ZBRASLAVSKÉ CECHOVNÍ KOROUHVE

Vlajky a prapory

  1. Hlavní stránka
  2. Vlajky a prapory
  3. ZBRASLAVSKÉ CECHOVNÍ KOROUHVE

Z historie zbraslavských cechů

Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy uchovává ve svých sbírkách sedm korouhví zbraslavských cechů z let 1802 a 1805. Korouhve jsou uloženy v depozitáři muzea a jsou ve velmi dobrém stavu. Jejich popis přináší paní Mgr. Marcela Šášinková, vedoucí odborného oddělení muzea, ve Středočeském vlastivědném sborníku, sv. 21, v článku nazvaném "Cechovní korouhve a spolkové prapory ve sbírkách Středočeského muzea v Roztokách u Prahy".

Nejstarší písemná zmínka o pražské Zbraslavi pochází z roku 1115 a nachází se v zakládací listině kladrubského kláštera. Tradice cechů na Zbraslavi sahá podle historických záznamů až do doby vlády Karla IV. (1346–1378). V 18. století byly ve Zbraslavi údajně zastoupeny cechy řeznický, krejčovský, zednický, hrnčířský, ševcovský, mlynářský a cech sdružený, v němž se slučovali mistři různých řemesel, jako zámečníci, koláři, bečváři aj. Korouhve zbraslavských cechů ze sbírek Středočeského muzea v Roztokách u Prahy jsou datovány roky 1802 a 1805 a vypovídají o existenci cechů řezníků, tesařů, krejčích, hrnčířů, tesařů a truhlářů, mlynářů a tesařů a cechu sdružených řemesel (tzv. obecný "rajcech"). Později v letech 1845 – 1846 bylo na Zbraslavi patero cechů, jejichž staršími mistry byli: Martin Bollard – cech řeznický, Václav Ransdorf – cech krejčovský, Václav Kamarád – cech ševcovský, Franc Vodvářka – cech zednický a Václav Polanecký – starší mistr cechu sdružených řemesel, zvaného cech obecný (také "rajcech"). V této době již není zmiňován cech hrnčířů, tesařů ani mlynářů, ale opět se objevuje cech ševcovský. Ve 40. letech 19. století se však již blížil konec zbraslavských cechů. V roce 1859 byly totiž zrušeny vydáním nového živnostenského řádu. 


Korouhev zbraslavského cechu řezníků

Členové řeznického cechu na Zbraslavi měli podle webu zbraslavhistorie.cz zasedat čtyřikrát ročně ve své domovské hospodě Jana Alana v domě čp. 25. Více informací se ovšem k tomuto cechu nepodařilo nalézt.


       

Korouhev zbraslavského cechu řezníků, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy 

List korouhve je zhotoven z červeného hedvábného damašku s dvojitým (vnějším širokým a vnitřním úzkým) lemem ze zlacené porty protkávané dracounem a s třepením na vlajícím a dolním okraji listu. Po obou stranách korouhve je olejomalba na plátně (38 × 34 cm) od neznámého autora opět lemovaná zlacenou portou. List korouhve je napnutý na kovový rám. 

Averz korouhve: Korunovaný český dvouocasý lev  v oválu na červeném podkladě drží řeznickou širočinu.
Reverz korouhve: Sv. Václav ve zbroji s praporcem se svatováclavskou orlicí. Za jeho rameny se vznášejí dva andělé.

Součástí korouhve je dřevěná, zlacená, částečně červeně polychromovaná žerď s rostlinným reliéfem v horní části a hlavicí zdobenou vyřezávanými kozími hlavami. Žerď zdobí stříbrný chochol a voluta s kvítky z měděného plechu. K žerdi přísluší dva třapce na kroucené šňůře.

Poznámka: V původní látce byl nalezen text: "Tento prapor obnovil roku 1857 v červenci Wacslav Bollard, mister krejcowsky v Praze, rozen na Zbraslawi r. 1802."

Inventární číslo: H 45073/1
Rozměry listu: výška 70 cm, šířka 95 cm
Datace:  1802, na korouhvi není uvedena
Stav: konzervováno v roce 1975


Korouhev zbraslavského cechu krejčích

Krejčovský cech prý byl jedním z mála zbraslavských cechů, který vlastnil nemovitost. V roce 1752 si měl zakoupit vlastní chalupu za 40 kop grošů. Dům v dnešní ulici Pod Špitálem sloužil jako oficiální sídlo cechu (tzv. herberk). Byla v něm uložena cechovní truhlice (matka), která obsahovala artikule (stanovy), cechovní pečeť, účetní knihy a pokladnu. Sídlo fungovalo také jako ubytovna pro vandrující tovaryše z jiných regionů. 
Podle oficiálních vrchnostenských statistik zbraslavského panství patřili krejčí k nejpočetnějším řemeslníkům v obci. Například v roce 1813 působilo na Zbraslavi 6 krejčovských mistrů. Společně s obuvníky tak tvořili nejpočetnější profesní skupinu.   


                

Korouhev zbraslavského cechu krejčích, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy 

List korouhve je zhotoven z modrého hedvábného damašku s dvojitým (vnějším širokým a vnitřním úzkým) stříbrným lemem vytkávaným dracounem.  Třepení je provedeno na vlajícím a dolním okraji listu. Spodní cíp je opatřen třapcem. Po obou stranách korouhve jsou aplikovány olejomalby na plátně (38 × 45 cm) od neznámého autora lemované stříbrnou portou. List korouhve byl napnutý na železné kostře, která je nyní vyjmuta.  

Averz: Portrét panovníka Františka II. V horních rozích jsou iniciály F. a II., v dolních rozích je dělený letopočet 18 a 02.
Reverz: Sv. Homobonus stříhá na pultě látku z role. Vedle stojící anděl ukazuje vzhůru k nebesům, na kterých se vznáší anděl s krucifixem. V pozadí vlevo dva andílci pracují na krejčovském díle. Na pultě je nápis "S. Homo Bonus".

Součástí korouhve je zeleně polychromovaná žerď se stříbrným žlábkováním a rostlinným reliéfem. Hrot žerdě zdobí vyřezávané hlavičky andílků. Zdobným prvkem je obvyklá volutová lišta s měděnými lístky.

Inventární číslo: H 45075/1
Rozměry listu: výška 62 cm, šířka 91 cm
Datace: na korouhvi 1802
Stav: konzervováno v roce 1979


Korouhev zbraslavského cechu hrnčířů 

Na zbraslavském rynku (dnešní náměstí) měli řemeslníci přesně vymezená místa. Hrnčíři své zboží – především užitkovou keramiku jako pekáče, hrnce či džbány – tradičně rozkládali přímo na zemi na prostranství před pivovarem. Podle dochovaných sazebníků platil na zbraslavském jarmarku hrnčíř za takové místo poplatek 4 krejcary.

     

Korouhev zbraslavského cechu hrnčířů, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy 

List korouhve je zhotoven z hedvábného damašku neurčité barvy s bohatě vytkávaným florálním motivem. Po obvodu jej lemuje zlacená porta. Vlající a dolní okraj listu zdobí třepení.  Tři třapce jsou umístěny na konci obou cípů a na dolním okraji listu. Po obou stranách korouhve jsou aplikovány olejomalby na plátně (39x47 cm) neznámého autora lemované zlacenou portou. Korouhev je napnuta na kovový rám. 

Averz: Sv. Jan Křtitel sedí na pařezu s beránkem u nohou a je obklopen žebráky. Na pozadí obrazu je datlová palma.
Reverz: Adam a Eva sedí pod stromem poznání obklopeni zvířaty. Kolem jeho kmenu je ovinutý had.

Součástí korouhve je dřevěná žlábkovaná žerď, červeně polychromovaná, částečně zlacená, s rostlinným reliéfem. Ozdobu celé korouhve tvoří stříhaný chochol a voluta s rostlinným motivem z měděného plechu.

Inventární číslo: H 45076/1
Rozměry listu: výška 58 cm, šířka 93 cm
Datace: na korouhvi 1802
Stav: konzervováno v roce 1976


Korouhev zbraslavského cechu tesařů

Tesař Vít je doložen k roku 1636 jako vůbec první známý majitel domu na zbraslavském nábřeží (pozdější dům „U Zdechynců“, čp. 65). Na stejném místě provozoval kolem roku 1780 tesař Ortman rozsáhlý obchod se dřevem, které se na Zbraslav plavilo po Vltavě. Ze statistických údajů zbraslavského panství vyplývá, že v roce 1813 působili na celém území Zbraslavi pouze 3 tesaři.


     

Korouhev zbraslavského cechu tesařů, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy 

List korouhve je proveden z hedvábného damašku modré barvy s vytkávaným květinovým motivem. Korouhev je ozdobena dvojitým stříbrným lemováním,  třepením na vlajícím a dolním okraji listu a třapci na koncích obou cípů. Po obou stranách korouhve jsou obrazy – olejomalby na plátně (38 × 45 cm) lemované stříbrnou portou. List korouhve je napnutý na rám ze žlutého kovu.

Averz: Sv. Josef s Ježíškem na levé ruce kráčí s poutnickou holí v pravé ruce. V pozadí obrazu vpravo stojí patrový dům s nedokončeným krovem. U domu dva tesaři vytahují lanem prkna na krov. Vlevo na obraze je datlová palma.
Reverz: Na tmavém pozadí je červená kartuše se zlatým lemem, v ní  tesařské zkřížené náčiní (tesařská sekera, pokrývačské kladívko, úhelník, sekera). Nad náčiním je Madona ze Zbraslavi (podle deskového obrazu v kostele sv. Jakuba Většího ve Zbraslavi, okolo 1360). V horních rozích malby jsou uvedeny iniciály císaře Františka II.: vlevo F.(+ malé "R"), vpravo II. V dolních rozích obrazu je rozdělený letopočet 18 – 02. Zcela dole jsou neznámé iniciály: IM. IWY a IW. W.M.

Součástí korouhve je dřevěná, žlábkovaná žerď, černě polychromovaná, částečně stříbřená a zdobená obvyklým stříhaným chocholem a měděnou volutovou ozdobou.

Inventární číslo: H 45074/1
Rozměry listu: výška 62 cm, šířka 91 cm
Datace: na korouhvi 1802
Stav: konzervováno


Korouhev zbraslavského cechu mlynářů

Mlynáři na Zbraslavi měli vlastní cech stvrzený samotným panovníkem. Mlynářství mělo v této lokalitě na soutoku Vltavy a Berounky hlubokou tradici spojenou s četnými mlýny a původním hospodařením cisterciáckého kláštera. Podle odborných studií Národního muzea o mlynářské ikonografii si zbraslavský cech mlynářů nechal v roce 1805 namalovat svůj nový slavnostní cechovní prapor (korouhev).     

       

Korouhev zbraslavského cechu mlynářů, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy     

List korouhve tvoří hedvábný damašek smetanové barvy se širokým zlatým dracounovým lemem po celém obvodu listu a druhou úzkou zlacenou portou po třech stranách vyjma strany žerďové. Na cípech je korouhev ozdobena třemi třapci a na vlajícím a dolním okraji třepením. Po obou stranách jsou aplikované anonymní olejomalby na plátně lemované zlacenou portou. List korouhve je napnutý na kovovém rámu. 

Averz: Uprostřed listu drží dva zlatí gryfové korunovaný červený, zlatě lemovaný štít s kružidlem, kolem a úhelníkem. V horních rozích nad štítem je rozdělený letopočet  18 – 05.
Reverz: Sv. Vilanus, poustevník (patron mlynářů), stojí před mlýnským kamenem a mlynářským nářadím na údržbu mlýna. Vlevo na pozadí je mlýn s mlýnským kolem. Střed obrazu zaujímá dřevěný kříž. Na kamenném podstavci leží kniha s nápisem: "S. Wilanus Molinar Eremit" (sv. Vilanus, mlynář, poustevník).

Součástí korouhve je dřevěná žerď s hrotem a rostlinným reliéfem, částečně šedě polychromovaná a zlacená. Hrot je zdobený vyřezávanými hlavičkami andílků. Korouhev je ozdobena stříhaným chocholem a lištou s rostlinným motivem provedeným v mědi.

Inventární číslo: H 45079/1
Rozměry listu: výška 64 cm, šířka 90 cm
Datace: na korouhvi 1805
Stav: konzervováno v roce 1974


Korouhev zbraslavského cechu zedníků

Podle oficiálních soupisů zbraslavského panství se v obci uživilo jen několik takových specialistů jako byli zedníci, kameníci, pokrývači, tesaři či truhláři. Například mezi lety 1800–1812 byli evidováni 2 zedníci, 1 pokrývač,  3 tesaři a 3 truhláři. Bylo obvyklé, že se řemeslníci sdružovali do cechu také podle příbuznosti svých řemesel. Web o zbraslavské historii zmiňuje existenci zednického cechu v 18. i 19. století, ale je takřka jisté, že zbraslavský cech zedníků slučoval mistry i dalších stavebních řemesel. Nasvědčují tomu i atributy na averzu korouhve.


     

Korouhev zbraslavského cechu zedníků, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy 

List korouhve je zhotoven z hedvábného damašku modré barvy s vytkávaným květinovým vzorem. Po obvodu jej lemuje zlacená porta s dracounem. Oba cípy jsou zakončeny třapcem. Na vlajícím a dolním okraji listu je třepení. Po obou stranách jsou aplikovány olejomalby od neznámého autora lemované zlatou portou. List korouhve je napnutý na kovovém rámu v obvyklém provedení zbraslavských korouhví z počátku 19. století. 

Averz: Sv. Roch (patron stavebních řemesel) se psem a s poutnickou holí ukazuje na morovou ránu na své noze. V dolních rozích jsou dvě kartuše zobrazující atributy stavebních řemesel – geometrický trojúhelník s olovnicí, zřejmě zednickou lžíci, kladivo se zářezem na vytahování hřebíků, kružidlo, úhelník.
Reverz: Panovník s plnovousem, v královském plášti s hermelínem a korunou pokorně odloženou na oltáři podává listinu (stavební plán?) Bohu Otci k požehnání. V horních rozích jsou iniciály F. a II., v dolních rozích rozdělený letopočet 18 – 02.

Součástí korouhve je dřevěná, zeleně polychromovaná žerď částečně pozlacená, žlábkovaná s rostlinným reliéfem, stříhaným chocholem a volutou s rostlinným motivem z mědi.

Poznámka: Dobová cena korouhve dle účetní knihy činila 142 zlatých a 19 krejcarů.

Inventární číslo: H 45077/1
Rozměry listu: výška 57 cm, šířka 93 cm
Datace: na korouhvi 1802 
Stav: dobrý


Korouhev zbraslavského cechu sdružených řemesel

Cech sdružující různá řemesla s malým počtem mistrů bývá v historických pramenech označován jako cech obecný. Tento typ cechu plnil přesně funkci „sdružených řemesel“. Sloužil jako zastřešující organizace pro mistry těch profesí, které samy o sobě neměly na Zbraslavi dostatečný počet zástupců (minimálně 4–5 mistrů) k založení vlastního cechu.
V tomto společném cechu se v 18. století scházeli a své zájmy hájili mistři velmi rozmanitých řemesel. Mezi doložené profese patřili zejména zámečnictví, kolářství a bečvářství (bednářství). Protože šlo o profesně nesourodou skupinu bez společné budovy, fungovalo sídlo cechu (tzv. herberk) kočovným způsobem. Scházeli se buď přímo v domě aktuálně zvoleného staršího cechmistra, nebo v některé ze zbraslavských hospod. Při církevních svátcích nebo světských slavnostech v obci vystupovali členové tohoto obecného cechu jednotně. Měli svou vlastní cechovní korouhev, slavnostní pláště, štíty a příkrovy, čímž navenek demonstrovali svou sílu i přesto, že každý z nich vykonával jiné řemeslo.

     

Korouhev zbraslavského cechu sdružených řemesel, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy 

Velmi působivý list korouhve je zhotoven z temného hedvábného damašku. Po obvodu jej lemuje široká a úzká porta zlaté barvy. Širší lem po obvodu je ornamentálně tkaný dracounem. V obou cípech jsou z obou stran vyšité květy pupavy, které symbolizují obranu vlastních práv. Květy zdobí flitry. Horní cíp korouhve je ozdobený  jedním třapcem na kroucené šňůře, list je na vlajícím a spodním okraji ozdoben třepením. Na obou stranách jsou  aplikovány obrazy – olejomalby na plátně (38 × 46 cm) od neznámého malíře dvojitě lemované zlatou portou. List korouhve je napnutý na kovovém rámu obvyklého dvoucípého tvaru. 

Averz: Prorok Eliáš "letí" na ohnivém voze taženém párem běloušů a stoupá k nebi. Jeho žák, prorok Elíša, klečí na zemi a sleduje zázrak nanebevzetí svého mistra. Eliáš shodil svůj plášť (bílá látka na zemi) svému žákovi Elíšovi jako symbol nástupnictví (motiv předání řemeslné tradice).
Reverz: V červené korunované, zlatě lemované kartuši ležící na hnědém podkladu jsou zobrazeny atributy sdružených řemesel – sud s palicí (bednáři), loukoťové kolo se širočinou (koláři), podkova s hřebem (kováři a podkováři), hoblík s kružidlem a úhelníkem (truhláři a tesaři), kladivo s vytahovákem hřebíků, špachtle a přisekávací nůž na břidlici (pokrývači), zkřížené klíče a kladivo (zámečníci). Poslední symbol srdce se 3 šípy může odkazovat na cvočkaře a hřebíkáře.

Součástí korouhve je dřevěná, černě polychromovaná žlábkovaná žerď s reliéfem listů vinné révy. Je zdobená stříhaným chocholem a volutou s rostlinným motivem z mědi.

Poznámka: Dobová cena korouhve dle účetní knihy činila 192 zl., 48 kr.

Inventární číslo: H 45078/1
Rozměry listu: výška 63 cm, šířka 93 cm
Datace: na korouhvi 1802 
Stav: konzervováno


Závěrem ke zbraslavským korouhvím

Korouhve ze sbírky Středočeského muzea v Roztokách u Prahy mají charakteristický, jednotný tvar listů odpovídající úpravě po josefínských reformách z roku 1781. Dekret 117 Josefa II. nařizoval takovou velikost korouhví, kterou by byl schopen nést jediný muž. Zbraslavské korouhve vznikaly dvacet let po tomto nařízení, jsou datovány do let 1802 a 1805. Všech 7 korouhví má přibližně stejné rozměry (průměrnou výšku 62 cm a délku 92 cm) a obdobné  provedení s listem korouhve napnutým na kovovém rámu. Listy jsou zakončeny dvěma cípy, menším horním a  větším dolním. Korouhve nesou na damaškových listech po obou stranách aplikované obrazy – olejomalby na plátně neznámých autorů obvykle s vyobrazením světců – patronů řemesel a symboliky řemesel. Zbraslavské korouhve byly zavěšeny na zdobných polychromovaných žerdích. Součástí výzdoby byly měděné stříhané kytice ve špici a tepané a kované rozviliny připevněné k hornímu okraji rámu listu korouhve.

Pojosefínské korouhve s listem upevněným v kovovém rámu nevlály, jejich pohyb po větru však umožňoval způsob ukotvení na žerdi. Otočné uložení korouhve na žerdi sestává ze dvou funkčních částí – nosného trnu na žerdi (vertikální čep) a vodicích ok (objímky) na žerďové straně kovového rámu  korouhve. Dobře je to patrné na fotografiích korouhve zbraslavského cechu tesařů, kde nosný trn i vodicí oka jsou provedeny ze žlutého kovu. Při nasunutí ok rámu korouhve na čep vzniká volné kluzné uložení, které korouhvi umožňuje otáčivý pohyb ve směru větru. 

Starší prapory a korouhve zbraslavských cechů se pravděpodobně nedochovaly. Jak bylo obvyklé, látka byla patrně podle tehdejšího zvyku využita k jiným  účelům a sejmutá plátna s obrazy se během dalších desetiletí zřejmě nedochovala.


Poděkování:
Děkuji paní Mgr. Marcele Šášinkové, vedoucí odborného oddělení Středočeského muzea v Roztokách u Prahy za pomoc a poskytnutí fotografií a informací  ke korouhvím zbraslavských cechů.

Zdroje:
Cechovní korouhve a spolkové prapory ve sbírkách Středočeského muzea v Roztokách u Prahy, Marcela Šášinková,  Středočeský vlastivědný sborník sv. 21, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, 2003 (na str. 113–125)
Cechy, Václav Hrabánek, Jaroslav Jásek, Eva Procházková, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, 1989
Stránky o historii městské části Praha - Zbraslav: https://zbraslavhistorie.info/remesla 


Diskuze

Pokud jste našli v článku nepřesnost a chcete nás kontaktovat, požijte prosím kontaktní formulář »

Další články