Ve vratislavickém údolí řeky Nisy nebyly pouze dva již zmiňované mlýny Gürtlerův a Elstnerův. Zdá se však, že byly asi nejstarší a měly také nejdelší trvání. Vraťme se však do poloviny 18. století k mlynáři Kaulferschovi, jemuž na přímluvu vlivného prosečského rychtáře Gottfrieda Lammela hrabě Clam-Gallas povolil stavbu nového prosečského mlýnu. Na libereckém zámku byla dekretem z 1. listopadu 1753 stavba povolena a již 8. října 1754 byl dokončený mlýn vysvěcen rochlickým kaplanem a spuštěn do provozu jako tzv. "Lesní mlýn".
Zámek Clam-Gallasů v Liberci
V následujícím roce 1755 na levém (tedy vratislavickém) břehu Nisy schválila Ferdinandu Schelerovi českodubská vrchnost postavení nového mlýna ve Vratislavicích na Novém Světě. Časové souvislosti dnes mohou vypadat, jakoby si liberecká a českodubská panstva na protějších březích Nisy dělali tak trochu schválnosti. Pravdou však je, že prosečtí obyvatelé měli zakázáno používat levobřežní tzv. “Horní mlýn” a naopak.
Lesní mlýn v Proseči
Stavitelem a prvním provozovatelem prosečského mlýnu v lese nad řekou Nisou byl mlynář Anton Lehmann. Stavbu provedl zednický mistr Hans Christoph Gähler. Na svoji dobu velmi dobré strojní vybavení zde instaloval Josef Lang, stavitel mlýnů ze Saalendorfu nedaleko od Žitavy, z oblasti známé výrobou velmi kvalitních mlýnských kamenů. Lehmann pravděpodobně mlýn provozoval pro vratislavického mlynáře Kaulfersche, který libereckou vrchnost požádal o stavbu mlýnu, aby mu pomáhal hradit vysoké náklady pronajatého mlýnu vratislavického. Před tím byl Anton Lehmann nájemným mlynářem v Bedřichově. Nového mlýnu v Proseči si ovšem dlouho neužil a následující rok po jeho zprovoznění zemřel.
Kateřina, vdova po mlynářovi, se znovu vdala a to za A. I. Peukerta a prosečský mlýn na něj za 700 kop převedla. Obrovitý Peukert byl znám svojí nebývalou sílou, kterou údajně proslul i za sedmileté války v bitce s vojáky. Vysoké poplatky požadované libereckým panstvím ho však natolik tížily, že provozování mlýnu prodal Hansi Christianu Wagnerovi. Ani jemu se ovšem nedařilo lépe a pro svoje dluhy musel v roce 1781 mlýn prodat Gottliebu Müllerovi.
Mlynář Müller byl mezi lidmi považován za dobromyslného hlupáka. Také on na mlýnu nadělal dluhy, protože panstvu neplatil stanovené poplatky. Za jeho působení mlýn jenom chátral. Předlužený mlýn nakonec Müller k 1. lednu 1795 prodal mladému Franzi Jägerovi ze sousedního Nového Světa za 2050 zlatých. Prosečský mlýn již byl po 40 letech provozu opotřebovaný a především zanedbaný po předchozím mlynáři Müllerovi.
Nový mlynář, mladý, pracovitý a inteligentní Franz Jäger svým úsilím téměř vyvedl prosečský Lesní mlýn z dluhů. Na začátku 19. století však přišla do kraje bída a drahota a tak se raději prosečského mlýnu rychle zbavil. Prosečský mlýn pak prosperoval stejně bídně jako ten pod kostelem ve Vratislavicích.
Ke zvratu došlo až v roce 1821, kdy na jeho mlýnském náhonu vedle mlýnské budovy postavil soukeník Gottfried Hartig přádelnu ovčí vlny. Po 25 letech Hartig prodal svoji továrničku Franzi Schmidtovi, který ji přestavěl a ve vedlejší budově zřídil ještě barevnu. Starý prosečský mlýn byl později zbořen a na jeho místě vyrostla počátkem 20. století secesní vila. Zrekonstruovaná továrna v Prosečské ulici č. p. 141 stojí dodnes a sídlí zde PEUKER AKVARISTIK.
V těchto místech při Prosečské ulici stával prosečský Lesní mlýn
Horní mlýn na Novém Světě
Ferdinand Scheler (podle testamentu Schähler) původně úspěšně provozoval pekárnu ve Vesci. Jako první mlynář nově postaveného “Horního mlýnu” ve Vratislavicích na Novém Světě v něm zůstal až do své smrti. Novosvětský mlýn postavil ze dřeva údajně vlastníma rukama. Když v roce 1772 v sousedství zemřeli jeho švagr Josef Jäger (barvíř) i jeho žena Schelerova sestra, postaral se bezdětný mlynář o všech 5 jejich nezaopatřených sirotků. Scheler zemřel na podzim roku 1779 a o chod mlýnu se tak musela postarat jeho žena.
Testament mlynáře Ferdinanda Schelera (Schählera) ze dne 6. června 1779
O 26 let později, v roce 1805, zdědil Horní mlýn po Schelerově vdově Franz Jäger, který byl nejschopnější z osvojených synovců mlynáře Schelera. V té době již Franz Jäger provozoval na pravém břehu Nisy v Proseči mlýn, který koupil v roce 1795 od Gottlieba Müllera. Počátkem 19. století se ovšem odstěhoval na druhý břeh do Nového Světa a staral se o zděděný Horní mlýn. Mlynářský mistr Franz Jäger byl sečtělý a měl více znalostí a zkušeností než jeho současníci. Z jeho početné rodiny pocházel i pozdější vratislavický kronikář a věhlasný mlynář Anton Jäger.
Novosvětský mlynář ("Neuwalder Müller"), jak byl Anton Jäger ve své době nazýván, se narodil 14. dubna 1817. Od svých 6 let navštěvoval pobočku vratislavické školy v Proseči. Po absolvování šestileté školní docházky se začal učit mlynářem. Dva roky pracoval jako učedník v mlýně svého otce Franze Jägera a další 4 roky se vzdělával
v tomto oboru jako tovaryš. Před získáním mistrovského dekretu, ještě jako 17 letý mladík, se vydal se 2 tolary
v kapse na v té době obvyklý vandr. Prošel podhůřím Krušných hor, Českého lesa a celé Šumavy. Mlýn za mlýnem získával zkušenosti. Přes Horní a Dolní Rakousy dorazil až do metropole monarchie Vídně. Zde se mu však na policii údajně ztratila vandrovní knížka, bez které se vandrovní tovaryš nemohl svobodně pohybovat a tak se vrátil zpátky do rodné obce.
Pracovitý a již zkušený mlynář Anton se na domovském Horním mlýnu stal rychle pravou rukou svého otce. Ve 23 letech se oženil se selským děvčetem z Proseče Karolinou Möllerovou. Po necelém půl roce od sňatku však mladá žena zemřela na tyfus. Ve stejném roce 1841 zemřel i Antonův otec Franz Jäger. A tak ve svých 24 letech převzal Anton Jäger mlýn a oženil se po druhé. Vzal si Agnes, sestru svoji první manželky.
Anton Jäger 1817 - 1872, mlynář a kronikář
Mapa pozemků Antona Jägera z roku 1844 s Horním mlýnem v Maffersdorfu (Vratislavicích) č. p. 36
Stará technologie jeho mlýnu s pískovcovými mlecími kameny, které poháněla dřevěná mlýnská kola, již ztrácela schopnost konkurovat vylepšovaným mlýnům v okolí. Novosvětský mlynář tak byl nucen v průběhu let 1851 a 1852 investovat do přestavby a rozšíření mlýnu 12000 zlatých. Tato suma však nestačila a do vybavení modernizovaného mlýnu potřeboval ještě 4000 zlatých, které již nebylo lehké získat a navíc za ně musel platit vysoké úroky. Těžkou životní zkoušku, umocněnou navíc oční chorobou, nakonec s námahou přestál. Dokonce v této pro něj složité době uvažoval i o vystěhování do Ameriky. Takové řešení volila řada chudších obyvatel v jeho okolí. Díky své houževnatosti a pracovitosti se mu však po 6 letech podařilo splatit své závazky. Rovněž operace očí v Praze dopadla úspěšně. Svoji Vesnickou kroniku (Dorfchronik) uzavřel a vydal v roce 1865. Novosvětský mlynář Anton Jäger zemřel dne 19. listopadu 1872 v pouhých 55 letech.
Vesnická kronika (Dorfchronik) Antona Jägera z roku 1865
O osm let později kupují jeho mlýn č. p. 36 od Heinricha Jägera, syna Antona Jägera, bratři Carl a Wilhelm Wagnerovi kupní smlouvou ze dne 12. ledna 1881 za 8.462 zlatých. Končí tak historie mlýnu a začíná, jako již po tolikáté, historie textilní fabriky.
Kupní smlouva na prodej tzv. novosvětského mlýnu z 12. ledna 1881
V současné době slouží bývalý Horní mlýn na Novém Světě ve Vratislavicích nad Nisou jako bytový dům se žlutou fasádou. Zachoval se a stále je funkční i mlýnský náhon přivádějící vodu k tehdejšímu mlýnu.
Bývalý novosvětský Horní mlýn ve Vratislavicích nad Nisou
V ulici U Šamotky 436 vykukují ze žluté zateplené fasády již jen kamenné zárubně vchodových dveří, kterými do mlýna kdysi vcházel i zdejší mlynář a kronikář Anton Jäger.
Vchodové dveře domu U Šamotky 436
Zdroj: SOkA Most – Velebudice, Fond Carl Wagner a Co., Google, Street View
