Prezidentská vlajka byla tkaná na ručním tkalcovském stavu oboustrannou gobelínářskou technikou ve Státní odborné škole pro průmysl textilní v Ústí nad Orlicí od roku 1922. Do roku 1935 jich zde vyrobili 40 ks.
Vlajky se tkaly ve dvou rozměrech 300 x 300 cm a 200 x 200 cm. Na utkání většího rozměru prezidentské vlajky byla potřeba 3.232 osnovních nití z bavlněné mako příze o jemnosti (číslo metrické) 30/2 a 6.600 útků z bavlněné příze č. m. 20/1 dvojmo házených v 6 barvách. U větší vlajky se používalo 904 platin jemného žakárského stroje. Na utkání prezidentské vlajky o rozměru 200x200 cm byla potřeba 2.720 osnovních nití a 4.400 útkových nití za použití 448 platin hrubého žakárského stroje.
Tkadlec při tkaní prezidentské vlajky na ručním stavu pracoval až s 88 různými člunky. Plamínkový lem vetší vlajky se tkal zvlášť a dodatečně se k vlajce přišíval. Výroba vlajky o rozměru 3 x 3 m trvala při každodenní 8 hodinové práci plných 13 týdnů. Lze tedy snadno dopočítat, že bylo možné utkat pouze čtyři kusy za 1 rok. Za 8 hodinovou směnu tak tkadlec utkal necelé 4 cm vlajky.
Textilním návrhářem pro tkaní prvorepublikové vlajky prezidenta republiky ve Státní odborné škole pro průmysl textilní byl Adolf Vaňous. Jeho prováděcí výkres byl předlohou pro vytlučení žakárských karet, které byly programem pro žakárský stroj zajišťující tkaní naprogramovaného vzoru prezidentské vlajky. Tkadlec pak měl výkres vlajky na čtverečkovém papíře před očima na tkalcovském stavu, aby mohl řádek po řádku - útek po útku kontrolovat tkalcovské dílo.
Tkadlec Jan Peřina, uprostřed technický výkres prezidentské vlajky pravděpodobně od Adolfa Vaňouse
Zdroje: 1) Letem světem, obrázkový týdeník z 3. 4. 1934, Lidové noviny z 21. 6. 1934, Lidové noviny z 26. 10. 1935
2) NA, Fotoarchiv Československé tiskové kanceláře - fotografie 1920-1936, Praha, přír. č. 23731
