Kyšperské cechovní korouhve

Ve sbírkách Městského muzea v Letohradě jsou uloženy korouhve kyšperských cechů. Vysvětlení je třeba hledat v roce 1950, kdy byl Kyšperk, městečko v podhůří Orlických hor, sloučen se třemi dalšími obcemi (Orlice, Kunčice a Rotnek) pod společným názvem Letohrad. Takže korouhve kyšperských cechů jsou v Letohradě vlastně doma.

Základy cechovní historie Kyšperku položil zřejmě ambiciózní feudál hrabě Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic. Majitel zdejšího panství zbavil obyvatelstvo roboty
a v roce 1680 založil ve městě hned šest cechů. Podle statutů řemeslných cechů okolních měst vydal statuta cechům kyšperským. Nad to jim pořídil cechovní pokladnice, knihy, pečetě a rozměrné korouhve. Hrabě Vitanovský založil v Kyšperku cech řeznický, mlynářský (ke kterému patřili i pekaři, krupaři a perníkáři), krejčovský, obuvnický, tkalcovský a cech rozličných řemesel, do kterého sloučil mistry ostatních řemesel.

Zajímavostí kyšperských cechovních korouhví je skutečnost, že vesměs postrádají vyobrazení cechovních erbů nebo cechovní znamení či atributy. Všechny zdejší korouhve byly opatřeny z obou stran obrazy světců, tedy patrony příslušného řemesla, případně patrony zemskými a nelze vyloučit ani patronát nad šlechtickým rodem místní vrchnosti.

Jako jinde byly i zde korouhve používány při různých příležitostech. Typickým příkladem byla účast cechů na církevních slavnostech Božího těla, Vzkříšení, procesí
o mariánských svátcích k sousoší Panny Marie na kyšperském náměstí nebo při Kopečkové pouti. Na Kopečku nad městem nechali Kolovratové v roce 1714 místo dosavadních misionářských křížů postavit malou kapličku sv. Jana, která se stala poutním místem. O 20 let později, přičiněním hraběte Bredy, nahradila malou kapličku barokní kaple sv. Jana Nepomuckého. Cechovní korouhve zde pak byly stavěny k vítání poutnických procesí.

Zvláštní místo mezi cechovními slavnostmi patřilo pohřbům. Účast na pohřbu mistra, jeho manželky nebo dítěte byla pro členy cechu povinná. Rakev, zakrytou těžkým černým vyšívaným suknem – příkrovem, neslo několik mladších mistrů. Na bocích a čele rakve byly umístěny pohřební štíty cechu. A samozřejmě nesměla chybět cechovní korouhev.

Kyšperské cechovní korouhve, jak již bylo řečeno, byly velmi rozměrné. K jejich stavění, vyvěšování a nošení v průvodech bylo potřeba vždy několika mužů. Při této činnosti bylo zvykem, že hlavní žerď korouhve držel cechmistr. Pokud již byl starý a nestačily mu síly nebo byl jinak indisponován, byl určen jeho zástupce. Vedlejší tyče drželi mistři a tovaryši. Učedníci přitom natahovali dlouhé šňůry se střapci.

Lze si jistě představit, že takovéto rozměry cechovních korouhví musely svým korouhevníkům působit značné problémy zejména při větrném počasí. Možná právě
z bezpečnostních důvodů přišel císař Josef II. s dekretem (ze dne 16. května 1781), kterým zakázal používání nadměrných korouhví a současně stanovil, že užívat lze pouze praporce, které by unesl jeden muž.

Muzeum v Letohradu, podobně jako Vlastivědné muzeum pro Vysoké nad Jizerou a okolí, dokládá, že několik rozměrných cechovních korouhví se zachovalo daleko od mocenských center Vídně a Prahy v podhůří Orlických hor a na pomezí Krkonoš a Jizerských hor. Obě muzea mají navíc doklady o jejich užívání ještě ve 20. století (obr. č. 1 a 2).

           

                                                                                                              Obr. 1                                                                              Obr. 2
Obr. 1 - Postavení cechovních korouhví v Kyšperku o svatováclavské slavnosti roku 1929
Obr. 2 - Procesí na náměstí v Kyšperku okolo roku 1935

Ve spolupráci s ochotnými pracovnicemi muzea se podařilo získat fotografie všech 6 cechovních korouhví včetně jejich rozměrů. Bohužel jejich přiřazení k jednotlivým cechům nebylo dostatečně známé. Zpočátku se zdálo, že díky oboustrannému vyobrazení světců na korouhvích, nebude jejich identifikace příliš složitá i přes absenci cechovních znaků na korouhvích. Skutečnost si však nezadala s detektivkou.

Podle zdrojových podkladů bylo možné přiřadit pouze dvě korouhve svým cechům. Předně šlo o korouhev cechu řeznického, která jak se původně zdálo jako jediná nesla cechovní atribut, a sice lva s řeznickou sekyrou ve znaku. Z jedné strany je pravděpodobně vyobrazen sv. Jan Křtitel (obr. 3) a ze strany druhé zemský patron sv. Václav (obr. 4). V levém dolním rohu obrazu Jana Křtitele je umístěn alianční erb rodů Nimptsch a Marcolini-Feretti, majitelů kyšperského panství v letech 1834 až 1875. Řeznický znak je namalován na druhé straně pod postavou sv. Václava. Korouhev řeznického cechu má červený list a rozměr 275 x 180 cm.

           

                                                                                                            Obr. 3                                                                              Obr. 4

Druhou identifikovanou korouhví podle zdrojových informací by měla být korouhev cechu rozličných řemesel. Na jejím rovněž červeném listu je vyobrazena z každé strany dvojice světců. Zdá se, že jednou z dvojic by mohli být Cyril a Metoděj (obr. 5) a z druhé strany svatí Petr a Pavel (obr. 6). U cechu rozličných řemesel absence cechovního znamení tolik nepřekvapí, i když sedmerácká korouhev z Vysokého nad Jizerou jich má v cechovním erbu vyobrazeno hned osm. Rozměr korouhve cechu rozličných řemesel činí úctyhodných 203 x 473 cm.

           

                                                                                                            Obr. 5                                                                            Obr. 6

K identifikaci třetí korouhve přispěla zejména dvojice světců Kryšpína a Kryšpiána, kteří jsou zde vyobrazeni jako měšťané doprovázeni obvyklými atributy – palmovými ratolestmi a mečem (obr. 7). Uvedení světci, jakožto patroni ševců, napovídají, že by v tomto případě mělo jít o korouhev cechu obuvníků. Na druhé straně této korouhve s tmavě hnědým listem je vyobrazena ženská postava s korunou na hlavě, se lvem ve znaku, kostelem a beránkem, což odpovídá atributům sv. Anežky, která ovšem byla kanonizována až v roce 1989 (obr. 8). Rozměr korouhve cechu obuvníků činí 275 x 192 cm.

          

                                                                                                             Obr. 7                                                                            Obr. 8

Podobnou úvahou o patronovi řemesla bylo možné dospět k určení čtvrté korouhve. Postava s biretem v kněžském rouše, snad pěti hvězdičkami nad hlavou
a mostem v pozadí zřejmě odkazuje na sv. Jana Nepomuckého, který byl také patronem mlynářů (obr 9). Určení postavy na druhé straně korouhve však není jednoznačné. Mužská postava s Ježíškem v náručí a s lilií v ruce může být jak sv. Josef, tak sv. Antonín Paduánský. Zatímco sv. Josef bývá označován za patrona řemesel spojených se dřevem, v patronátech sv. Antonína nalezneme i pekaře, kteří v Kyšperku tvořili cech společně s mlynáři (obr. 10). Zdá se tedy, že žlutý list patří ke korouhvi cechu mlynářského s rozměry 275 x 187 cm.

         

                                                                                                              Obr. 9                                                                          Obr. 10

Pozorný průzkum malby přispěl k odhalení cechovního znamení nenápadně umístěného na obraze páté korouhve s modrým listem. Na jednom z obrazů je vyveden opět zemský patron sv. Václav v kněžském rouše, s kopím a praporcem (obr. 11). Druhá strana zobrazuje Svatou rodinu (obr. 12). A právě pod ní je vcelku skrytý tkalcovský člunek (obr. 13), který umožňuje přiřazení korouhve cechu tkalcovskému s rozměry 285 x 187 cm.

        

                                                                      Obr. 11                                                                Obr. 12                                                                        Obr. 13              

Zbývající šestá korouhev se smetanovým listem nese obraz Poslední večeře Páně (obr. 14) a výjev s monstrancí (obr. 15). Lze předpokládat, že tato korouhev patřila cechu krejčovskému. Její rozměry 230 x 485 cm z ní činí největší kyšperskou korouhev. Není bez zajímavosti, že např. korouhev cechu krejčovského v Mnichově Hradišti nese rovněž na jedné straně monstranci a podobně na straně druhé Ježíše s učedníky za stolem.

         

                                                                                                           Obr. 14                                                                        Obr. 15

Je jen škoda, že rozměry korouhví nedovolují jejich vystavování v expozicích muzea, neboť pořízení odpovídajících vitrín představuje pro regionální muzeum značnou investici a prostorové nároky. A tak tyto unikátní korouhve zůstávají skryty před zraky návštěvníků v depozitáři.

Zdroje:

• Zdroj: Mgr. Dagmar Bednářová, Kyšperské cechy, UHK, 2015
• Zdroj obr. č. 1) Národní archiv (NA, ČG – DD, 16. 5. 1781)
• Zdroj obr. č. 2) http://www.svacinovi.aranea.cz/Letohrad2/17/slides/17_017.html
• Zdroj obr. č. 3) https://docplayer.cz/69930323-Univerzita-hradec-kralove-filozoficka-fakulta-katedra-pomocnych-ved-historickych-a-archivnictvi-kysperske-cechy.html
• Zdroj foto korouhví: Městské muzeum Letohrad

Autor článku: Jan Vereščák