Existence žádného podniku se neobejde bez organizace a řízení firemních procesů. Platí to i o vratislavické "kobercárně", která ve svém dlouhém vývoji prošla obvyklou etapou řízení samotným zakladatelem a následně vedením jeho dědici a to dokonce ve dvou generacích. Rodinná sága však po více jak 100 letech končí fatální změnou společensko-ekonomických poměrů po 2. světové válce. Ze soukromé firmy se stává národní resp. následně státní podnik. Tyto změny se rovněž zásadně promítají do charakteru a způsobů organizace a řízení vratislavického podniku.
Soukromá firma I. GINZKEY
Zakladatel a majitel stejnojmenné firmy Ignaz Ginzkey začal s produkcí koberců v Maffersdorfu (dnes Vratislavice nad Nisou) v roce 1843. Lze předpokládat, že jako zakladatel firmy I. GINZKEY svoji firmu také osobně řídil až do své smrti v roce 1876, kdy mu bylo teprve 57 let.
Za svůj život zažil I. G. revoluční rok 1848 nebo také prusko-rakouskou válku v roce 1866 a její bitvu dne 24. června kousek od Maffersdorfu u Dlouhého Mostu. Hranice u Hrádku nad Nisou tehdy překročilo 93 tisíc pruských vojáků, kteří následně prošli Libercem a jeho okolím.
Řízení firmy I. GINZKEY syny v letech 1876 - 1934
Složitější je již situace ve druhé generaci, kdy se řízení firmy ujímají postupně tři synové jako dědicové po zesnulém otci. Období druhé generace vymezuje svým životem Willy Ginzkey, který z bratrů umírá poslední a na řízení firmy se podílel plných 58 let. Na některých řídících pozicích ve firmě I. GINZKEY se již objevují členové rodu Mallmannů. Carl A. J. Mallmann vstoupil do Ginzkeyovi rodiny sňatkem se sestrou Ginzkeyových bratrů Rosou Antonií a po její smrti dokonce s další sestrou Marií Julianou.
Nejstarší syn Ignaz Ginzkey ml. se podílel na řízení v letech 1876 - 1895, když předčasně zemřel ve svých 44 letech. Wilhelm Ginzkey (zvaný Willy), druhý
v pořadí bratrů se podílel na řízení v letech 1876 - 1934, z toho 23 let sám již bez účasti zesnulých bratrů. Alfred Ginzkey, nejmladší z bratrské trojice se podíl na řízení firmy v letech 1891 - 1911. Také on zemřel, jako jeho starší bratr, ve 44 letech.
Carl A. J. Mallmann působil ve firmě I. GINZKEY na pozici generálního rady. Jeho synové Alfred W. F. Mallmann začal ve firmě jako technický ředitel od roku 1909 a Egon F. Ph. Mallmann se podílel na řízení podniku od roku 1919.
Ani druhá generace Ginzkeyů se nevyhnula válce. První světová válka decimovala hospodářství a její konec přinesl i zánik Rakousko-Uherska a vznik Československa. To ovšem mělo za následek citelné zmenšení "domácího" trhu. Německojazyčné obyvatelstvo se v nově vzniklém československém státu navíc stalo náhle menšinou. Není divu, že ani německá většina v Maffersdorfu vznik Československa nevítala a neoslavovala. Domobranecký prapor č. 32 musel vykonávat od 28. 3. 1919 do 20. 8. 1919 strážní službu v Jablonci nad Nisou a okolí a dohlížet na klid a pořádek. Jak je vidět z fotografie před objektem pivovaru (BRAUEREI MAFFERSDORF), dohled se týkal i Maffersdorfu čili dnešních Vratislavic.
Legionáři před objektem pivovaru v Maffersdorfu v roce 1919
Řízení firmy I. GINZKEY v letech 1934 - 1945
Ve třetí generaci již potomci Carla A. J. Mallmanna na řízení firmy I. GINZKEY dokonce převládli. Po smrti Willyho Ginzkeye se generálním ředitelem celého podniku stal Alfred Mallmann a zůstal jím až do konfiskace a znárodnění v roce 1945. Jeho mladší nevlastní bratr Egon F. Ph. Mallmann byl spolumajitelem firmy od roku 1929. Synové Alfreda Ginzkeye jako dědicové byli zapojeni do řízení firmy rovněž. Mladší Heinrich Theodor Ginzkey se na řízení podílel až do konfiskace v roce 1945. Jeho starší bratr Alfred Ginzkey ml. se na řízení podílel v letech 1918 až 1943, ale v roce 1945 již mezi majiteli uváděn nebyl.
Logo "IGM" - I. GINZKEY, MAFFERSDORF
Po celých 102 let firma neměnila svůj název “I. GINZKEY”, přičemž pod názvem nejčastěji používala doplněk “Teppich und Decken Fabriken” (Továrny na koberce a přikrývky). Firemní logo obsahovalo zkratku "IGM" (I. GINZKEY, Maffersdorf).
Znárodňování a národní správa v roce 1945
Krátce po skončení války ještě firmu vedli její původní majitelé. Další dění se však již odvíjelo podle dekretu prezidenta republiky ze dne 19. května 1945
č. 5 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců, kolaborantů a některých organizací a ústavů. Následně Ministerstvo průmyslu Československé republiky zavedlo do majetku firmy I. GINZKEY výměrem ze dne 5. září 1945 národní správu a řízení podniku se ujal sbor národních správců Ing. Bohuslav Jičínský, JUDr. Ing. Ivan Jež a Jan Hlavík. Hlavním národním správcem byl určen Ing. Bohuslav Jičínský, v té době současně ředitel firmy Klazar v Brně.
Dobové razítko firmy I. GINZKEY, TOVÁRNA NA KOBERCE A PŘIKRÝVKY, POD NÁRODNÍ SPRÁVOU, VRATISLAVICE n. N.
V knize J. Majerové ČESKOSLOVENSKO, která zachycuje poválečný stav republiky v roce 1946 jeden z národních správců Ivan Jež, samozřejmě dobově tendenčně, uvádí:
Článek z knihy J. Majerové, ČESKOSLOVENSKO 1, rok 1946
Továrny koberců a nábytkových látek, národní podnik
Dne 7. března 1946 zřídilo Ministerstvo průmyslu Československé republiky s platností od 1. 1. 1946 Továrny koberců a nábytkových látek, národní podnik. Na tento národní podnik, známý jako "TOKO", byla současně převedena majetková podstata podniku Klazar, kobercové továrny a. s. se sídlem v Brně, majetková podstata podniku I. Ginzkey, se sídlem ve Vratislavicích nad Nisou a majetková podstata podniku Bratří Uebelové, továrna na koberce (Gebrüder Uebel) se sídlem v Rossbachu u Aše (česky Hranice). Ředitelem n. p. Továrny koberců a nábytkových látek byl jmenován Miroslav Hampl.
Logo "TOKO" - Továrny koberců a nábytkových látek, n. p., Vratislavice nad Nisou
V národním podniku TOKO ve Vratislavicích byl v roce 1946 vyroben takto unikátní koberec ADA Speciál o rozměru 7 x 20 m. Poslední kontrola proběhla, jako tolikrát před tím za dob Ginzkeyů, na firemním dvoře:
Obrázek z knihy J. Majerové, ČESKOSLOVENSKO 1, rok 1946
Znárodňování v roce 1948
Po únoru 1948 došlo ke znárodnění veškerého průmyslu k 28. 4. 1948. Při této druhé etapě znárodňování byla k národnímu podniku TOKO přičleněna firma Pfeifer se sídlem v Rumburku a řada dalších menších závodů a provozů. Jejich sloučením vznikl velký národní podnik TOKO se 42 závody roztroušenými po celých Čechách a Moravě.
V této době bylo ústředním orgánem řízení textilních podniků generální ředitelství Československých textilních závodů (ČTZ). V průběhu roku 1949 však došlo k reorganizaci formy řízení podniků a ČTZ bylo zrušeno. V následujícím roce 1950 došlo k rozdělení těžkého a lehkého průmyslu. Na ministerstvu lehkého průmyslu se zřizují hlavní správy. Nadřízeným orgánem vratislavického podniku TOKO se stává Hlavní správa vlny.
Organizace a řízení za Hlavní správy vlna (1950 - 1958)
Národní podnik TOKO je v roce 1949 rozdělen na 5 samostatných národních podniků: TOKO Vratislavice (dříve I. GINZKEY), Moravan Brno (dříve KLAZAR), Plyšan Hlinsko (dříve KLAZAR), Bytex Rumburk (dříve PFEIFER) a Hrako Hranice (dříve BŘÍ. UEBLOVÉ). Národní podnik Hrako byl v roce 1950 zrušen a jeho výroba byla převedena do n. p. Moravan. Centrálním ředitelem národního podniku TOKO se stává na podzim 1949 František Fejgl, kterého ve funkci vystřídal od roku 1952 dělnický ředitel Oldřich Brůha.
Národní podnik Továrny koberců a nábytkových látek Vratislavice n. N. byl v období let 1949 až 1958 vnitřně členěn na 9 závodů: Vratislavice n. N., Proseč n. N. (dříve CARL WAGNER & CO.), Rochlice, Stráž n. N. I., Stráž n. N. II., Mníšek, Ves u Frýdlantu, Kateřinky, Školní závod Liberec.
V roce 1949 se stěhuje do Vratislavic ze Stráže výroba rohoží. Nejvýznamnější organizační změnou však je přemístění výroby přikrývek ze závodu v Proseči n. N. do Vratislavic n. N. Z rozhodnutí ministerstva lehkého průmyslu došlo k uvolnění prostor prosečského závodu pro zřízení v té době upřednostňované strojírenské výroby. Zavedena zde byla výroba počítacích strojů.
V roce 1956 se ruší ministerstvo lehkého průmyslu a místo něj se zřizuje ministerstvo spotřebního průmyslu. To pak v následujícím roce připravuje rozsáhlou reorganizaci československé průmyslu. Zavádí se princip oborového řízení podniků. Ruší se Hlavní správy a místo nich se zavádí výrobní hospodářské jednotky (VHJ).
Oborové řízení VHJ (1958 - 1965)
Z národního podniku Továrny koberců a nábytkových látek vzniká z rozhodnutí ministryně spotřebního průmyslu ze dne 19. března 1958 s platností od
1. dubna 1958 výrobně hospodářská jednotka BYTOVÝ TEXTIL, n. p. se sídlem ve Vratislavicích nad Nisou jako vedou podnik VHJ. Přidruženými podřízenými podniky jsou Moravan, n. p. Brno, Plyšan, n. p. Hlinsko a Bytex, n. p. Rumburk.
Vratislavický podnik je ještě koncem roku 1958 přejmenován na PRŮMYSL BYTOVÝCH TEXTILIÍ, n. p. (nazývaný zkratkou „PBT“) po sloučení n. p. TOKO
a n. p. Vigoňové přádelny, Chrastava. Do čela VHJ a PBT n. p. byl jmenován Miroslav Hampl, který do té doby zastával funkci ředitele Hlavní správy vlny.
Logo "PBT" - Průmysl bytových textilií, n. p., Vratislavice nad Nisou
Vedoucí podnik VHJ Bytový textil, resp. Průmysl bytových textilií, n. p. byl od roku 1958 členěn na závody: 1 – Vratislavice n. N., 2 – Chrastava
(s odloučenými provozy v Andělské Hoře, Liberci – Kateřinkách a v Oldřichově v Hájích), 3 – Liberec – Rochlice, 4 – Frýdlant v Čechách (s odloučenými provozy v Bílém Potoce pod Smrkem a ve Vsi u Frýdlantu).
Podřízenými pobočnými podniky byly:
národní podnik MORAVAN, Brno se závody: 1 – Brno, 2 – Náměšť nad Oslavou, 3 – Rajhrad, 4 – Skryje, 5 – Letovice, 6 – Lomnice u Tišnova, 7 – Jihlava
národní podnik BYTEX, Rumburk se závody: 1 - 4 v Rumburku, 5 – Křečany, 6 – Horní Jindřichov, 7 – Rožany, 8 – Šluknov a 9 – Jiříkov
národní podnik PLYŠAN, Hlinsko v Čechách se závody: 1 – 3 Hlinsko v Čechách, 4 – Ždírec, 5 – Vojnův Městec, 6 – Chýnov, 7 – Šumperk, 8 – Skuteč
K 31. 12. 1963 odchází do důchodu dosavadní ředitel vedoucího podniku VHJ Miroslav Hampl. Novým podnikovým ředitelem PBT je od 1. 1. 1964 jmenován Ing. Jiří Hlavatý.
Řízení za VHJ Vlnařský průmysl, Brno (1965 - 1988)
K 31. 12. 1964 končí funkce vedoucího podniku Průmyslu bytových textilií ve VHJ a současně jsou zrušeny samostatné národní podniky Bytex Rumburk, Plyšan Hlinsko v Čechách a Moravan Brno. K 1. 1. 1965 tak vznikl podnik s devíti závody: 1 – Vratislavice n. N., 2 – Chrastava, 3 – Liberec – Rochlice,
4 – Brno, 5 – Náměšť nad Oslavou, 6 – Lomnice u Tišnova, 7 – Jihlava, 8 – Rumburk a 9 – Hlinsko v Čechách.
Ministryně spotřebního průmyslu (1956-1968) Božena Machačová Dostálová, náměstek ministryně Drtina vpravo od ministryně a zcela vpravo ředitel závodu Otakar Oraný, duben 1965
Při další reorganizaci československého průmyslu je k 1. 7. 1965 zrušena VHJ Bytový textil a n. p. Průmysl bytových textilií, Vratislavice n. N. je začleněn do VHJ Vlnařský průmysl s generálním ředitelstvím v Brně.
K 1. 1. 1967 byl podnik přejmenován na národní podnik Bytex se sídlem ve Vratislavicích nad Nisou.
Logo BYTEX, n. p., (s. p.) Vratislavice nad Nisou (Liberec 30)
V průběhu roku 1975 vystřídal ve funkci podnikového ředitele Ing. Jiřího Hlavatého dosavadní obchodní náměstek Josef Šubrt, který odešel do důchodu
k 31. 12. 1987. Posledním podnikovým ředitelem byl od 1. 1. 1988 jmenován Ing. Oldřich Bubník, do té doby výrobní náměstek.
K 1. 1. 1988 byl Bytex, n. p. vyčleněn z VHJ Vlnařský průmysl, Brno.
Ustavení státního podniku a jeho zánik (1988 - 1990)
K 1. 7. 1988 byl rozhodnutím ministra průmyslu České socialistické republiky ze dne 27. 6. 1988 ustaven Bytex státním podnikem a nadále byl označován jako Bytex, s. p. V následujícím roce došlo ke změně společensko-ekonomických poměrů ve státě, které odstartovaly události ze 17. listopadu 1989. Změna vládní politiky vedla k deetatizaci státních podniků a jejich postupné privatizaci.
K 1. 7. 1990 tak ministr průmyslu jako zakladatel státního podniku rozhodl svým rozhodnutím ze dne 26. 6. 1990 o rozdělení s. p. Bytex na 10 státních podniků takto:
závod 1 – INTEX, Liberec
závod 2 – MYKANA, Chrastava
závod 3 – LARISA , Liberec
závod 4 – MORAVAN, Brno
závod 5 – DOWO, Náměšť nad Oslavou
závod 6 – ARANA, Lomnice u Tišnova
závod 7 – KONAX, Jihlava
závod 8 – BYTEX, Rumburk
závod 9 – DEKORA, Hlinsko v Čechách
podnikové ředitelství – BYSERVIS, Liberec
Ke stejnému datu zaniká funkce ředitele státního podniku Bytex Ing. Oldřicha Bubníka a funkce statutárních zástupců státního podniku. Provedení delimitačních dohod bylo uloženo státnímu podniku Byservis do 30. 9. 1990.
