Historie automobilového průmyslu v Liberci je velmi dlouhá. Ještě před počátky vlastní výroby musíme připomenout činy průkopníka motorismu Theodora Liebiga, který již v roce 1893 vlastnil Benzův automobil Victoria a v roce 1894 s ním podnikl do té doby nevídanou cestu do Mannheimu, kde ho velmi srdečně přivítal překvapený majitel tehdy největší automobilky světa Karl Benz. Až do roku 1901 se Theodor Liebig zúčastnil řady sportovních akcí, na kterých získal řadu ocenění.
V květnu 1901 se oženil a svatební cestu v délce 2000 km pojal jako velké automobilové dobrodružství. Od této chvíle se již aktivně nevěnoval závodní činnosti, ale působil ve významných funkcích jako člen direktoria Rakouského autoklubu a předseda libereckého klubu. Současně se připravoval na roli výrobce automobilů .
Prvním výrobcem automobilů v Liberci však byla firma Christian Linser. Firma na zpracování kovů byla založena v roce 1858 a vedle různých dílů pro místní průmysl vyráběla požární stříkačky. V roce 1902 byl vyroben první motocykl a již v roce 1906, po úspěších motocyklů Zeus, opustil brány továrny první automobil. Vůz byl až na zapalování Bosch vyroben celý v Liberci. Firma Linser s ním získala uznání na výstavách ve Vídni, Praze i na známé Německo-české výstavě
v Liberci v roce 1906.
Automobil LINSER s motorem 1640 ccm, výkon 8,8 kW (12 HP) - 1906
V roce 1907 firma Linser končí s výrobou automobilů a přenechává ji včetně technické dokumentace nově vzniklé automobilce RAF – Reichenberger Automobil-Fabrik, kterou založil továrník baron Theodor Liebig spolu s továrníky Alfredem Ginzkeyem z Vratislavic a Oskarem Klingrem ml. z Nového Města pod Smrkem. (Pozn.: Matkou Oskara Klingera byla Anna Ginzkeyová, starší sestra Afreda Ginzkeye.)
Dne 2.11. 1907 vyjíždí první vůz RAF ještě z Linserovy dílny v Barvířské ulici.
První automobil RAF 10 HP - 1907
V roce 1908 již firma vyrábí automobily v moderní továrně v Liberci - Růžodole I (dnešní Slévárna). Severočeští průmyslníci Alfred Ginzkey z Vratislavic a Oskar a Hugo Klingerovi z Nového Města pod Smrkem reprezentovali v roce 1908 Rakousko na automobilech liberecké značky RAF. Startovali ve třech firemních posádkách na legendární Jízdě prince Jindřicha na trati dlouhé 2.201 km se startovními čísly 102, 103 a 104.
Vozy RAF byly vybaveny kvalitními čtyřválcovými motory (30 HP) a dvouválcovými motory (10 HP). Byly vyráběny cestovní, sportovní i nákladní vozy, které si vedly velmi dobře jak na řadě výstav, tak i na závodech. Již v roce 1911 měla firma zastoupení v řadě zemí Evropy a velmi úspěšně se rozvíjela. Rok 1912 přinesl významnou technickou inovaci – byla zakoupena licence na ve své době vynikající anglické bezventilové motory Knight.
Automobil RAF 30 HP - 1908 Poštovní automobil RAF 24 HP - 1908
V roce 1913 přichází překvapivé rozhodnutí společníků firmy prodat rozpracovanou výrobu automobilce Laurin & Klement. Ta pokračuje ve výrobě vozů v liberecké továrně až do roku 1916, kdy definitivně končí výroba osobních automobilů v Liberci.
L&K typ OK (typ vycházející z vozu RAF-KNIGHT) - 1913
Značka RAF na dlouhá léta upadla v zapomnění. V roce 1994 však získala práva na použití značky RAF Ing. Brabcová z Plzně. Byla založena malá firma na výrobu sportovních vozů a v roce 1995 byl na frankfurtském autosalonu představen vůz RAF Mk1, sportovní vůz ve stylu třicátých let dvacátého století. Pokus o obnovení výroby automobilů se značkou RAF ale nebyl úspěšný, sériová výroba vozu se neuskutečnila.
RAF Mk1 - 1995
Na závěr
Vozy RAF patřily na počátku století mezi kvalitní automobily s velmi dobrou pověstí. Mezi majitele těchto vozů patřily společenské špičky. Pro zajímavost se podívejte na vůz typu H10, který se dochoval do dnešních dnů a je v neobyčejně dobré kondici (dokonce má SPZ).
RAF typ H 10, 1909
Otevřený čtyř až pětimístný vůz, motor vpředu a pohon zadních kol. Řadový čtyřválcový motor s rozvodem SV, objem 5322 ccm, vrtání 110 mm a zdvih 140 mm, výkon 33 kW (45 koní) při 1600 ot/min. Čtyřstupňová převodovka, hmotnost 1800 kg a maximální rychlost 90 km/h.
Vůz byl postaven ve dvou exemplářích. Jeden byl určen pro císařský dvůr Františka Josefa a druhý pro barona Liebiga.
