VRATISLAVICKÉ MLÝNY - ELSTNERŮV MLÝN

Na pravém břehu Nisy, takřka naproti levobřežnímu “Donathovu mlýnu”, kousek pod kostelem, nechala v roce 1644 liberecká vrchnost postavit mlýn, který o bezmála dvě století později dostal jméno "Elstnerův mlýn" (resp. Elstnermühle). Mlýn měl dvě mlýnská složení a od počátku jej provozovali pachtýři.

Pravobřežní "Elstnerův mlýn" č. p. 78 na mapě Stabilního katastru z roku 1843

Prvním známým provozovatelem, kterého zmiňuje kronika až začátkem 40. let 18. století, byl Hans Georg Wehl. Mlynář zřejmě nezvládal zátěž tvrdých podmínek pronájmu mlýnu, nadělal dluhy a tak 1. února 1748 mlýn přepustil za 600 zlatých Hansi Friedrichu Kaulferschovi. Wehl tak mohl splatit svoje závazky a ještě mu prý zbylo na malou chalupu.

Ani Kaulferschovi se na pravobřežním mlýně nevedlo lépe. Rovněž nebyl schopen platit panstvu poplatky, odvádět naturálie za pronájem mlýna, hradit náklady jeho provozu a umořovat pořizovací náklady uhrazené předchozímu nájemci. Za této situace se rozhodl požádat v panské kanceláři o snížení plateb. Jeho žádost však byla zamítnuta. Mlynář Kaulfersch si tak v roce 1753 podal v panské kanceláři druhou žádost, tentokrát o povolení stavby druhého mlýna a to v sousední Proseči. Svoji žádost zdůvodňoval neprovozuschopností vratislavického mlýna v zimním období s tím, že mlýn v Proseči by mu pomohl splácet vrchnosti nájemné. Jeho žádosti bylo tentokráte vyhověno a prosečský mlýn později skutečně hradil třetinu povinných plateb za vratislavický mlýn.

Střídání nájemců mlýna pod vratislavickým kostelem však pokračovalo i ve druhé polovině 18. století. Mlynáři svůj mlýn na pravém břehu Nisy opouštěli vesměs s dluhy. Koncem 18. století si mlýn pronajal jistý pekař Krähehahn, ale ani on zde nepochodil a brzy se ztratil i s dluhy. Delší dobu po něm byl mlýn bez mlynáře a nikdo o jeho provozování neměl zájem. Ten snad měl projevit až jakýsi Illschman ze Žďárku u Záskalí. Než se však vyřídily všechny potřebné náležitosti smlouvy, Illschman si tento podnik zřejmě rozmyslel a rovněž se vytratil, aniž by mlýnské kolo roztočil.

V zimě 2. ledna 1806 však konečně koupil, tou dobou opuštěný mlýn, Georg Mathes Hlubuzcek ze Železného Brodu. Zaplatil za něj údajně za této situace neuvěřitelných 6000 zlatých. Ale již 25. června téhož roku mlýn se ztrátou prodal Floriánu Jungovi za 3000 zlatých. Florián v té době se svým otcem Josefem Jungem provozoval na protějším břehu tzv. Donathův (později nazývaný Gürtlerův) mlýn. Vratislavický mlynářský monopol mu však dlouho nevydržel. Pravobřežní mlýn Jungovi kromě starostí nic nepřinášel a tak se ho také velmi rychle zbavil. Neprozíravost a lakota libereckého panstva tak vedla k tomu, že v následujících 9 letech se ve mlýnu vystřídalo ještě dalších 6 nájemců.

Až v roce 1816 dozrál čas na nezbytné změny. Mlýn převzal zřejmě podnikavý Josef Riedel, který dal mlýnu novou perspektivu, když větší část mlýnského objektu přebudoval na přádelnu ovčí vlny. Tomuto kroku jistě nahrávala silně se rozvíjející tkalcovská výroba ve zdejším kraji. Když 4. září 1825 Josef Riedel zemřel, převzal objekt mlýnu již s přádelnou Franz Elstner (ve Stabilním katastru z roku 1843 byl již uveden jako majitel objektu č. p. 78 - viz obrázek výše). Ten budovu ještě zvětšil a předení příze rozšířil. Je zajímavé, že právě po něm získal objekt jméno Elstnerův mlýn, přestože už šlo fakticky o přádelnu příze. Nedaleko v Pekle měl Elstner hned další dvě přádelny.

Podobně jako v roce 1868 koupil Gürtlerův mlýn na levém břehu, stejně tak v roce 1875 koupil na pravém břehu Nisy tzv. Elstnerův mlýn Ignaz Ginzkey. Zatímco ke Gürtlerovu mlýnu Ginzkey záhy přistavěl tovární komín s kotelnou, byla přádelna v bývalém Elstnerově mlýnu stále poháněna vodou z mlýnského náhonu. Ginzkeyovi synové pak Elstnerovu fabriku zcela přebudovali na přádelnu vlněné příze.

Ještě jednou pak Elstnerův mlýn vešel do historie. To když v zimě 20. února 1907 tato již velká tovární budova mezi 3. a 4. hodinou ranní vyhořela. Ginzkeyové však objekt přádelny (bývalého mlýnu) opravili, ještě rozšířili a opět zprovoznili. Takřka v tomto stavu se pak dochoval do dnešních dnů.