DEKRET JOSEFA II. Z ROKU 1781 O NOŠENÍ CECHOVNÍCH PRAPORŮ

Vlajky a prapory | Jan Vereščák

  1. Hlavní stránka
  2. Vlajky a prapory
  3. DEKRET JOSEFA II. Z ROKU 1781 O NOŠENÍ CECHOVNÍCH PRAPORŮ

Pravděpodobně jednou z nejstarších právních norem řešící používání praporů a korouhví na našem území je dekret 117 císaře Josefa II. datovaný
16. května 1781. Dekret upravuje velikost cechovních korouhví nošených v procesích a průvodech, které svou velikostí mohly ohrožovat jejich účastníky. 

O velikosti do té doby užívaných cechovních korouhví svědčí kupříkladu korouhev cechu pražských řezníků z roku 1730. Její torzo je uloženo ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy a dochovaná část plátna je vysoká 255 cm a široká 184 cm. Rozměry celé původní korouhve měly mít nejméně 5 x 3 metry. Lze si jistě představit, že takto manifestační rozměry cechovních korouhví musely svým korouhevníkům působit značné problémy zejména při vrtoších počasí.

Nejstarší syn Marie Terezie a její nástupce na císařském trůnu Josef II. přistupoval k reformě říše jako osvícenský panovník. Za své činorodé vlády vydal údajně více jak 6 000 právních výnosů. Dekret 117 jistě nedosahoval významu tolerančního patentu nebo patentu o zrušení nevolnictví, ale pochází ze stejného roku 1781
a ukazuje šíři reformních snah císaře.

Obálka dekretu 117

Samotný dekret je uložen v modré obálce, na jejíž přední straně je vyznačena číslice „117“ s textem: „Kayserlich Königliche Majestät Decretum de dato 16. et recepto 24. Mai Anno 1781.“ Tedy „Dekret císařsko-královského Veličenstva ze dne 16. a vydaný 24. května roku 1781.“ V následující anotaci se uvádí, že „O svátcích Božího těla a jiných průvodech se místo velkých cechovních praporů zavádí malé a ruší se zvláštní oblečení muzikantů.“ V levé dolní části obálky je poznámka „Pag. 70“. Na zadní straně obálky je opakovaně uvedena číslice 117 a označení: Dekret císařsko-královského Veličenstva ze dne 16. a vydaný 24. května roku 1781 již bez anotace.


Obálka dekretu 117 Josefa II. z roku 1781

Obsah dekretu 117

Text dekretu je sepsán na jednom listě papíru, a to v podstatě na jedné straně, přičemž podpisová formule a podpisy samotné jsou uvedeny na druhé straně listu. Obsah dekretu je formulován vlastně v jedné jediné větě (pomineme-li úvodní a závěrečné formule, jimiž byly obvykle císařské patenty uvozeny):

„Jeho Apoštolské Veličenstvo císař a král uherský a český, arcivévoda rakouský atd., jako náš nejvznešenější Pán gubernie v dědičném Království českém v milosti oznamuje. Výše jmenovaný učinil laskavé rozhodnutí, že dosud běžné používání velkých praporů cechů o svátku Božího těla, stejně jako při všech druzích veřejných průvodů se má všeobecně odstranit a místo toho se mají používat malé prapory nebo také obvyklé církevní prapory, které jednotlivec lehce a bez nebezpečí pro sebe a kolem stojící, může nést při silném větru, dále zvláštní oblečení, zástěry, vysoké peří na kloboucích a podobně nosičů praporů a spolu s nimi před prapory jdoucích muzikantů se všeobecně zakazuje a toto nařízení by mělo být uplatňováno na všechny druhy veřejných průvodů. Nejvyšší vůle se dává okamžitě na vědomí. A Jeho Veličenstvo nechává to samé na zvážení císařsko-královským knížecím milostem.

Podepsáno ve Vídni pod otištěnou pečetí Jeho Veličenstva dne 16. května roku 1781.

Hrabě von Blümegen, Josef Hrabě von Auersperg a Florian von Pergenstein“

(Parafující Hrabě von Blümegen (1715 – 1788) byl nejvyšším českým a prvním rakouským kancléřem, tuto funkci zastával od roku 1771 do roku 1782, a to za panování Marie Terezie a Josefa II.)

    

Originál dekretu 117 ze dne 16. května 1781

Dekret je opatřen doložkou datovanou v Praze dne 24. května 1781: „zaevidováno pag...70“ s poznámkou „Z vídeňské česko-rakouské Nejvyšší kanceláře císařsko-královského Apoštolského Veličenstva doručeno zemskému guberniu v dědičném Království českém.“ Za 8 dní tak byl „zákon“ přijatý ve Vídni vydaný, zaevidovaný a platný v českých zemích. Byl závazný v královských městech a obcích. Jak je patrno z obsahu dekretu, Jeho Veličenstvo ponechalo knížecím milostem na zvážení uplatnění dekretu na jejich panstvích.

Když byl dekret doručen na pražské arcibiskupství, arcibiskup Antonín Petr ho nechal přetisknout ve vlastním oběžníku pro světské i řádové kněží arcidiecéze. Takový přetisk se nazývá intimace. Doplnil jej organizačními instrukcemi a připojil svůj podpis.  (Pozn.: Antonín Petr Příchovský z Příchovic byl český šlechtic a v letech 1764 až 1793 arcibiskup pražský a primas český.) Kromě arcibiskupa  oběžník spolupodepsali generální vikář arcibiskupství Erasmus Dionýsius Krieger, kancléř Benedikt Stöber a vicekancléř JUDr. Josef Breitfeld. To vše 31. května 1781. Za 15 dní od přijetí byl zákon publikován
v oběžníku. A bez digitalizace.

Poznámka: Někteří faráři si více jednotlivých oběžníků nechávali svázat do knihy, protože při vizitacích far byli kontrolováni, zda mají všechny oběžníky
k dispozici. Mohli je také předkládat i jednotlivě nesvázané. Arcibiskupské oběžníky neměly číslování stránek a byly vydávány podle potřeby, nepravidelně
a někdy obsahovaly i více intimací.  Konkrétní oběžník dekretu 117 byl původně obsažen v torzu knihy, která byla prodána asi před padesáti lety
v antikvariátu. Nabyvatel pak jednotlivé intimace rozprodal v internetové aukci v roce 2021.

    

Přetisk (intimace) dekretu 117 ze dne 31. května 1781

Co zavedení dekretu způsobilo?

Cechy většinou nařízení uposlechly a začaly si pořizovat korouhve nové. Došlo tím ke ztrátám „kulturního dědictví“ tohoto druhu. Z původních rozměrných korouhví se zpravidla vytěžil obvykle drahý textilní materiál, ze kterého byly vyrobeny a v lepším případě se dochovaly pouze „odpárané“ olejomalby obrazů svatých, případně cechovních symbolů.

Existuje však řada dokladů, že všechny nadměrné korouhve i po jejich zákazu nezmizely a byly pomocí břeven a provazů vynášeny v průvodech ještě ve 20. století. Jako příklad lze uvést zdokumentované vynesení cechovních korouhví o slavnostech Božího Těla po roce 1900 ve Vysokém nad Jizerou (viz článek Cechovní korouhve z depozitáře Vlastivědného muzea ve Vysokém n. J.) nebo poslední postavení cechovních korouhví před kostelem v Kyšperku (od roku 1950 Letohrad) dokonce ještě v roce 1940 (viz článek Kyšperské cechovní korouhve).


Zdroj: 1. Národní archiv, Fond České gubernium - dvorské dekrety, fascikl dekretů vydaných 16. 5. 1781, dekret č. 117

             2. Archiv Muzea Libea, Intimace dekretu 117 ze dne 31. 5. 1781

             

Diskuze

Pokud jste našli v článku nepřesnost a chcete nás kontaktovat, požijte prosím kontaktní formulář »

Další články