VÝTVARNÍCI VE SLUŽBÁCH FIRMY I. GINZKEY

V tomto spíše přehledu než článku chceme přiblížit umělce, výtvarníky, architekty, profesory uměleckých škol a další, kteří spolupracovali s firmou IGNAZ GINZKEY při tvorbě návrhů dezénů zejména koberců, ale i přikrývek a dalších výrobků firmy. Zdrojem jsou ponejvíce fotografie a informace dostupné na internetu, ale
i z firemní kroniky Františka Neumanna a podnikových publikací vydávaných k jubileím firmy.

Z níže uvedeného přehledu je dobře patrné, že dosah firmy ve výtvarně uměleckých kruzích byl nevídaný. Ignaz Ginzkey dokázal vytvořit ve Vratislavicích kreslířský
a návrhářský ateliér firmy a jeho synové ho dále rozšiřovat v dobách nejvyšší konjunktury až na 60 návrhářů a kresličů. Ještě větší pozornost však zasluhuje jejich schopnost získávat pro spolupráci významné (ne-li špičkové) výtvarné umělce a osobnosti nejen v rámci tehdejšího mocnářství Rakousko-Uherska, ale
i za jeho hranicemi.

Jak začít výčet umělců jinak než tím u nás nejznámějším - Alfonsem Muchou.

Alfons Mucha (Alfons Maria Mucha) - (1860 Ivančice - 1939 Praha) - koncem století průkopníkem secese, mj. vytvářel designové návrhy pro interiéry a užitkové předměty, vytvořil vlastní originální styl zvaný "styl Mucha". Podle jeho návrhu vznikl gobelín vystavený firmou I. GINZKEY na světové výstavě v roce 1900 v Paříži. Gobelín o rozměrech 450 x 600 cm sklidil mimořádný úspěch a ihned po skončení výstavy byl na místě prodán. Díky mimořádnému úspěchu byl v následujících letech ještě několikrát vyráběn a vystavován na prestižních výstavách. Repliky tohoto koberce vyráběla nejenom Ginzkeyova továrna, ale i její nástupnické podniky ve druhé polovině 20. století.

                                                                                
          Alfons Mucha na fotografii z roku 1906                         Alfons Mucha, výtvarný návrh gobelínu                  Gobelín v rozměru 400 x 650 cm byl vystaven                                                                                                                         "Savonerie", dess. 3498, rok 1900,                            na světové výstavě  v Paříži v roce 1900
                                                                                                          karton zpracoval Louis Foussadier                                                                                        

Hans Christiansen - (1866 Flensburg - 1945 Wiesbaden) secesní malíř, architekt a designér. Svými průkopnickými ilustracemi na obálce mnichovského časopisu »Jugend« formoval obraz secese v Německu. V roce 1899 byl pozván velkovévodou Ernstem Ludwigem do Darmstadtu. Zde byl jedním z prvních sedmi členů kolonie umělců s Josephem Mariem Olbrichem a Peterem Behrensem. . Hans Christiansen byl jedním z nejvýraznějších představitelů secese, zejména se svými návrhy v oblasti užitého umění. Značně se podílel na první výstavě darmstadtské umělecké kolonie „Dokument německého umění“
v roce 1901, mimo jiné se svou vilou „In Rosen“. Zúčastnil se světových výstav v Paříži v roce 1900 a St. Louis v roce 1904. Do roku 1911 žil a pracoval ve svém domě na Mathildenhöhe Darmstadt. Jeho sláva sahající daleko za hranice Německa však náhle skončila v roce 1933, výstavy a prezentace již nebyly povoleny kvůli jeho židovské manželce. Zemřel krátce před koncem druhé světové války.

                                                  

    prof. Hans Christiansen (1866 - 1945)                                                          Ukázka 2 secesních návrhů koberců od Hanse Christiansena

Charles Francis Annesley Voysey - (1857 Hessle, Yorkshire - 1941 Winchester) - anglický architekt a návrhář textilu, přispěl k britskému secesnímu stylu, průkopník moderní architektury a průmyslového designu. Spolupráce Charlese Voyseye s firmou I. GINZKEY byla vcelku krátká. Nejdříve se v roce 1901 podílel na přípravě velkých výstav v Londýně, Turíně a Vídni. Ovšem zřejmě díky neúspěchu Voyseyových návrhů na americkém trhu, kam se tou dobou snažila Ginzkeyova továrna prosadit, jeho angažmá u firmy pravděpodobně v roce 1903 skončilo.

                                                      

 Charles Francis Annesley Voysey (1857 - 1941)                                       Ukázka Voyseyova návrhu koberce dess. 4707/1

Felician Myrbach (také Felician von Myrbach) - (1853 Zališčiki - 1940 Klagenfurt) - zakládající člen vídeňské secese a ředitel školy užitého umění ve Vídni. Absolvoval Tereziánskou vojenskou akademii, poté studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Po tažení v Bosně učil kreslení na pěchotní kadetní škole ve Vídni. V roce 1884 odešel z armády. Do roku 1897 žil v Paříži a pracoval jako ilustrátor, včetně ilustrování děl Alphonse Daudeta , Victora Huga
a Julese Verna . Myrbach byl zakládajícím členem vídeňské secese. V roce 1897 se stal profesorem Umělecko-průmyslové školy v Umělecko-průmyslovém muzeu u Arthura von Scaly a v roce 1889 se stal ředitelem této školy. Přinesl nadšený modernistický postoj a podpořil integraci mezi uměním, designem
a produkcí. Myrbach se přikláněl více k estetickému přístupu než von Scala, ale oba spolupracovali na vytvoření společné vize úspěšného rakouského užitého umění.

                                                                         

        Felician Myrbach (1853 - 1940)                                          Výtvarný návrh ručně vázaného koberce "Smyrna", dess. 3554,
                                                                                                   koberec v rozměru 200 x 450 cm byl vystaven v Paříži v r. 1900
                                                                                                                          Zdroj obrázku: SČM Liberec, upraveno

Friedrich Sturm  (Friedrich Ludwig Christian Sturm) – (také Fritz Sturm), (1834 Rostock - 1906 Berlín) - německý malíř. Sturm se nejprve vydal na moře, ale musel se této práce ze zdravotních důvodů vzdát. Poté pracoval jako malíř pokojů. Uměleckou průpravu získal studiem na Pruské akademii umění v Berlíně a dále na Akademii výtvarných umění v Karlsruhe. Během studentských let podnikl četné cesty do Švédska a Norska, rodného Meklenburska, Holandska, Švýcarska a Itálie. Od roku 1870 žil v Düsseldorfu, kde se v roce 1872 oženil. Od roku 1876 se usadil v Berlíně. V roce 1897 byl Sturm jmenován profesorem na berlínské akademii.     

                          

                                           Ukázka výtvarných návrhů ručně vázaných koberců "Smyrna" od Friedricha Sturma

Erich Kleinhempel (Friedrich Erich Kleinhempel) - (1874 Neustadt, 1947 u Erbachu) byl německý architekt, designér a malíř. Působil v různých ateliérech, např. v Darmstadtu a Einbecku. Kolem roku 1900 pracoval jako umělec na volné noze pro různé umělecko-řemeslné dílny. V roce 1909 byl zakládajícím členem Spolku drážďanských umělců. V roce 1910 byl jmenován profesorem. V roce 1912 byl jmenován ředitelem Umělecko-průmyslového muzea
v Brémách. Erich Kleinhempel pracoval jako architekt, malíř a designér. Působil téměř ve všech oblastech užitého umění. Mimo jiné tvořil návrhy na nábytek, textil, koberce, tapety, potahové látky, kameninové nádobí, fajáns, porcelán(Míšeň), dekorace do knih, dřevěné hračky až po zlatnické práce. Jeho specializací byl interiérový design.

Erich Kleinhempel, výtvarný návrh ručně vázaného koberce "Smyrna", axminsterského koberce "Argaman" a wiltonského koberce, dess. 6354, rok 1905

Josef Hoffmann (Josef František Maria H.) - (1870 Brtnice - 1956 Vídeň) - architekt a designér, osobnost secesního hnutí ve Vídni, zakladatel Wiener Werkstätte. Roku 1892 byl přijat na Vídeňskou akademii výtvarných umění. V roce 1903 společně s designérem Kolomanem Moserem a průmyslníkem Fritzem Waerndorferem založil Wiener Werkstätte (Vídeňské dílny), inspirací jim byly britské dílny produkující užité předměty na nejvyšší estetické i řemeslné úrovni.  Hoffmann dále spolupracoval s vídeňsko-vsetínskou firmou vyrábějící nábytek z ohýbaného bukového dřeva či českou sklárnou , vytvořil velké množství návrhů čalounů a koberců pro firmu Johann Backhausen & Söhne, ale i pro firmu I. GINZKEY.

                                                                        

 prof. Josef Hoffmann (1870 - 1956)                            Výtvarný návrh koberce oceněného Grand Prix na světové výstavě v Saint Louis v roce 1904,
                                                                                                                                                    dess. 11032 od Josefa Hoffmanna

August Endell – (1871 Berlín – 1925 Berlín) designér a architekt, spisovatel a učitel. Byl jedním ze zakladatelů hnutí Jugendstil - secese v Německu. Studoval estetiku, psychologii, filosofii a německou literaturu na univerzitě v Mnichově, kde se seznámil a spřátelil se secesním sochařem Hermannem Obristem. Byl ředitelem Vratislavské akademie umění. Endell také vytvářel ilustrace a dekorativní návrhy na nástěnné reliéfy, koberce, textilie, krytiny, okenní sklo a lampy.

                                     

            August Endell (1871 - 1925)                                           Výtvarné návrhy secesních koberců dess. 6390 a dess. 6334 od Augusta Endella

Hugo Charlemont - (1850 Jemnice - 1939 Vídeň). V roce 1873 absolvoval Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde byl žákem profesora Eduarda von Lichtenfelse. Technologii tisku a umění leptání se naučil u Artura Wiliama Ungera. Za svého života vícekrát navštívil Holandsko a několik roků žil
v Benátkách. Zaměřoval se především na krajiny, zátiší, portréty i interiéry. Kromě olejomalby vytvořil četné akvarely a kvaše. Se svými bratry Eduardema Theodorem pracovali také pro rozvětvenou rodinu Liebiegů.  Hugo Charlemont  byl jedním z hlavních ilustrátorů encyklopedie Rakousko-uherská monarchie slovem i obrazem.

         

Hugo Charlemont (1850 - 1939)      

Joseph Maria Olbrich (1867 Opava - 1908 Düsseldorf), architekt, designér a malíř, byl významnou osobností secese ve Vídni a Darmstadtu (Německo). Studoval Akademii výtvarných umění ve Vídni. V roce 1893 začal pracovat pro Otto Wagnera, kterému pomáhal s návrhy budov pro vídeňské metro. V roce 1897 Olbrich společně s Otto Wagnerem, Gustavem Klimtem, Josefem Hoffmannem a Kolomanem Moserem založil uměleckou skupinu Vídeňská secese
a navrhl pro tuto skupinu výstavní pavilon Secession. Olbrich rovněž pracoval ve Wiener Werkstätte, kde navrhoval nábytek, který se vyznačuje čistými liniemi bez dekorací. Šperky, které navrhoval, se vyznačují jednoduchostí a střídmostí. Na žádost velkovévody Arnošta Ludvíka Hesenského přesídlil Olbrich v roce 1900 do Darmstadtu, kde získal hesenské občanství a profesorský titul. V roce 1903 se oženil ve Wiesbadenu s Claire Morawe, rozvedenou ženou spisovatele Christiana Ferdinanda Morawe. Krátce po narození dcery Marianny v červenci 1908 Olbrich  ve věku 40 let v Düsseldorfu zemřel na leukémii a byl pohřben o 4 dny později na starém hřbitově v Darmstadtu. Jeho jméno nesou ulice v Darmstadtu, ve Vídni (Obrichgasse) a v Düsseldorfu (Josef-Maria-Olbrich-Straße).

Joseph Maria Olbrich (1867 - 1908)

Arthur von Scala (1845 Vídeň - 1909 Lana) – ekonom, expert na textilní průmysl, ředitel C. a K. rakouského muzea umění a průmyslu a průkopník vídeňské secese. Vystudoval Realschule ve Vídni a studoval na Polytechnice a Obchodní akademii. Poté podnikal rozsáhlé cesty do průmyslových oblastí západní Evropy, zejména Anglie. Byl ministerským zpravodajem pro textilní průmysl na světové výstavě v Paříži v roce 1867, po které se jako expert na textilní průmysl zúčastnil První rakousko-uherské expedice do východní Asie - Indie, Číny, Siamu a Japonska (1868–1871). Na světové výstavě ve Vídni v roce 1873 byl tajemníkem výboru pro Orient a východní Asii. V roce 1875 se stal ředitelem nově založeného Orientálního muzea. Po půlročním pobytu v Indii byl pak
v roce 1897 jmenován ředitelem C. a K. rakouského muzea umění a průmyslu. Scala byl předchůdcem umělců jako byli Otto Wagner, Felician Myrbach, Josef Hoffmann a další. Věrné kopírování anglického nábytku ho však odcizovalo od vídeňské secese a Wiener Werstätte.

Arthur von Scala (1845 - 1909)

Leopold Bauer – (1872 Krnov – 1938 Vídeň) – architekt, krajan a spolužák Olbricha, vyučoval na vídeňské akademii, sympatizant fašismu. Studoval technickou stavební školu v Brně a Akademii výtvarných umění ve Vídni u Otto Wagnera. Byl spoluzakladatelem manifestu Vídeňské secese společně také mj. s Gustavem Klimtem a svým krajanem Josephem Mariem Olbrichem. Podobně jako u Olbricha se v jeho životě a díle spojovala kultura tehdejšího hlavního města monarchie Vídně s německou kulturou Horního Slezska. Bauerovy plány i realizace procházely funkcionalismem, secesí, klasicismem, neobiedermeierem a řadou historismů, přičemž se často prvky jednotlivých směrů organicky kombinovaly. Z původně velkorysého projektu modernizace
a přestavby továrny I. GINZKEY  se realizovala pouze zauhlovací a vodárenská věž, spojovací mostek, budova kotelny a silniční most přes Lužickou Nisu.

Leopold Bauer (1872 - 1938)

Jože Plečnik (Josip Plečnik) – (1872 Lublaň – 1957 Lublaň) – architekt a urbanista. Díky státnímu stipendiu se v roce 1888 dostal na průmyslovou školu ve Štýrském Hradci, kde studoval truhlářství a příbuzné obory. V roce 1892 odjel do Vídně, kde dva roky pracoval v továrně na nábytek. Studoval na vídeňské umělecké akademii pod vedením Otto Wagnera. Koncem roku 1920 byl jmenován profesorem architektury na nově založené universitě v Lublani. Z popudu T. G. Masaryka byl pozván do Prahy, aby zde pracoval na obnově Pražského hradu a později i úpravách lánského zámku.

Jože Plečnik (1872 - 1957)

Friedrich Ohmann – (1858 Lvov – 1927 Vídeň) – architekt, po studiu průmyslovky ve Lvově, studoval Technickou univerzitu ve Vídni a následně zde také na výtvarné akademii, vyučoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a získal titul docenta na Akademii výtvarných umění v Praze, mezi jeho architektonické práce patří i Severočeské muzeum v Liberci.

Friedrich Ohmann (1858 - 1927)

Carl Julius Rudolf Moll – (1861 Vídeň – 1945 Vídeň) – prominentní vídeňský malíř. Studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni. V roce  1897 byl zakládajícím členem vídeňské secese. V roce 1905 spolu s Gustavem Klimtem opustil secesi, i když i nadále vystavoval své umění ve Vídni. Jeho obrazy se vyznačují použitím pointilistických technik (inspirovaných francouzskými impresionisty) v rámci přísné organizace plochy malby. Jako stoupenec nacistické strany spáchal spolu se svou dcerou a zetěm sebevraždu jedem, když se sovětská vojska přiblížila k Vídni.

Carl Julius Rudolf Moll (1861 - 1945

Gustav Lemann

Gustav Lemann, výtvarný návrh ručně vázaného koberce "Smyrna", rozměr 400 x550 cm, dess. 3001, rok 1898

Julius Orendi – vídeňský obchodník s koberci, znalec orientálních koberců, kreslíř. V roce 1857 založili ve Vídni pan Genersich a císařský radní Eduard Orendi obchodní společnost s koberci. V roce 1891 se do společnosti zapojili také synové Julius a Ladislaus Orendi, pro kterou do té doby kreslili. Do roku 1891 firma provozovala pouze velkoobchod . Vysoké clo však komplikovalo prodej koberců dovážených z Orientu a tak se Julius Orendi stále více věnoval tou dobou velmi aktivnímu rakouskému kobercovému průmyslu. Firma GENERSICH A ORENDI měla za zákazníka, kromě vyšší střední třídy a šlechty, také císaře. Hlavní specializací společnosti se staly ručně vázané koberce od firmy I. GINZKEY z Maffersdorfu. Ty se staly populární prostřednictvím Orendiho obchodního domu a prosadily se postupně i na světovém trhu. Velká část Ginzkeyových koberců směřovala do Paříže a Londýna , kde je bylo možné najít na mnoha místech pod názvem české koberce . Rakouský kobercový průmysl stále častěji nahrazoval orientální koberce Smyrna.

Rudolf Bernt – (1844 Neukirchen – 1914 Pottenstein) – rakouský architekt a malíř. Studoval na Technické univerzitě a na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Od roku 1870 pracoval v ateliéru Otto Wagnera, kde se podílel na mnoha jeho dílech. Vypracoval se na uznávaného kreslíře a ornamentalistu. Jeho podpis lze nalézt na různých historických cenných papírech, jako jsou dluhopisy.

Rudolf Hammel - (1862 Vídeň – 1937 Vídeň) – interiérový designer, stál v čele secesního hnutí. Po studijních cestách do Itálie, Německa a Francie pracoval jako architekt ve Vídni. V roce 1908 byl pověřen vedením „C. a K. technické školy pro textilní průmysl ve Vídni“. Byl činný především jako interiérový designér, byl mnohokrát oceněn mj. obdržel ocenění ze světových výstav 1897 Terst, 1900 Paříž a 1904 St. Louis.

Anton Fix - (1846 Vídeň – 1918 Vídeň) - dekoratér a čalouník postupně vytvořil designerský (nábytkářský) ateliér ve Vídni. Spolupracoval s bratry Thonety. Společnost Anton Fix byla zpočátku vídeňskou společností v oblasti dekorací a tapetování, která se později vyvinula v nábytkářskou společnost. V roce 1881 se sloučila
s Augustem Portoisem jako Portois & Fix. Společnost dostávala zakázky na vybavení soukromých a císařských interiérů, vybavení obchodních prostor, např. Cukrárny Demel v roce 1888, ale také hotely, lodě atd.

Felix Olmann, o kterém nám informace zatím chybí, ale v historických datech firmy je mezi spolupracujícími výtvarníky rovněž uváděn.