Průmyslový vývoj Vratislavic nad Nisou je spojován se vznikem, rozmachem a prosperitou továrny na koberce a deky založené Ignazem Ginzkeyem a rozvíjené jeho následovníky. Kdo by zde neznal takřka „románový“ příběh chudého domácího tkalce, jak ze zadlužené chalupy ke světoznámé fabrice přišel.
V Ginzkeyově stínu a o krok za ním však v údolí Nisy na pomezí Vratislavic a Proseče vyrostl zdejší druhý nejvýznamnější průmyslový podnik s názvem Carl Wagner&Comp. Jejímu vzniku předcházel podobně poutavý příběh, jako tomu bylo u Ginzkeyů. V polovině 19. stol. se tesaři Franzi Wagnerovi a jeho ženě Heleně (rozené Wundrak) narodil syn Carl, kterého později následoval ještě bratr Wilhelm.
Carl Wagner (* 1851 - † 1929) - zdroj foto: maffersdorf.de
Od domácí výroby k továrně
Rod Wagnerů lze, podobně jako rod Ginzkeyů, vysledovat v tehdejším Maffersdorfu ( dnes Vratislavicích) již okolo roku 1620. Oba rody zřejmě patřily ke stejné skupině kolonizátorů zdejšího území pravého břehu řeky Nisy. Předkové Franze Wagnera se živili jako zahradníci, tkalci lnu, mistři tesařského řemesla a stavitelé dřevěných tkalcovských stavů.
Podle vyprávění Inge Schwarz (Heimatstelle Maffersdorf, 1994) „...to určitě nebyla nuda, která v té době přiměla Helenu Wagnerovou přemýšlet
o přivýdělku. V roce 1851 koupila za 5 zlatek ovčí vlnu a kozí chlupy, které ručně spředla, svázala do šátku a odnesla na trh do Reichenbergu (Liberce), aby je prodala za 6 zlatých...“ Tato podnikavá a šikovná žena si věděla rady jak s pečlivým výběrem surovin, tak i jejich zručným rovnoměrným spřádáním. Její příze nacházela stále více zákazníků a brzy došlo na poptávku i po barevných přízích.
Od tohoto okamžiku se Franz vzdal tesařiny a začal se věnovat výhradně barvení a nákupu vlny. Zájem o přízi byl už tak veliký, že domácí výroba nemohla stačit poptávce. Wagnerovi začali spřádat příze v sousedství u Ignaze Möllera. Jejich výrobě a prodeji se natolik dařilo, že si v roce 1869 mohli dovolit koupit objekt továrny Franze Elstnera za 15.000 zlatých. Tato továrna, která byla zakreslena v katastrální mapě již v roce 1843, stála hned vedle Jägerova mlýna na levém vratislavickém břehu Nisy. Na protější straně řeky už leží Proseč.
Koupí továrny byl vytvořen základ pro pozdější výstavbu výrobního areálu na úzkém stavebním pozemku podél regulovaného toku Nisy mezi místní komunikací a železniční tratí. V získané továrně provedli Wagnerovi potřebné změny a postavili zde zatím ještě ruční stroje na předení příze. V roce 1871 přádelna zaměstnávala již 22 osob.
Tou dobou starší syn Carl Wagner (1851–1929), na fotografii v úvodu článku, studoval na obchodní škole v Liberci, když před tím zde navštěvoval i reálnou školu. Ovšem ještě před tím, jak prý bylo tehdy obvyklé, odvedl otec Franz svého syna k jednomu bezdětnému páru do Rožďálovic, aby se zde v pekařství pana Vaníčka naučil druhému jazyku, totiž češtině. Po absolvování obchodní školy nastoupil Carl, na přání rodičů, praxi v oděvním obchodě Eckler&Bruder
v Brně. Jeho další vzdělávání však přerušila smrt otce Franze Wagnera, který zemřel náhle 6. února 1872 během spánku na mrtvici.
Továrna na koberce a deky Carl Wagner & Comp.
Po smrti manžela založila Helena se synem Carlem firmu, která byla v roce 1873 zapsána v obchodním rejstříku pod názvem Továrna na koberce a deky Carl Wagner & Comp. Firma Carla Wagnera to s mladým šéfem, vedle svého lokálního konkurenta Ignaze Ginzkeye, rozhodně neměla lehké. Carl Wagner
a jeho nástupci si však dokázali získat zákazníky, trhy i reputaci. Byli oceněni na světové výstavě ve Vídni v roce 1873 a na světové výstavě v Paříží v roce 1878 získala mladá firma bronzovou medaili.
Hlavičkový papír firmy C. Wagner
Rozvoj Wagnerovi firmy nutně musel narážet na skutečnost, že starší a již etablovaný konkurent Ginzkey měl klíčové pozemky tou dobou již na obou březích pod kontrolou. Wagnerovi tedy museli majetky firmy rozšiřovat směrem k Proseči. V roce 1881 odkoupili Jägerův mlýn na Novém Světě za 35.000 zlatých. Kromě zdroje energie tím získali i kvalitní měkkou pramenitou vodu pro výrobu. Ve stejném roce se stává partnerem ve společnosti mladší
z bratrů Wilhelm.
Matka duší Wagnerovy továrny
Protože prodej přízí mezitím poklesl, zahájila firma výrobu flanelových přikrývek tkaných na ručních stavech a ručně počesávaných. Také začátek výroby koberců je spojen s Helenou Wagnerovou. Zpočátku začala
s výrobou na jediném ručním stavu, ale postupně výroba koberců zaměstnávala až 50 dělníků.
„Prosečský běhoun“ holandského typu byl natolik úspěšný, že v roce 1885 mohla být zahájena výstavba velké budovy přádelny a tkalcovny. Vodní kolo na pohon rostoucí továrny už nemohlo stačit. V roce 1887 přibyl
k továrně první parní kotel s parním strojem. Po spuštění parní strojovny byly postupně ruční stavy nahrazovány mechanickými. Mezi lety 1885 až 1891 byly postaveny dva hlavní výrobní objekty – východní třípodlažní
a západní čtyřpodlažní s vystupující schodišťovou věží, které stojí dodnes.
Továrna Carl Wagner & Comp. (zdroj foto: nisaform.cz)
Na počátku 20. století vstupuje do společnosti Carl Wagner & Comp. nová generace, v roce 1904 syn Artur a v roce 1907 syn Oskar.
Oskar Wagner (* ? - † 1967)
Ocenění od císaře
Mezitím byl jejich otec Carl Wagner, během německo-české výstavy v Liberci v roce 1906, při příležitosti předávání bronzové medaile, představen samotnému císaři. V následujícím roce pak byl oceněn za své služby pro veřejnost řádem Rytířského kříže Franze Josefa.
Německo-česká výstava v Liberci v roce 1906 (zdroj foto: 1906.cz)
Publikace Publikace Deutschböhmischen Ausstellung Reichenberg 1906 představila firmu CARL WAGNER A CO. těmito slovy: "Firma byla založena roku 1851 Franzem Wagnerem. Později, z důvodu poklesu v oblasti prodeje příze, začal s výrobou koberců a přikrývek. Mezi odbytiště firmy patří v současné době Rakousko - Uhersko, Itálie, Německo a Švýcarsko. Jako zvláštnost vyrábí firma tzv. holandské koberce s osnovou z hovězích chlupů a jutovým útkem, které z trhu vytlačují holandské hilversumské koberce. Velmi dobře uspořádaná výstavní expozice firmy ukazuje vlněné přikrývky ve velmi krásných barevných tónech, přehozy, různé koberce ve vkusných dezénech a jejich zvláštnost skané příze."
To vše měla za sebou Helena Wagnerová, která stála u zrodu firmy a byla její duší, když v roce 1911 zemřela. V její době, kdy „genderová vyváženost“ byla neznámým pojmem, měly ženy ve společnosti slabší postavení a nebylo myslitelné, aby v názvu firmy bylo její jméno. Proto společnost po smrti manžela nechala zaregistrovat se jménem syna Carla a ona samotná zůstala skrytá pod označením „& Comp“.
V té době však byla firma Wagnerů ještě v dobré kondici. Její trhy se stále rozšiřovaly za hranice tehdejšího Rakousko-Uherska do Itálie, Německa, Švýcarska, Ruska
a Švédska. V roce 1923 byla původní kotelna se strojovnou nahrazena vysokou halovou stavbou. Podobně jako ostatní firmy i továrnu Carl Wagner & Comp. následně postihla krize, která si na konci 20. let vynutila propouštění. Carl Wagner, který po smrti otce převzal firmu ve svých 21 letech a jehož jméno pak firma nesla až do svého zániku, zemřel v roce 1929.
Zánik firmy Carl Wagner & Comp.
Do firmy v roce 1937 postupně nastoupili jeho vnuci Helmut (syn Artura) a Gerhard, který byl synem Oskara. Po vypuknutí války byla i v této fabrice výroba přeorientována na válečný program – výrobu vojenských přikrývek, kvůli kterým se výrobní areál ještě rozšiřoval o železobetonovou budovu. Konec války však přiblížil i konec této druhé vratislavické továrny na koberce a deky.
Po skončení 2. světové války byla ve firmě Carl Wagner & Comp. zavedena národní správa a následně byla vyvlastněna znárodňovacím dekretem z října 1945.
K 1. lednu 1946 byly založeny Továrny koberců a nábytkových látek, národní podnik se sídlem ve Vratislavicích nad Nisou. Do tohoto podniku, který vešel ve známost pod zkratkou TOKO, byla začleněna i majetková podstata firmy Carl Wagner & Comp. Do roku 1956 pak fungovala jako závod Proseč nad Nisou. Tak se dvě konkurenční firmy z údolí řeky Nisy ocitly pod jednou střechou národního podniku TOKO.
Jak to bylo s prosečským závodem dál
Netrvalo však dlouho a v rámci posilování strojírenské výroby státu, rozhodlo ministerstvo průmyslu o uvolnění závodu Proseč nad Nisou pro strojírenskou výrobu. Textilní zařízení a zásoby byly převedeny převážně do vratislavického podniku. A tak v letech 1951 - 1976 byly v závodě NISA, Proseč nad Nisou vyráběny stejnojmenné mechanické kalkulační stroje NISA. Celkem jich bylo vyrobeno přes 600 000 kusů. Velká část byla vyvezena do 35 zemí. V ČSSR to byly v tehdejší době nejrozšířenější kalkulačky. Jejich vývoj zahájila skupina nadšenců v poválečné stagnaci bižuterního průmyslu v závodě BRDITZKA (nynější SOLITER, Jablonec nad Nisou). Základem byla ruční kalkulačka americké firmy MONROE. První typ NISA-M byl v podstatě kopií vzorku přepočítanou na metrickou soustavu. Úspěšný vývoj završilo založení závodu NISA v Proseči nad Nisou.
Technické kalkulační stroje měly složitou soustavu s množstvím logických funkcí řešených mechanicky. Např. typ NISA PK5 obsahoval 2 200 součástí a to vše vlastní výroby. K výrobě se používalo více jak 3 500 nástrojů a přípravků, sortiment komunálního nářadí obsahoval téměř 30 000 položek. Výroba mimo jiné vyžadovala velmi dobrou nástrojárnu. Na začátku 60. let 20. století tak závod NISA v Proseči n. N. zaměstnával 850 zaměstnanců.
V roce 1976 výroba kalkulaček v závodě postupně končila. Závod převzal výrobu a vývoj děrnopáskových zařízení ze Zbrojovky Brno. Jednalo se hlavně o fotoelektrické snímače děrné pásky CONSUL 601 pro řídicí systémy NC strojů, které byly určeny hlavně pro vývoz do SSSR, NDR, BLR a část pro Teslu Kolín. Po rozpadu trhu bývalých socialistických zemí výroba řídících systémů v závodě NISA v roce 1992 zanikla. Po tomto roce se již pravidelná výroba v závodě neobnovila. Firma šla do likvidace a následně do konkurzu. Jednotlivé objekty, stroje a zařízení byly pronajímány či postupně rozprodávány a zaměstnanci byli průběžně propouštěni. Tímto skončila historie prosečské firmy NISA.
Pohled na tovární objekty dnes
V současné době zde sídlí firmy Nisaform s. r. o. a družstvo Galvanotechna. V objektu firmy NISAFORM byla zřízena dílna tvářecích strojů na lisování kovů, nástrojárna a výpočetní středisko.
Zdroje ostatních foto: SOkA Most – Velebudice
