střelecký štít, který byl namalován na památku svěcení praporu 8. září 1832, zachycuje již dokončenou stavbu liberecké střelnice. Na pozadí terče je vyobrazen Hlubocký hřeben, před kterým stojí nová budova s vlajícím, tentokrát ovšem bílo-červeným praporem. Dnes je samozřejmě těžké doložit, zda šlo o městské barvy nebo barvy zemské podobně jako je složité spekulovat o vyobrazení modro-bílého praporu v roce 1831 a bílo-červeného v roce následujícím 1932. Mimochodem oba střelecké štíty dokládají, jak rychle se v 19. století stavělo. Současná snaha o záchranu objektu Střelnice se datuje zřejmě od roku 2014 a reálné práce probíhají od roku 2022 doposud.

Výřez části obrazu ze střeleckého štítu z roku 1832 (zdroj: Střelecké štíty, obr. - OB15, výřez, SČM Liberec)

Za skutečně doložené nejstarší vyobrazení městské vlajky Liberce lze považovat teprve kresbu praporu s vlaštovčím ocasem při lidové slavnosti v roce 1836. Obraz zachycuje část průvodu Boleslavského kraje v Praze při příležitosti korunovace Ferdinanda V. Dobrotivého českým králem. Vyzdobený vůz, tažený dvěma páry hnědých koní, je označený cedulkou s nápisem REICHENBERG (Liberec). Nad vozem se tyčí žerď se žlutým hrotem a červeno-bílým praporem. Prapor nese na rozhraní červeného a bílého pruhu liberecký městský znak umístěný blíže k žerdi. Znak je žlutě lemovaný.

Obraz z korunovačních slavností r. 1836 – Boleslavsko, výřez, zdroj: Archiv Národního muzea

Červeno-bílé městské barvy Liberce podporují také další střelecké štíty. Člen střeleckého spolku Anton Köhler nazval jeden z nich “Střelecká slavnost v Liberci roku 1839”. Na návrší nad libereckou Střelnicí se tyčí sotva rozeznatelný kříž a socha Jana Nepomuckého, které však stojí na tomto místě dodnes. Obraz zachycuje dvě řady po osmi stanech. Každý stan je ozdoben praporem, přičemž 13 z nich je červeno-bílých a 3 prapory jsou bílo-červené. Nad hlavním stanem, v čele celé kompozice, se tyčí dva prapory v červeno-bílé barvě. Další dva objekty na terči nesou po jednom červeno-bílém praporu.

Výřez části obrazu ze střeleckého štítu z roku 1839 (zdroj: Střelecké štíty, obr. - OB34, výřez, SČM Liberec)

Střelecký štít, namalovaný Josefem Elsnerem, rovněž členem střeleckého spolku, zobrazuje tentokrát dvě bílo-červené vlajky na stožárech umístěných po stranách stavby liberecké nemocnice, které odpovídají spíše zemským vlajkám. Terč zachycuje svěcení závěrečného kamene této stavby z 29. srpna 1845. Na výjevu ze svěcení jsou patrné ještě dvě červené církevní korouhve.

Pozn.: Historická budova páté nejstarší městské nemocnice v Čechách byla zbourána v květnu 2023, aby uvolnila místo modernizaci současné Krajské nemocnice Liberec.

Výřez části obrazu ze střeleckého štítu z roku 1845 (zdroj: Střelecké štíty, obr. - OB36, výřez, SČM Liberec)

O sedm let později, v roce 1852, namaloval Josef Elsner střelecký terč s názvem “Tábor národní gardy v Liberci”. Vyjadřuje davovou scénu s uniformovanými členy národní gardy a civilisty před zájezdní hospodou. Nad stoly mužstva je namalováno 31 menších červeno-bílých praporů. V popředí se tyčí čtyři vysoké stožáry se žluto-červeno-černými vlajkami. Tento střelecký štít má zachycovat čtyři roky starou událost z 10. září revolučního roku 1848.

Výřez části obrazu ze střeleckého štítu z roku 1852 (zdroj: Střelecké štíty, obr. - OB52, výřez, SČM Liberec)

Jak je patrné z vyobrazení pangermánských barev na terči z roku 1852, mohly se na výjevy dostat značné nepřesnosti v pořadí barev na namalovaných praporech (správné pořadí barev shora je černo-červeno-žlutá). Chyby nelze vyloučit ani u kombinace barev červeno-bílé a bílo-červené. Malíři je přece jenom obvykle zaznamenávali po paměti. Navíc nelze samozřejmě ani vyloučit, že bikolóra měla vždy na vyobrazeních plnit funkci městských praporů a že nešlo o vyjádření barev zemských.

Barva červená a bílá se na městských vlajkách Liberce užívaly až do poloviny 19. století, kdy liberecké veřejnosti zřejmě ještě nevadila jejich shoda se zemskými barvami Čech.

Pangermánské barvy v Liberci

Po roce 1848 se v Liberci rozšířilo také používání černo-červeno-žlutých vlajek zejména mezi německým obyvatelstvem. Dokladem je již uvedený střelecký štít Josefa Elsnera z roku 1852 výše. Jejich užívání potvrzují i dobové pohlednice nebo novinové články popisující vlajkovou výzdobu při významných událostech. Příklad německo-české výstavy v roce 1906 v Liberci je uveden níže.

Dobové pohlednice z Reichenbergu (Liberce)

Při pokládání závěrečného kamene k budově libereckého divadla v září 1883, Reichenberger Zeitung (č. 227 z 30. září 1883) uvádí, že budova divadla byla bohatě vyzdobena národními velkoněmeckými a rakouskými barvami. Prostřednictvím Deutsche Volkszeitung (č. 272 z 30. září 1888) Německý spolek pro Horní Rakousko
v Liberci dokonce nabádá, aby majitelé domů u příležitosti položení základního kamene k nové radnici vyzdobili své domy vlajkami , jakož i “při všech veřejných oslavách byly vyvěšovány černo-červeno-zlaté prapory jako výraz německonacionálního smýšlení oproti ostatním národnostem v Rakousku”. Podobnou příležitostí bylo také zahájení provozu na železnici mezi Libercem a Jabloncem v listopadu 1888.

Pestrou směsici barev zažila Nádražní ulice (dnes třída 1. máje) ve dnech 24. a 25. července 1897, kdy se v Liberci konala 7. německorakouská krajská tělovýchovná slavnost. Reichenberger Zeitung (č. 174 z 25. července 1897) k tomu uvedl, že Nádražní ulice byla vyzdobena kromě německých a rakouských barev také bílo-modrými, modro-žlutými, žluto-červeno-bílými, žluto-červeno-modrými, bílo-červenými a bílo-zelenými prapory. Koho tyto barvy zastupovaly nebo reprezentovaly je dnes obtížné určit. (Převzato z článku Ing. Aleše Brožka, Vexilologie č. 55, září 1984).

Modrá barva na liberecké vlajce

V historii používání městské vlajky Liberce se prakticky prolínají varianty červeno-bílá, modro-bílá nebo modrá. Tyto varianty existovaly jak se znakem tak bez znaku. Barvy na vlajkách Liberce zřejmě fungovaly jako barometr politických nálad.

Užití modré barvy na městské vlajce Liberce bylo zřejmě odvozeno ze znaku pánů z Redernu, kteří vlastnili liberecké panství v letech 1558 – 1621. Po vymření frýdlantské větve Biberštejnů se roku 1558 ujali panství, se svolením císaře Ferdinanda I., Redernové, pocházející ze slezského šlechtického rodu.

Rodový erb pánů z Redernu tvořilo stříbrné vozové kolo s osmi loukotěmi v modrém poli

Jejich 63 let trvající vláda nad frýdlantským a libereckým panstvím přinesla tomuto kraji významný hospodářský rozkvět. Zásadní pro další vývoj bylo, že hned po převzetí panství jmenoval Friedrich z Redernu schopného Ulricha z Rosenfeldu hlavním správcem Reichenbergu (dnešního Liberce). Ten zahájil rozvoj obce: prováděl rozšíření tržiště, zaváděl uliční síť a podporoval všechny, kteří chtěli stavět jak finančně, tak materiálně. Nová výstavba tak rychle pokročila.

Protože se Ulrich z Rosenfeldu nespokojil pouze s tím, že Reichenberg získal prostřednictvím stavebních úprav městský vzhled, usiloval o to, aby se tato jemu svěřená a s oblibou spravovaná ves stala také politicky plnoprávným městem. Za pomoci několika vysoce postavených přátel u císaře Rudolfa II., který před několika lety Reichenberg navštívil a setkal se zde s nadšeným přijetím, obdržel dne 13. května 1577 listinu. Tou se Reichenbergu nejen povolují dva výroční trhy, ale propůjčuje se mu i pečeť a vlastní městský znak.

Městský znak Liberce

Abstrahovaný překlad listiny o udělení městského znaku:

My, Rudolf Druhý, z Boží milosti římský císař, navěky rozmnožitel říše, král Němec, Uher, Čech, Dalmácie, Chorvatska a Slavonie atd. oznamujeme všem a každému zvlášť, že naši věrní a milí poddaní, radní, purkmistr a celá obec městečka Reichenberg nám s pokorou předložili, že chtějí z naší milosti a s naším svolením:

1. Konat každoročně dva výroční trhy:

- první od 13. května po osm po sobě jdoucích dní,

- druhý 14 dní po svátku sv. Bartoloměje (24. srpna), rovněž po dobu osmi dnů.

Během těchto trhů mohou přicházet kupci, řemeslníci i jiné osoby odkudkoli, svobodně zde prodávat a nakupovat, beze strachu z daní, cel či jiných poplatků, pokud nejsou vyloženy v této listině.

2. Užívati vlastní městskou pečeť a znak, jenž jsme na jejich žádost schválili: na stříbrném štítu stojí mezi věžemi hradba se zlatou branou, heroldsky doplněná o další blason popsaný v originále.

3. Všechny tyto svobody udělujeme jim, jejich dědicům a nástupcům na věčné časy a přikazujeme, aby jim nebyly rušeny ani omezovány.

Na důkaz toho jsme listinu opatřili naší císařskou majestátní pečetí vydanou na Pražském hradě v úterý po svátku sv. Marka Evangelisty, léta Páně 1577, našeho císařství patnáctého, království uherského pátého a království českého druhého.

**Rudolf** (v. r.)

Městský znak Liberce podle privilegia císaře Rudolfa II. ze dne 11. dubna 1577

Stříbrný štít městského znaku s červenými věžemi a hradbami se spojovací zdí svědčí červeno-bílé kombinaci městských vlajek. Modrý štít znaku Redernů nad branou mohl inspirovat k volbě modré barvy pro libereckou vlajku, resp. pro vlajku Reichenbergu.

Druhým, snad méně pravděpodobným důvodem, uváděným k volbě modré barvy pro městskou vlajku Liberce, mohlo být převzetí modré barvy praporků na věžích městského znaku.

Užití modro-bílé vlajky bez znaku již bylo doloženo na střeleckém štítu z roku 1831, který zobrazuje stavbu liberecké Střelnice.

Císařské návštěvy v Liberci

Zvláštní příležitost k vyvěšování vlajek a praporů v Liberci jistě poskytly návštěvy císaře Františka Josefa I. ve městě. První návštěva se uskutečnila 1. listopadu 1866, kdy císař městem jen projel a informace o vlajkové výzdobě nejsou známé. Při druhé návštěvě vlály na dvou vysokých stožárech před nádražím černo-žlutý a modro-bílý prapor. Vlajky v těchto barvách zdobily Nádražní ulici (dnes tř. 1. máje), navazující Hrnčířskou ulici (dnes Švédskou) a Rochlickou (dnes Dr. Milady Horákové). Císařské černo-žluté vlajky nebyly ovšem doprovázeny městskými, ale modro-bílé barvy Bavorska byly vyvěšeny na počest císařovny Alžběty Bavorské zvané Sisi. Třetí návštěva F. J. I. se uskutečnila v červnu roku 1906, kdy v Liberci probíhala velkolepá německo-česká výstava. V ulicích se opět objevily modro-bílé vlajky a mnohé
z nich nesly městský znak. Tentokrát se tedy jednalo skutečně o městské vlajky. Modro-bílé prapory s městským znakem byly vyvěšeny v dnes již neexistujících ulicích Panské, Ludmilině nebo Radeckého (později Lipanské). Deutsche Volkszeitung (č. 171 z 22. června 1906) vedle nich zmiňuje i dodnes existující Chrastavskou ulici.

Užití modro-bílé vlajky při německo-české výstavě v Liberci v roce 1906 dokládá kolorovaná pohlednice z prostoru od hlavního vchodu výstaviště. Vedle císařských černo-žlutých a všeněmeckých černo-červeno-žlutých barev jsou na fotografii zřetelné také dvě modro-bílé vlajky zastupující městské barvy Reichenbergu. Zdá se celkem jasné, že na tak prestižní akci německých Čechů se červeno-bílými vlajkami prezentovat nemohli.

Pohled od hlavního vchodu německo-české výstavy v roce 1906 v Liberci s modro-bílými městskými vlajkami

Užívání městské vlajky Liberce po vzniku Československa

Vznik Československa v roce 1918 po rozpadu Rakousko-Uherska byl doprovázen značnou nevolí německé části obyvatelstva nově vzniklého státu. A tak bylo na území Čs. státu užívání černo-žlutých vlajek R-U, ale i černo-červeno-žlutých všeněmeckých barev zakázáno. Liberecké německé obyvatelstvo se však vyvěšování československých vlajek a praporů vyhýbalo a místo nich svoje objekty zdobilo modrými vlajkami, jejichž užívání zakázáno nebylo.

Jako liberecké městské vlajky se používaly jak modré vlajky bez znaku, tak se znakem. Jejich užití je doloženo v Bundesbote č. 14 z roku 1924 při sjezdu Spolku Němců v Čechách, kdy bylo vyvěšování všeněmeckých vlajek a praporů zakázáno. Reichenberger Zeitung v č. 154 z 1. července 1928 uvádí, že “Město je bohatě vyzdobeno vlajkami. Ze střech a lomenic zdraví hosty chrpově modré městské barvy. Černočervenozlaté prapory a modré prapory s městským znakem zdobí v bohatém počtu také velkou veletržní halu...”. Tentýž deník v č. 150 z 27. června 1937 referuje o výzdobě modrými vlajkami při třetích sudetoněmeckých slavnostech Pěveckého spolku.

V období po 1. světové válce se liberecké městské vlajky užívaly především k výzdobě města při libereckých veletrzích jak dokládá následující snímek s transparentem "ZUM MESSEAMT" (do kanceláře veletrhu) a městskou korouhví uprostřed fotografie.

Dobová fotografie z počátků 20. století s modrou městskou korouhví se znakem města Liberce

Vlajkovou výzdobu liberecké radnice zaznamenává fotografie z prezidentské návštěvy Liberce Dr. Edvarda Beneše s chotí v roce 1936. Současně tenkrát navštívili i liberecké výstavní trhy. Na snímku vlevo jsou dva československé prapory a vpravo dva modré městské prapory Liberce se znakem.

Z novinové fotografie viděné na internetu

Městská korouhev zachycená na fotografii ze shromáždění asi 40.000 sudetských Němců v Liberci 1. 5. 1938, ke kterým tehdy promlouval Konrad Henlein. Demonstrující se vztyčenými pažemi hlásili k německému nacionalismu. Zdroj: americký časopis LIFE, 30. 5. 1938 (zkresleno díky zvětšení)

Vlajková výzdoba Liberce v letech 1939 až 1945

V tomto období opanovaly všechny významná prostranství a budovy v Liberci říšské prapory a na ty městské už zřejmě nezbylo místo. Možná stojí za připomenutí, že v Liberci působila textilní firma Johann Liebieg a Comp., kterou v letech 1939 - 1945 vedl potomek zakladatele Johann Wolfgang Liebieg (1904–1965). Firma Liebieg provozovala také textilní tiskárnu, která tou dobou chrlila tisíce vlajek se svastikou. Více k tomu v článcích Historie tisku vlajek v Liberci a Od potiskování textilu k tisku vlajek .

Ponuré snímky radnice, protější strany radničního náměstí a dolního náměstí z let 1939 až 1945

Městská vlajka Liberce v letech 1948 až 1990

Modrá liberecká vlajka se vyvěšovala z radnice ještě v roce 1948 při vítání významných hostů. Podle dobové informace z konce 70. let, získané od pracovníků hospodářské správy Městského národního výboru (MěNV) v Liberci, se modrá liberecká vlajka od roku 1953 již nikdy nevyvěsila. (Dle zjištění Ing. Aleše Brožka, publikovaných ve Vexilologii č. 55 v září 1984).

Modrý prapor se znakem Liberce vyvěšený na liberecké radnici ještě do roku 1953 (foto poskytl sběratel Egon Wiener)

Přesto ještě v roce 1977 MěNV uchovával dva exempláře a to v rozměrech 132 x 580 cm a 110 x 400 cm. Štít s městským znakem na nich byl umístěn přibližně ve středu listu. Tehdy zaměstnanec hospodářské správy MěNV pan Kačírek navrhnul jejich použití při příležitosti výročí 400 let udělení znakového privilégia městu Liberci. Tento iniciativní návrh se však nesetkal s pochopením u tehdejších představitelů města. (Dle Ing. Aleše Brožka, Vexilologie č. 55, září 1984).

Vlevo liberecká korouhev ze sbírky SČM v Liberci (foto poskytlo SČM), vpravo liberecká korouhev ze soukromé sbírky

Mezi léty 1953 až 1980 se zdá, že žádné městské prapory ani vlajky nebyly používány. Vlajková výzdoba ve městě se omezila pouze na státní vlajky, případně na třepetalky různých barev, které ovšem nikoho a nic nereprezentovaly, pouze zdobily město v době konání LVT (Libereckých výstavních trhů). To byl ovšem "slabý odvar" proti tomu, jak čeští Němci dokázali v předcházejících dekádách zdobit svůj Reichenberg.

Barevné třepetalky zdobily Liberec především v době konání Libereckých výstavních trhů, na snímku LVT 1967

Návrat červenobílé vlajky se znakem

Podnět k volbě barev na vlajce měl dát tehdejší ředitel okresního archivu v Liberci Vladimír Ruda. Dá se předpokládat, že vyšel z barev historického znaku města, kde stříbrný štít přenesl na vlajku do spodního bílého pruhu a červenou barvu věží a spojovací zdi do horního pruhu. Pro slavnostní účely doporučil umístit na městskou vlajku liberecký znak. Grafickým provedením návrhu vlajky byl Městským národním výborem pověřen v září 1978 hodkovický heraldik Václav Zajíček, který asi o 10 let dříve navrhoval nový městský znak sousedních Vratislavic nad Nisou, viz článek O znaku a vlajce Vratislavic nad Nisou.

Výrobu nových vlajek zadal MěNV místnímu okresnímu komunálnímu podniku Textilkombinát Liberec (zánik 1993). Ten se měl pokoušet nechat vyrobit městský znak na vlajku u výrobního družstva Vkus v Trutnově. Když neuspěl, obrátil se na Textilanu (dříve firma JOHANN LIEBIEG), která ovšem po restrukturalizaci soustředila veškeré tiskařské kapacity do svého závodu v Novém Městě pod Smrkem. Natištěné znaky pak v Textilkombinátu našili z obou stran na nové červenobílé vlajky Liberce, aby mohly ještě v červenci 1980 poprvé zavlát před radnicí u příležitosti konání Libereckých výstavních trhů. (Opět čerpáno z článku Ing. Aleše Brožka Z historie libereckých vlajek, Vexilologie č. 55, září 1984).

Velkým obloukem se tak Liberec v roce 1980 vrátil ke své vlajce, která podle kresby z roku 1836 zdobila vůz v průvodu při korunovaci Ferdinanda V. Dobrotivého českým králem.

Reminiscence na modrobílé vlajky?

Modrobílá kombinace barev však v Liberci zapomenuta není. V Liberci se totiž pořádá již od roku 2000 tradiční historický jarmark, kdy město obvykle volí modrobílou výzdobu radniční budovy.

Výzdoba radnice při konání libereckých jarmarků v letech 2014, 2015 a 2019

Od 90. let minulého století vyrábí městské vlajky pro statutární město Liberec vratislavická firma Libea, s. r. o. v oficiálních červenobílých barvách s městským znakem.

Barvy libereckých sportovních klubů

Zajímavý pohled nabízí barvy současných libereckých sportovních klubů. Některé mohou mít kořeny v minulosti, kdy je odvozovaly, jak bylo ostatně zvykem, od barev městských vlajek. U sportovních klubů s kratší historií je opakující se příklon k modrobílé kombinaci spíše překvapivý.