HISTORIE VÝROBY PŘIKRÝVEK VE FIRMĚ I. GINZKEY, MAFFERSDORF (VRATISLAVICE)

Ve svých počátcích se tkaní přikrývek provádělo zcela odlišným způsobem, než se uskutečňovalo později. Do základní konstrukce tkané v plátně se podvlékaly chuchvalce vlny odebírané přímo z ovčího rouna. Vznikl tak výrobek podobný ovčí kožešině. Takové přikrývky se používaly nejen na přikrývání, ale též jako tepelná izolace na okna a dveře ve studeném zimním období.

Podobně, jako jiná odvětví textilní výroby, zaznamenala technický pokrok i výroba přikrývek. Postupně nastupovaly do provozu mechanizované člunkové stavy
s oboustrannou záměnou a tkalcovské stavy se žakárským ústrojím. 

Za zlaté období výroby vratislavických přikrývek lze považovat dvacátá a třicátá léta 20. století. Firma I. GINZKEY se dokonalostí svého zboží jak v kvalitě, tak materiálu a estetice dostala na špici a udávala směr vývoje světové módy v přikrývkách.

Počátky výroby Ignaze Ginzkeye

Podle některých zdrojů začal Ignaz Ginzkey svoje podnikání s ruční domáckou výrobou holandských běhounů a přikrývek již v roce 1843 po smrti svého otce, podle jiných až v roce 1844.

Konkrétně o výrobě přikrývek uvádí kronika Františka Neumanna, že: "... v roce 1845 se staví první ruční stavy na přikrývky. Příze je vyráběna z odpadů libereckých soukeníků ručním způsobem."

Publikace Die Grossindustrie Österreichs z roku 1898 zmiňuje, že ruční tkaní na jednom stavu nemohlo uživit početnou rodinu a tak se v roce 1843 rozhodl Ignaz Ginzkey postavit první stav se žakárem. Úspěch podnítil ještě na podzim téhož roku stavbu druhého stavu. V roce 1845 začal i na předem uvedeném prvním stavu vyrábět přikrývky z ovčí vlny. V roce 1847 bylo v provozu 6 kobercových stavů a jeden soukenický stav pro výrobu přikrývek.

Jisté tedy je, že výrobou přikrývek se Ignaz Ginzkey zabýval v podstatě od počátku svého podnikání a přestože firmu proslavila především výroba koberců, věhlasu dosáhly i její přikrývky. Pod názvem AUSTRIAN BLANKETS (v překladu “Rakouské přikrývky”) je měla firma začít vyrábět již od roku 1860, ale vrcholu dosáhla zřejmě ve dvacátých a třicátých letech 20. století pod značkou KARLSBADER DECKEN (tedy “Karlovarské deky”).

Rozšíření výroby v Pekle

K masívnímu rozšíření výroby dek došlo pravděpodobně v roce 1856, kdy si Ignaz Ginzkey pronajal továrnu Ignaze Möllera v Pekle (Proseč n. N.). Tkalcovnu zde pro něj zařizoval zaměstnanec Josef Halbig st. Stavy byly nakupovány po jednotlivých kusech, až zde bylo v provozu 45 kobercových a soukenických stavů. V pekelské továrně se  tkaly bílé přikrývky s červenou bordurou, které se zde také bělily (sířily) v sirné komoře.

Odbyt na zboží byl tou dobou výborný, takže se v provozech pracovalo od 6 do 20 hodin a od posvícení (3. neděle v říjnu) do vánoc se pracovalo dokonce nepřetržitě od 6 do 22 hodin. Veškeré zboží se muselo každou sobotu odvádět, aby bylo včas na trhu. 

Velká průtrž mračen z 1. na 2. srpna 1858 způsobila protržení hrází dvou pekelských rybníků s následnými škodami na nedaleké továrně. Ginzkey tak ustoupil od původního záměru rozšiřovat výrobu i zde a definitivně se rozhodl pro rozvoj výroby v prostoru mezi vratislavickým kostelem a řekou Nisou.
V roce 1859 tak byla celé výroba z Proseče přestěhována do nově vystavěného objektu tkalcovny ve Vratislavicích.

K továrně v Pekle se váže následující historie. Franz Elstner, po kterém byl pojmenován pravobřežní mlýn ve Vratislavicích, skončil s mletím zrna a zahájil
v tomto mlýně již v roce 1818 spřádání ovčí vlny. Muselo se mu dařit, protože v Pekle měl poté postavit další dvě přádelny. Dolní továrnu později získal již zmíněný Ignaz Möller, od kterého si ji v roce 1856 pronajal Ignaz Ginzkey. V první třetině 20. století dolní továrna zanikla. Horní továrna pracovala ještě na konci války a podle svého posledního majitele se jmenovala “Neumann-Fabrik”. Dnes již také dávno nestojí.

Pohled na tzv. "Horní továrnu" v Pekle (NEUMANN-FABRIK)

Ginzkeyova expanze výroby do Žitavy

Vraťme se však k Ignazi Ginzkeyovi. V roce 1862 firma expandovala do Žitavy, kde byla zřízena v pronajatém objektu tkalcovna. Kronika však neuvádí, jaké zboží se zde tkalo. Ovšem v roce 1865 zde Ginzkey koupil v Böhmische Gasse (v České ulici) dům, ve kterém zřídil česárnu přikrývek.

Žitavská expanze trvala od roku 1862 do roku 1891, kdy byl provoz tkalcovny trvale zrušen. Mezi tím zde byla výroba v roce 1868 zastavena údajně pro špatný odbyt výrobků. Avšak po třech letech v roce 1871 byla vystavěna v České ulici nová tovární budova, ve které Ignaz Ginzkey nechal instalovat tkalcovnu. V roce 1880, to již po jeho smrti, postavili Ginzkeyovi synové v Gabler Gasse novou a ještě větší tovární budovu. Do ní přestěhovali výrobu z objektu v České ulici, který následně prodali.

Na bojištích i výstavách

Vděčným zdrojem zakázek pro výrobce přikrývek vždy byla armáda. Ne jinak tomu bylo i za Ginzkeyových dob. Traduje se, že právě zisk z vojenských dek prodaných armádě při prusko-rakouské válce v roce 1866 umožnil stavbu honosné vily na okraji tehdejšího továrního areálu v centru Vratislavic. Je jen otázkou, kterou z armád firma přikrývkami vystrojovala. Vzhledem k obchodnímu talentu Ignaze Ginzkeye je klidně možné, že obě, pruskou i rakouskou.

Z poslední dekády života Ignaze Ginzkeye mnoho informací o výrobě přikrývek nemáme. Neumannova kronika v období 70. let 19. století uvádí o dekách pouze krátkou zmínku, když v roce 1873 je připomínán souhrnný sortiment firmy a to poznámkou: "Přikrývky vlněné bílé a barevné se vyráběly ve značném množství."

Když dne 3. května 1876 náhle Ignaz Ginzkey zemřel, minul se právě o 1 týden se zahájením světové výstavy ve Filadelfii (USA), která probíhala ve dnech 10.5. až 15.11.1876. Firma IGNAZ GINZKEY se zde prezentovala jak koberci, tak přikrývkami. Na portále byla označena v angličtině i němčině jako Továrny koberců
a přikrývek (německy "Teppich und Decken Fabriken") se sídly ve Vratislavicích v Rakousku ("Maffersdorf - Österreich") a Žitavě v Německu ("Zittau-Deutschland"). 

Výstavní expozice firmy IGNAZ GINZKEY na světové výstavě v roce 1876 ve Filadelfii

Výroba přikrývek za Ginzkeyových synů

Po smrti Ignaze Ginzkeye se chopili řízení zděděné firmy jeho mladí synové. Nejdříve Ignaz ml. spolu s Wilhelmem (zvaném Willy) a později se k nim přidal
i nejmladší Alfred. Bratři nejenže podnik udrželi, ale dokázali ho i mohutně rozšiřovat. Firma rozvíjela zejména výrobu koberců, přikrývek, nábytkových látek a tkaných gobelínů. Se svojí produkcí sklízela úspěchy a ocenění na četných regionálních i světových výstavách, kterých se hojně zúčastňovala. Produkce měla stále masovější charakter. Vypovídá o tom i fotografie z vyšívárny přikrývek z roku 1890.

Vyšívárna přikrývek firmy I. GINZKEY, rok 1890 (Obrázek pochází ze sbírky SČM v Liberci)

V roce 1894 byla provedena změna ve vzorování přikrývek zavedením tříbarevného útkového efektu. Ze stejného roku pochází i vyobrazení přikrývek ve firemní kronice.

Hedvábnou stuhou lemované luxusní přikrývky z roku 1894

Období SECESE

Přelom 19. a 20. století byl ve světě módy a designu zcela ve znamení SECESE. Nový styl ovládl i světovou výstavu v Paříži v roce 1900, na které se prezentovala firma I. GINZKEY výstavním objektem vysokým 10 a širokým 24 metrů. Ginzkeyové nešetřili námahou ani náklady. Vystavené exponáty však upevnily dobré jméno firmy ve světě a také po zásluze obdržely 2 velké ceny (Grand Prix), po jedné za koberce a za přikrývky. Prezentované deky byly utkány z ovčí vlny a velbloudí srsti a byly vystaveny v koloniální výstavě.  

Secesní vzory přikrývek podle obrázku převzatého z kroniky Fr. Neumanna

V této době již firma angažovala desítky výtvarných umělců, architektů a návrhářů mnohdy světových jmen jako byly Bauer, Bernd, Fix, Hammel, Charlemont, Christiansen, Moll, Mucha, Myrbach, Olbrich, Orendi, Plečnik, von Skala, Sturm nebo Voysey. Ve Vratislavicích současně pracovala vyhlášená kreslírna a návrhářský ateliér pod vedením Josefa Halbiga, který cestoval po Evropě a zaznamenával na svých cestách vzory k pozdějšímu použití pro koberce a přikrývky.

Skici Josefa Halbiga z cest do Paříže, Vídně a Drážďan v letech 1896 - 1899

K datu 6. 9. 1902 se vztahuje vzpomínka Josefa Halbiga na jeho cestu do Darmstadtu k jednání s prof. J. M. Olbrichem kvůli provedení přikrývek pro firmu STADHO. “Od tmavých přikrývek s útkovými efekty se nedal prof. Olbrich odtrhnout, protože právě ony se velmi dobře prodávaly.” Do všech Olbrichových přikrývek se na začátku vetkával jeho monogram:

Olbrichův monogram vytkávaný do dek

Přehled o šíři sortimentu přikrývek vyráběných ve firmě I. GINZKEY poskytuje firemní ceník z roku 1901, který zahrnuje přikrývky jednobarevné i vzorované, hladké bílé plstěné deky, flanelové a cestovní přikrývky a také odpadní deky.

Ceník I. GINZKEY, TEPPICH UND DECKEN FABRIKEN, Maffersdorf, 1901

Německočeská výstava v roce 1906

Lokálně mimořádný význam měla Německočeská výstava v Liberci roku 1906, kterou osobně navštívil i císař František Josef I. Z Vratislavic se na výstavě prezentovaly firmy jak I. GINZKEY, tak CARL WAGNER A CO. V sortimentu přikrývek zde firma I. GINZKEY, samozřejmě vedle koberců, vystavila kolekci ložnicových
a cestovních přikrývek.

Publikace Deutschböhmischen Ausstellung Reichenberg 1906 nešetřila chválou a uznáním na adresu firmy Ginzkeyů: "Výrobky firmy začínají od jednoduchých
a hladkých koberců. K nim se přidaly tapestry (textilní dekorace na zeď) a manžestry, jako Sofas a Ruks, bruselské a axminsterské koberce a konečně vázané koberce. Zvláštností jsou deky známé jako „AUSTRIEN“, barevné vlněné přikrývky, které tvoří významný podíl vývozu. Světového věhlasu ale získala firma svými vázanými koberci, pro které kreslířský atelier zpracovává skvělé vzory ve všech stylech. Světovou specialitu tvoří koberce vyrobené
z angorské vlny podle starých předloh perských koberců, ve kterých jsou Ginzkeyové nedostižní. Tomu odpovídá postavení firmy v průmyslu v severních Čechách a zvláště v oblasti výroby koberců.... Vystavované přikrývky představují rovněž umělecké dezény vysoké kvality." A hodnocení firmy publikace shrnuje v poslední výstižné větě: "Překrásná výstava a všechny nádherné umělecky provedené výrobky dávají obraz o mimořádných schopnostech firmy."

Obrázek z publikace o německočeské výstavě v Liberci v roce 1906, Medaile - Čestná cena německočeské výstavy v Liberci v roce 1906