VLAJKY PREZIDENTŮ NAŠÍ REPUBLIKY

Zákon České národní rady o státních symbolech České republiky č. 3/1993 Sb. ve svém prvním paragrafu definuje státní symboly ČR, kterými jsou velký
a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna. Předmětem zájmu tohoto článku je, v roce volby nové hlavy státu, vlajka prezidenta republiky s ohledem na její vývoj v kontextu historických změn státu a samotných okolností a způsobů její výroby.

Speciální vlajka pro hlavu státu týkající se našeho území vznikla až v roce 1828 při vytváření a zavádění hodnostních vlajek v rakouském válečném námořnictvu. Tou dobou vznikla také císařská vlajka. Měla čtvercový tvar s lemem z trojúhelníků v císařských a rakouských barvách. Na vlajce byl vyobrazen panovníkův znak, který byl současně státním znakem.

Na pozadí rozpadající se Rakousko-Uherské monarchie byl 28. října 1918 vyhlášen samostatný československý stát. Císař František Josef I. zemřel 21.listopadu roku 1916 po dlouhých 68 letech vládnutí. (O dva roky ho v délce vládnutí překonala až nedávno zesnulá britská panovnice Alžběta II.). Císařovým nástupníkem se stal méně známý Karel I., který tak byl nejen rakouským císařem, ale formálně současně posledním českým králem.

Rakouská císařská vlajka z let 1867-1915

V textilních sbírkách Pražského hradu jsou uloženy vlajky prezidentů od vzniku Československé republiky a společně s nimi, jako jejich „předchůdce", je uložena pod inventárním číslem HS19160 vlajka císařská, rakouská s malým znakem z let 1867-1915. Její rozměry činí úctyhodných 363 cm na jednom konci a 339 cm na druhém konci a podobně je tomu se šířkou 456 a 426 cm. Materiál ani provenience této císařské vlajky nejsou určeny. Znak je malovaný.

Rakouská císařská vlajka (a detail císařského znaku), Sbírky Pražského hradu, inv. č. HS 19160; © foto: Správa Pražského hradu

Závěs z královské lóže

Vyšívaný závěs se znakem Českého království se vyvěšoval přes okraj královské, následně prezidentské, lóže Národního divadla v době návštěvy hlavy státu. Závěs zhotovila ve druhé polovině 19. století vídeňská firma Carl Giani, přední výrobce vyšívaných praporů R-U monarchie. Zdobený závěs přežil
i požár Národního divadla v roce 1881 a sloužil v době návštěv císaře Františka Josefa I. a později i prezidentů T. G. Masaryka, Edvarda Beneše a Emila Háchy. Následně se místo vývěsky s českým královským znakem začala v Národním divadle vyvěšovat při prezidentských návštěvách prezidentská standarta.

Ze sbírek Národního muzea, foto z výstavy v Národním muzeu dne 21. 7. 2020 poskytl Ing. Josef Jiránek

Neoficiální prezidentská vlajka z let 1918-1920

Od vzniku Československa v říjnu 1918 do přijetí zákona o státních symbolech v březnu 1920 uplynul jeden rok a pět měsíců. První prezident však bez prezidentské vlajky tak dlouho nezůstal. Ke stému výročí založení republiky připravilo Národní muzeum výstavu pod názvem "LVEM MĚ NAZÝVAJÍ". Na této výstavě byla vystavena vlajka, která je považována za první podobu vlajky prezidenta T. G. Masaryka.

Vlajka prý ležela zapomenutá v jednom z depozitářů Pražského hradu a o její existenci se zřejmě příliš nevědělo. Objevena byla teprve v roce 2018. Kdo je autorem návrhu této vlajky není zatím známo, ale její zhotovitel znám je. Vlajku ušila slečna Ida Krauthová (1861-1945), profesorka Uměleckoprůmyslové školy v Praze. (více o Idě Krauthové zde).

Vlajka má rozměry výšky 312 cm a 299 cm a šířky 320 cm. V podstatě čtvercová vlajka má na původně bílém listu uprostřed složené znaky Čech, Moravy, Slovenska a Slezska do tvaru známého z tzv. aliančního (také legionářského) znaku. Jednotlivé znaky jsou lemovány původně bílou stužkou. Lem po obvodu vlajky je tvořený obdélníky pravidelně střídavě v bílé, červené a modré barvě. Podél žerďové strany vlajky je zhotoven tunýlek, původně z černé tkaniny, ve kterém je provlečeno lano opatřené na obou koncích kovovými úchyty. Vlajka je oboustranná, je ušitá z několika typů bavlněných tkanin (pláten), jednotlivé tkaniny jsou sešité strojovým řetízkovým stehem. V rozích je vlajka vyztužená a hustě strojově prošitá. Heraldickou zvláštností tohoto provedení sdruženého znaku československých legií na popisované vlajce je provedení znaku Slovenska. Trojvrší v zelené barvě s dvojramenným křížem zasazeném ve zlaté koruně totiž odpovídá znaku Horních Uher. Český lev je na vlajce vyobrazen s královskou korunou, zatímco moravská a slezská orlice koruny nemají. Vlajka je uložena ve sbírkách Pražského hradu pod inventárním číslem HS 27886.

Vlajka prezidenta Republiky Československé z roku 1918, Sbírky Pražského hradu, inv. č. HS27886, © Správa Pražského hradu, foto: Jan Gloc

Vlajka k Masarykovým narozeninám

Těsně před přijetím zákona o státních symbolech měla vzniknout vyšívaná prezidentská standarta, která již ovšem byla provedena v souladu se zákonem
o státních symbolech z roku 1920. Podle zjištění Ing. Josefa Jiránka, které bylo publikováno v článku Prezidentská vlajka v našem městě, měly tuto vlajku vyšívat ženy z rodiny Pechů k 70. narozeninám prezidenta Masaryka jako dar od občanů z rodného Hodonína. V Praze mu ji předala delegace dne 7. března 1920, tedy ještě několik dní před přijetím zákona č. 252 o státních symbolech. Vlajka prý dokonce nějakou dobu vlála nad Hradem. Pak byla umístěna
v jedné z reprezentačních místností. Po smrti T. G. Masaryka byla vrácena rodině Pechů, která ji opatrovala po tři generace. Za okupace byla dokonce zakopána na pozemku rodiny. Vyšívaná standarta má rozměry cca 150 x 150 cm a do sbírek Národního muzea, kde je evidována pod číslem H8-13108, se dostala až v roce 1986.

Standarta pro prvního prezidenta Československa T. G. Masaryka, Sbírka Národního muzea, H8-13108

Prezidentská standarta z let 1920-1939

Oficiální československou prezidentskou standartu přinesl až zákon č. 252 ze dne 30. března 1920 o státních symbolech. Návrhy všech státních znaků
a vlajek přijaté tímto zákonem vytvořil archivář ministerstva vnitra Jaroslav Kursa a konečnou výtvarnou podobu jim dal malíř, grafik a textilní výtvarník František Kysela (odkaz na článek Naše vlajka má 99 let). V níže uvedené podobě byla „standarta presidenta" vyobrazena ve zmiňovaném zákoně
č. 252/1920 Sb.

Vyobrazení standarty prezidenta Československé republiky v zákoně č. 252 /1920 Sb.

První oficiální prezidentské standarty měl od roku 1922 vyrábět tkadlec Jan Peřina na ručním tkalcovském stavu ve Státní odborné škole pro průmysl textilní v Ústí nad Orlicí. Jeho tehdejší prohlášení znělo: „Je jediný prezident republiky a jediný tkadlec v republice, který tká jeho vlajku." Vlajka pro Hrad se zhotovovala v rozměru 3 x 3 metry a tkala se gobelínovou, oboustrannou technikou, rychlostí 3 cm za den. V bílé ploše se na stavu tkal znak, plamínkový okraj se našíval. Pro zámky v Lánech a Topolčiankách se vyráběly vlajky v rozměru 2 x 2 metry. Tkadlec Jan Peřina svoje tkalcovské dílo produkoval již v pokročilém věku. V době, kdy o něm psaly Lidové noviny z 26. 10. 1935, mu bylo 73 let. Výroba prezidentských vlajek byla později rozšířena na dva stavy a dva tkalce. Takto se údajně prezidentská vlajka tkala až do války.

Ovšem zdrojů a způsobů výroby prezidentské vlajky bylo v období let 1920 až 1939 více. Jedním z dokladů je vlajka uložená ve sbírkách Pražského hradu pod inventárním číslem HS23781, která pochází z roku 1923. Vlajka je zhotovena z vlněného etamínu (jemné, lehce průsvitné látky) s ručně vyšívaným velkým znakem, po obvodu lemovaná pruhem sešitých trojúhelníků v barvě trikolóry. Výšivka je provedena silnou přízí sytých barev. Rozměr vlajky je dán výškou 234 cm a šířkou 263 cm. Vlajka je značně deformovaná nepochybně vlivem používání.

. .

Vlajka prezidenta ČSR z roku 1923, Sbírky Pražského hradu, inv. č. HS23781, © Správa Pražského hradu, foto: Jan Gloc

Torzo pohřební prezidentské standarty z rakve T. G. Masaryka?

V depozitáři textilních sbírek Pražského hradu je uschováno torzo prvorepublikové prezidentské vlajky. Vlajka byla rozdělena zřejmě přetržením na horní
a dolní polovinu, přičemž horní polovina chybí. Chybí také, nejspíš odstřižený, lem vlajky tvořený bílými, červenými a modrými plaménky. V ploše nad posledním písmenem nápisu "PRAVDA VÍTĚZÍ" je výrazné poškození vzniklé roztržením látky. Vlajka byla zhotovena tkaním, což odpovídalo převažujícímu způsobu její výroby ve 20. a 30. letech minulého století. Je otázkou, proč bylo právě toto torzo uloženo.

Když 14. 9. 1937 zemřel v pokoji lánského zámku prezident T. G. Masaryk, bylo jeho tělo po tři dny vystaveno v sále zámku na katafalku. Karel Čapek o tom reportoval v Lidových novinách slovy: „Leží přikryt po pás praporem, ruce klidně složeny podél těla..." Podle dobové fotografie je zřejmé, že oním "praporem" byla prezidentská vlajka. Večer 17. 9. pak byla rakev zahalena do státní vlajky a naložena do vozu k převozu z Lán do Prahy.

Vojenský historický ústav (VHÚ) v Praze uvádí ve svých sbírkách pod inventárním číslem XIV 151 s popisem: „vlna, 2040x2220 mm" pohřební standartu
T. G. Masaryka z roku 1937. Naproti tomu mají v prezidentském archivu KPR spisy, týkající se Masarykova pohřbu, a v nich následující krátký protokol z 19. 11. 1938: „Rakev s ostatky T. G. Masaryka byla po dobu od převozu z Lán do Prahy a po dobu vystavení rakve v Praze i při pohřbu dne 21. září zahalena vlajkou, na které byly připjaty 4 čsl. řády a to československý válečný kříž, československá revoluční medaile, řád Sokola a vítězná medaile mezispojenecká. S touto vlajkou a řády byla rakev spuštěna do hrobu."

Zdá se, že pohřební standarta nebyla jediná a je tudíž možné, že ve sbírkách Správy Pražského hradu může skutečně být torzo pohřební prezidentské standarty nebo alespoň její výrobní vzorek.

Prezidentovy ostatky na katafalku v Lánech Neevidované torzo pohřební standarty v nálezovém stavu ze sbírek Správy Pražského Hradu; © foto: Správa Pražského hradu

Vyšívaná prezidentská autostandarta z 30. let 20. století

V expozici Armádního muzea na Žižkově je vystavena vyšívaná autostandarta prezidenta republiky z 30. let minulého století. Materiál, rozměry ani provenience nejsou uvedeny.

Autostandarta československého prezidenta z 30. let 20. století
Zdroj fota: Ing. Petr Exner

Výroba prvorepublikové prezidentské vlajky tiskem již před válkou?

Nelze vyloučit, že vedle šitých, vyšívaných a tkaných vlajek, se již před rokem 1939 mohla prezidentská vlajka vyrábět také tiskem. Tištěnou vlajku mohla Pražském hradu nabízet některá z textilních a tiskařských firem Liebiegů z Liberce. Mohlo jít jak o firmu Johann Liebieg a Comp. nebo o Franz Liebieg, akciová společnost. Johann a Franz byli bratři a oba provozovali také textilní tiskárny. Každopádně nabídka z Liberce prý byla tenkrát odmítnuta. Vlajky mohla tisknout také firma Josefa Sochora ze Dvora Králové nad Labem (Královédvorské textilní závody Josef Sochor). Není bez zajímavosti, že František Kysela, spoluautor konečné výtvarné podoby státních symbolů, byl velkým přítelem rodiny továrníka Sochora. Dokonce byl autorem mimořádné výzdoby již zbourané Sochorovy vily upravované arch. Josefem Gočárem. Důkazy o výrobě prezidentské vlajky tiskem před rokem 1939 však zatím nemáme. Způsoby výroby prezidentských vlajek dokládá záznam z archivu Pražského hradu o odpisu opotřebovaných vlajek již z roku 1926, který uvádí vlajky aplikované, vyšívané a tkané.

Záznam o odpisu prezidentských vlajek, Archiv Pražského hradu S 2817/26

Standarta státního prezidenta Protektorátu Čechy a Morava z let 1939-1945

Po uzavření Mnichovské dohody ze dne 29. 9. 1938 o odstoupení části území prezident Edvard Beneš Mnichovský diktát následující den přijal. Ihned poté
1. 10. 1938 obsadila německá armáda pohraniční území označované jako Sudety. V dalším vývoji pak dne 15. 3. následujícího roku 1939 začala německá okupace zbytku území republiky. Den před tím 14. 3. 1939 byl vyhlášen Slovenský stát a 16. března byl vydán výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. V tento den byla také při návštěvě Prahy na Hradě vztyčena vlajka kancléře Hitlera.

Viděno na Aukru dne 7. 1. 2023

Zdroj: http://www.fragmenty.cz/iy099417.html

Prezidentská standarta státního prezidenta Protektorátu Čechy a Morava byla zavedena vládním nařízením č. 222 ze dne 19. 9. 1939. Zde byla vcelku nedostatečně popsána pouze jako čtvercová standarta, bílá s vetkaným větším znakem Protektorátu Čechy a Morava. Tzv. větší znak má čtvrcený štít,
v jehož levém horním a pravém dolním poli je znak český a v pravém horním a levém dolním poli znak moravský. Úplně vynechán byl popis okraje standarty, jejíž orámování je složeno ze střídavě bílých, červených a modrých plaménků. Rohová pole jsou modrá. Autorem návrhu standarty byl heraldik Dr. Karel Schwarzenberg.

Ve sbírkách Pražského hradu je vyšívaná prezidentská vlajka evidována pod inventárním číslem HS23782. Tato vlajka je ušita z červené, modré a bílé tkaniny se strojovou výšivkou lvů a orlic ve znaku. Lem vlajky je sešitý z plamínků bílé, červené a modré barvy. Rozměr výšky činí 198 cm a šířky 203 cm.

Vlajka prezidenta Protektorátu Čechy a Morava z roku 1939, Sbírky Pražského hradu inv. č. HS23762, © Správa Pražského hradu, foto: Jan Gloc

Jeden z exemplářů vyšívané protektorátní vlajky státního prezidenta doc. JUDr. Emila Háchy, který byl jediným prezidentem po celou dobu existence protektorátu, patří do sbírek Vojenského historického ústavu v Praze, kde je evidována jako "Standarta státního prezidenta Protektorátu Čechy a Morava" pod inv. č. XIV-562. Tato vyšívaná vlajka na hedvábí má rozměr 100 x 100 cm a byla předána v roce 1947 od Intendančního skladu 51.

Standarta státního prezidenta z muzejní sbírky spravované MO ČR - Vojenským historickým ústavem Praha, 1940, inv. č. XIV 562.

Velké i malé vyšívané vlajky v blíže neurčených rozměrech zhotovoval Jedličkův ústav pro „zmrzačelé“ v Praze, a to údajně s velmi kvalitními materiály. Jednu vlajku v rozměru 2 x 2 metry vyrobila ještě pražská firma HSH, H. Hojtaš.

Úkol zhotovit pro Pražský hrad vlajku státního prezidenta dostaly Královodvorské textilní závody Josef Sochor koncem roku 1939 a to tiskem. V této záležitosti jednala s Hradem pražská akciová společnost SOTEX, která byla obchodní dceřinou společností Královodvorských textilních závodů Josefa Sochora. Do SOTEXu angažoval Josef Sochor předního odborníka Ing. arch. Mariuse Stadlera z Alsaska jako vedoucího kreslírny.

Dopis Mariuse Stadlera ze Sotexu do Kanceláře státního prezidenta ze dne 13. 3. 1940,
Archiv Pražského hradu S 1253/41

Prezidentské vlajky tisknuté ve firmě Josefa Sochora měly rozměr 3 x 3 metry. Poprvé byla vlajka vztyčena nad Hradem dne 19. 12. 1939. Na konci měsíce března 1940 byla tato vlajka poslána firmě k posouzení. Vlajka byla 4x praná a 6x opravovaná. Vlála na Pražském hradě takřka tři a půl měsíce. Natištěné barvy, modrá a červená, prokázaly svoji stálobarevnost. Tato první standarta státního prezidenta, zhotovená tiskem, je v současné době uložena
v depozitáři Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Vlajka státního prezidenta se ve Dvoře Králové tiskla ve dvou rozměrech: 3 x 3 m pro Pražský hrad
a 2 x 2 m pro zámek v Lánech.

Návrat prvorepublikové prezidentské standarty v letech 1945-1960

Po skončení 2. světové války a po zániku Slovenské republiky (dne 3. 5. 1945 dobytím území vojsky SSSR) a zániku Protektorátu Čechy a Morava (dne
9. 5. 1945) byla na Pražském hradě dne 11. 5. 1945 vztyčena původní prezidentská standarta z roku 1920. Po určitou dobu bylo možné používat vlajky vyrobené ještě před válkou. První potřeba jejich nové výroby se zřejmě objevila až v květnu 1947. Tehdy je totiž Pražský hrad poptal v národním podniku Textilní tiskárny, úpravny a barevny ve Dvoře Králové nad Labem (od roku 1948 pod názvem TIBA). Královédvorští ovšem tehdy na poptávku odpověděli, že vlajky nevyrábí a doporučili obrátit se na České vlnařské závody (ČVZ) v Liberci, tedy dřívější firmu Johann Liebieg & Comp. (od 18. 9. 1948 přejmenované na Textilana n. p.).

Prezidentská kancelář již v této době neměla zájem nadále používat velké vyšívané vlajky, protože se často trhaly. Vlnaři v Liberci zvolili pro tisk vlajek vlněný mohér z vláken ze srsti angorských koz. Ovšem 9 metrů čtverečních tohoto luxusního materiálu mělo velkou hmotnost, což se později v praxi ukázalo jako nevýhodné. Pro výrobu prezidentských vlajek tiskem vyrobila Textilana tiskařské filmové šablony a ruční tiskařské formy (tzv. štočky). Tiskařské formy a šablony platil Pražský hrad a tak byl také jejich majitelem. Po skončení výroby se tudíž vracely do hradního archivu. Ve sbírkách Pražského hradu jsou evidovány pod inventárními čísly HS20078 a - c. Předmět první položky tvoří 21 dílů štočků z gumy na dřevě pro tisk červené
a modré barvy prezidentských vlajek. Datace tohoto souboru je zapsána do období let 1945 až 1952. Pod inventárním číslem HS20078b jsou evidovány dvě sítotiskové šablony pro tisk velkého státního znaku první republiky černou barvou a pod číslem HS20078c jsou zapsány dvě sítotiskové šablony pro tisk velkého státního znaku žlutou barvou. Všechny 4 sítotiskové šablony mají jednotný rozměr rámu 141 x 218 cm a jsou v evidenci hradní sbírky zapsány do období let 1945 až 1952. U všech tří inventárních položek je ovšem mylně uvedena „provenience": Dvůr Králové.

Pravý původ tiskařských šablon odhaluje samotná jedna z nich. Na sítu s velkým státním znakem v horní části prosvítá grafická předloha původně tištěné říšské orlice tzv. Reichdienstflagge - říšské služební vlajky používané v letech 1935 až 1945 (více o Reichdienstflagge zde). Tiskárna Josefa Sochora byla
v roce 1941 zabrána a předána firmě Junkers pro válečnou výrobu a samotný Josef Sochor byl za heydrichiády popraven. Naproti tomu v Liberci firma Johann Liebieg & Comp. ve své tiskárně chrlila tisíce vlajek pro Říši a znárodněnému podniku pak tyto šablony zůstaly jako konfiskáty. Lze tedy důvodně předpokládat, že tiskařská síta pocházela nejspíše z liberecké Textilany a nikoliv ze Dvora Králové.

Sítotisková šablona a detail šablony s říšskou orlicí, Sbírky Pražského hradu, inv. č. HS 20078b; © foto: Správa Pražského hradu

Jak již bylo řečeno, těžký vlněný mohér se ukázal jako nevhodný pro venkovní používání natištěné standarty. Přestože tisk byl v pořádku, vlněná látka absorbovala všechny nečistoty z ovzduší a silně se špinila. Vlajky na Hradě se prý musely dvakrát denně měnit, což samozřejmě bylo neuspokojivé. Jako základní materiál pro výrobu standart byla proto tehdejším Ústavem barvářské a chemické technologie textilního průmyslu v Praze doporučena bavlna, silon nebo skleněné vlákno. Toto doporučení tak uzavřelo etapu výroby prvorepublikové prezidentské vlajky tiskem na vlnu v liberecké Textilaně.

V listopadu 1952 požádal Marius Stadler, již ve funkci ředitele Městského textilního muzea ve Dvoře Králové n. L., prezidentskou kancelář o poskytnutí vlněné prezidentské vlajky jako doklad ručního tisku na vlněné tkanině. Prezidentská kancelář žádosti ředitele muzea nevyhověla s odůvodněním, že vlajka zůstane natrvalo uložena v inventáři kanceláře prezidenta republiky. V katalogu vlajek sbírky Pražského hradu však tištěná vlajka na vlně uvedena není.

V květnu 1952 se výroba prezidentských standart stěhuje z Liberce do Dvora Králové a tentokrát již doopravdy. Výroby tiskem se ujímá TIBA ve svém závodě Zálabí, který původně patřil Sochorům. Tisklo se na bavlněnou tkaninu ze skladových zásob TIBY dovozovými barvivy za využití nové technologie, tzv. "silonizace" spočívající v impregnaci umělou pryskyřicí.

Zleva sítotisková šablona pro tisk černé barvy, šablona pro tisk žluté barvy a tiskařské štočky pro tisk červené a modré barvy velkého státního znaku
Zdroj: Sbírky Pražského hradu, inv. č. HS20078b, HS20078c, HS20078a-01, HS20078a-02; © foto: Správa Pražského hradu

V roce 1957 zadalo ministerstvo lehkého průmyslu úkol národnímu podniku Atlas, Zábřeh realizovat výzkum a následně výrobu standart z trvanlivého
a lehkého materiálu. Tím byla započata éra potisku syntetických látek - polyamidu pigmentovými barvivy. Atlas byl v roce 1958 začleněn do národního podniku Hedva se sídlem v Moravské Třebové. A tak Hedva přebírá ke konci 50. let 20. století pomyslnou štafetu výroby prezidentských vlajek a drží ji až do počátku 90. let. Na řadu však přichází podstatnější změny jako je změna Ústavy, změna názvu státu, změna státního znaku a tím pádem i změna prezidentské vlajky.

Prezidentská standarta z let 1960-1990

Prezidentská vlajka ve své „prvorepublikové" podobě vlála nad Pražským hradem od roku 1920 do roku 1939 a znovu pak od roku 1945 do roku 1960. Dne 11. 7. 1960 byla přijata Ústava Československé socialistické republiky a tím se také změnil název Československé republiky na Československou socialistickou republiku (ČSSR). Následně byl přijat zákon č. 163 ze dne 17. 11. 1960 o státním znaku a o státní vlajce. Ten ve svém paragrafu 3 popisuje: „Standarta presidenta republiky je bílá, s okrajem z bílých, modrých a červených políček. V jejím středu je státní znak, po jeho stranách jsou lipové ratolesti. Pod státním znakem je heslo „Pravda vítězí" na stuze červené barvy. Písmena nápisu jsou barvy zlaté." V popisu chybí uvedení zlaté barvy lipových ratolestí a barva rohových polí, která je červená. Prezidentská standarta je vyobrazena v příloze č. 3 zákona číslo 163/1960 Sb.

Vyobrazení standarty prezidenta Československé socialistické republiky v příloze č. 3 zákona č. 163/1960 Sb.
Zdroj: https://www.zakonyprolidi.cz/disk/cs/file/1960/1960c070z0163p001o003.png

Autorem standarty prezidenta Československé socialistické republiky byl akademický malíř, grafik a pedagog Milan Hegar, který byl tvůrcem řady poštovních známek, věnoval se knižní grafice a typografii a od roku 1978 byl jmenován profesorem na VŠUP v Praze.

Vlajka prezidenta ČSSR se pravděpodobně od počátku tiskla v n. p. Hedva, závod 03 v Zábřehu na Moravě. Původně byla tištěna na silon, čili polyamid, který ovšem dostatečně neodolával povětrnostním podmínkám v Praze. Navíc se objevovaly stížnosti na viditelnost znaku. V roce 1965 vytvořil podnikový ředitel Hedvy výzkumný tým, jehož výsledkem byla vlajka tištěná kyselými barvivy na polyamid z n. p. Chemlon v Humenném na Slovensku. Vlajka se tiskla sítotiskem na stole širokém 160 cm jako tříbarevná, v rozměrech 3 x 3 metry pro Hrad a 2 x 2 metry pro Lány, Topolčianky a jiné příležitosti.

Další vývoj směřoval od polyamidu k polyesteru. V roce 1966 nakoupila Hedva polyesterové vlákno "terylen" z Velké Británie. Polyesterová tkanina se tkala na třímetrovém stavu v Králíkách. Barevné odstíny vyvzoroval Výzkumný ústav textilního zušlechťování ve Dvoře Králové n. L. ze švýcarských barviv.
V listopadu 1967 byla výroba tištěné prezidentské standarty takto odsouhlasena.

Vlajka prezidenta ČSSR z roku 1975, Sbírky Pražského hradu, inv. č. HS27073, © Správa Pražského hradu, foto: Jan Gloc

Jeden z exemplářů vlajky prezidenta ČSSR tištěných na polyesterové tkanině v rozměru 300 x 300 cm je uložen také v muzejní sbírce spravované MO ČR-Vojenským historickým ústavem Praha pod inv. č. XIV 848, kam byla předána Správou Pražského hradu v roce 1968.

K novým přírůstkům uměleckých sbírek Správy Pražského hradu patří závěs (vývěska) do prezidentské lóže Národního divadla z roku 1961, který nese dracounem plasticky vyšívaný znak s nápisem „PRAVDA VÍTĚZÍ". Rozměry vývěsky jsou dány výškou 154 cm a šíří 164 cm.

Vývěska do prezidentské lóže Národního divadla z roku 1961, Dobové foto z období normalizace, zdroj: ČTK/Deník.cz
Sbírky Pražského hradu inv. č. HS22562,
© foto: Správa Pražského hradu

V muzejní sbírce Ministerstva obrany České republiky spravované Vojenským historickým ústavem v Praze je pod inventárním číslem XIV - 363 uložena autostandarta prezidenta ČSSR tištěná na ripsu a její rozměr činí 40 x 40 cm. Autostandarta byla předána do sbírek Kanceláří prezidenta republiky v roce 1968.

Autostandarta prezidenta ČSSR z muzejní sbírky spravované MO ČR - Vojenským historickým ústavem Praha, inv. č. XIV 363.

Prezidentská standarta z let 1990-1992

K přejmenování Československé socialistické republiky došlo ústavním zákonem č. 81/1990 od 29. 3. 1990 na nový název státu Československá federativní republika (ČSFR). Po necelém měsíci však byl stát znovu přejmenován dalším ústavním zákonem č. 101/1990 a od 23. 4. 1990 nesl název Česká a Slovenská Federativní Republika (ČSFR). V tomto období užívala ČSFR původní státní znak ČSSR. Nové symboly byly přijaty 20. 4. 1990 ústavním zákonem č. 102
o státních symbolech České a Slovenské federativní republiky. V článku IV. byla popsána prezidentská standarta takto: „Vlajka a standarta prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky je bílá s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je vetkán znak České a Slovenské Federativní Republiky. Pod ním je na červené stuze stříbrný nápis „VERITAS VINCIT". Nad oběma konci stuhy jsou umístěny zlaté lipové snítky o třech listech. Standarta prezidenta je čtvercového formátu." Šíře okraje standarty je v poměru k šířce listu standarty 1/10, rohová pole okraje jsou modrá. Vyobrazení standarty je v příloze č. 3 zákona číslo 102/1990 Sb. (Zatímco zákon uvádí v popisu standarty „lipové snítky o třech listech" na vyobrazení standarty v příloze zákona jsou na každém konci stuhy lístky pouze dva.)

Vyobrazení standarty prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky v příloze č. 3 zákona č. 102/1990 Sb.
Zdroj: https://www.zakonyprolidi.cz/disk/cs/file/1990/1990c021z0102p003o001.png

Autorem státního znaku i standarty prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky byl český výtvarník a grafik Joska Skalník (vlastním jménem Josef Skalník). Před volbami v roce 1990 byl osloven Václavem Havlem, aby vytvořil nový státní znak a následně i standartu prezidenta. Návrh na prezidentskou vlajku a její technické provedení Skalník konzultoval s pracovníky Hedvy v Moravské Třebové. Dodal návrh na autostandartu v rozměru 25 x 25 cm. Pak následovala z Hradu objednávka také na stožárovou vlajku v rozměru 3 x 3 metry, která měla být hotová do voleb 5. 7. 1990. Znamenalo to ve spolupráci se Šumperským divadlem zvětšit Skalníkův návrh autostandarty a vyrobit nové tiskařské šablony. Změnu doznala i výroba základní tkaniny, protože
v králické provozovně již nebyl třímetrový stav a výchozí polyesterové vlákno (Slotera) pocházelo tentokrát ze Senice ze Slovenského hodvábu.

Zdroj: Vlajka 200 x 200 cm, Autostandarta 23,5, x 23,5 cm, Sbírky Pražského hradu, inv. č. HS 27884-01, HS 20883; © foto: Správa Pražského hradu

Ve sbírkách Správy Pražského hradu se nachází rovněž tkaná gobelínová prezidentská vlajka (vývěska) s federálním znakem a nápisem „VERITAS VINCIT", ev. č. HS29257, vyrobená Atelierem tapiserií v Jindřichově Hradci pro prezidentskou lóži Stavovského divadla v Praze. Vlněná vývěska má výšku 110 cm
a šířku 126 cm a je jednostranná, datovaná rokem 1991. Druhá obdobná vývěska stejného provedení od téhož výrobce byla utkána pro prezidentskou lóži Národního divadla, má výšku 132 cm, šířku 150 cm a je evidována pod číslem HS29258.

Zdroj: Vývěska pro prezidentskou lóži Stavovského divadla, Sbírky Pražského hradu, inv. č. HS 29257; © foto: Správa Pražského hradu

V muzejní sbírce Ministerstva obrany České republiky spravované Vojenským historickým ústavem v Praze je pod inventárním číslem XIV - 564 uložena vyšívaná autostandarta prezidenta ČSFR v rozměru 26 x 26 cm. Tato autostandarta byla získána do sbírek spravovaných VHÚ z Kanceláře prezidenta republiky.

Autostandarta prezidenta ČSFR, rok 1991, z muzejní sbírky spravované MO ČR-Vojenským historickým ústavem Praha, inv. č. XIV 564

Současná prezidentská standarta užívaná od roku 1993

Ústavním zákonem č. 542 ze dne 25. 11. 1992 Česká a Slovenská Federativní Republika skončila k 31. 12. 1992 a k 1. 1. 1993 vznikly dva nástupnické státy Česká republika a Slovenská republika. Státní symboly České republiky vymezuje zákon č. 3 ze 17. 12. 1992, kde prezidentská vlajka je popsána v paragrafu 5 takto: „Vlajka prezidenta republiky je bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním je bílý (stříbrný) nápis PRAVDA VÍTĚZÍ na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi." Lipové ratolesti mají po
3 listech a zastupují Čechy, Moravu a Slezsko. Šířka okraje standarty je v poměru k šířce listu standarty 1/10, rohová pole okraje jsou modrá a pořadí plaménků bílá, červená a modrá je řazeno proti směru pohybu hodinových ručiček. Vyobrazení standarty je v příloze č. 4 zákona č. 3 /1993 Sb.

Vyobrazení vlajky prezidenta České republiky v příloze č. 3 zákona č. 3/1993 Sb.
Zdroj: https://www.zakonyprolidi.cz/disk/cs/file/1993/1993c002z0003p004o001.png

Autorem návrhu státních znaků a vlajky prezidenta České republiky je heraldik, knihovník a voják Jiří Louda. Když složil Václav Havel 2. 2. 1993 prezidentský slib, měli již na Hradě dodanou novou velkou prezidentskou standartu a další malou do kanceláře. Další požadavek pak byl na vlajku do prezidentova bydliště v Dělostřelecké ulici. Tyto vlajky dodala pražská firma TYLA ještě jako fyzická osoba, se kterou podnikal od roku 1990 pan František Münzberg s manželkou. Vzpomíná, jak někdy v roce 1992-1993 se na ně obrátili s poptávkou výroby prezidentské standarty. Hlavní požadavek přitom byl na kvalitu, která by zaručila životnost vlajky minimálně půl roku. Na provedení a způsob zpracování má firma svoje know-how a podle toho je zhotovuje již 30 let. Nejdříve v roce 2003 založil František Münzberg obchodní společnost TYLA s.r.o. a v roce 2010 pak firmu TYLA CZ s.r.o. se sídlem v Jesenici. Za celou dobu třiceti let prý TYLA dodala na Pražský hrad již více než 50 kusů velkých standart.

Vlajka prezidenta republiky je instalována ve výšce cca 35 m nad zemí. Vztyčování se provádí elektrickým navijákem pomocí horolezeckého lana. Standarta „jezdí" nahoru a dolů podle toho, jestli je prezident v republice nebo mimo ni. Při manipulaci dochází k natržení vlajky o střechu budovy, případně
o samotný stožár, neboť v této výšce a lokalitě fouká prakticky nepřetržitě vítr. Hrad tak udržuje skladem přibližně 15 až 20 kusů vlajek v různém stupni opotřebení. Průběžně probíhá jejich servis a opravy. Tak jak se vlajky postupně odepisují, objednávají se nové.

Vlajka prezidenta České republiky se vždy vyráběla v rozměru 300 x 300 cm. Pro speciální účely, jako pro divadelní lóže nebo pro Jízdárnu Pražského hradu, se vlajky vyrábějí v jiném rozměru. Podobně tomu bylo i pro zámek v Lánech, pro který se vlajka vyráběla do roku 2016 v rozměru 200 x 200 cm. Od té doby se na Lány posílají standarty prezidenta ve velkém rozměru 300 x 300 cm.

Sbírky Správy Pražského hradu zahrnují rovněž vyšívanou prezidentskou standartu v rozměru 50 x 50 cm, která je pro venkovní použití chráněná průhledným plastovým obalem a u žerďové strany je opatřena šňůrami pro připevnění k žerdi. Tato prezidentská standarta byla v roce 1993 zhotovena pro Hradní stráž. Ve sbírkách je evidována pod číslem HS29256.

Zdroj: Standarta prezidenta republiky v rozměru 50 x 50 cm z roku1993, Sbírky Pražského hradu, inv. č. HS 29256,©foto: Správa Pražského hradu

Novější prezidentskou standartu pořídila Správa Pražského hradu na konci roku 2006. Od počátku roku 2007 je trvale propůjčena útvaru Hradní stráže. Slavnostní vyšívanou standartu dodala firma TYLA s. r. o., Praha a v evidenci movitého majetku Správy Pražského hradu je uvedena pod evidenčním číslem 1067071.

Standarta je připevněna na historické žerdi, která je v evidenci Uměleckých sbírek Pražského hradu pod inventárním číslem HS 10137. Žerď je dřevěná, dvoudílná s bajonetovým spojem z niklované mosazi. Ze stejného materiálu je také hrot žerdě ve tvaru profilovaného kopí, stejně jako zakončení patkou dolního dílu žerdě. List standarty je zavěšen na kolmém kovovém ráhnu a připevněn k žerdi čtyřmi bílo-červeno-modrými kroucenými šňůrami. V kovové části žerdě je proveden nápis: "Svému vrchnímu veliteli Československá branná moc".

Zdroj: Standarta prezidenta republiky z roku 2006 z majetku Správy Pražského hradu, ev. č. 1067071 a Žerď časově zařazená do 1. pol. 20. století, Sbírky Pražského hradu, inv. č. HS 10137, © foto: Správa Pražského hradu

Informaci o jiné historické žerdi z roku 1924, která byla osobním darem prezidenta T. G. Masaryka Hradní stráži, poskytl PhDr. Zbyšek Svoboda: "Původně za
I. republiky se na žerď věšel vyztužený list prezidentské standarty. Pokud prezidenta doprovázela jízdní stráž, nesl standartu na koni praporečník z Hradní stráže.
V jiných případech stála se standartou stráž (například v síle družstva) u tribuny, z níž prezident pronášel projev, případně stála pod pódiem při přehlídce apod. Za socialismu se tato historická žerď nepoužívala, neboť je opatřena kovovým štítkem s věnováním od T. G. Masaryka." Na počátku 90. let ji v prostorách kasáren Hradní stráže objevil PhDr. Svoboda, který doporučil žerď opět využívat.

Součástí sbírek Správy Pražského hradu jsou také dvě vyšívané prezidentské vlajky z roku 1993 určené pro Hradní stráž. První z nich je evidována pod číslem HS29259, má rozměr 130 x 130 cm a vlajku vyšila firma (dnes již zřejmě neexistující) ANTREX, na adrese Černomořská 3, Praha 10. Druhá vlajka s ev. č. HS29260, stejného provedení, má rozměr 110 x 110 cm.

Zdroj: Standarta prezidenta republiky z roku 1993 v rozměru 110 x 110 cm; Sbírky Pražského hradu, inv. č. HS 29260; © foto: Správa Pražského hradu

Prezidentská vlajka a předvolební boj

Podle zprávy ČTK ze dne 6. 1. 2023 uvedl tehdy prezidentský kandidát Petr Pavel: „Skupina Ztohoven vrátí na Pražský hrad prezidentskou standartu, kterou v roce 2015 vyměnila za rudé trenýrky. Podmínkou vrácení je to, že hlavou státu nebude Andrej Babiš." Členové Ztohoven z odcizené vlajky tehdy odpárali našité státní znaky, které rozstříhali na malé kousky (více na http://www.ztohoven.com).

Zdroj: Ústřižek prezidentské vlajky, www.ztohoven.com

Po volbě hlavy státu se na Továrnu na vlajky LIBEA obrátil tým prezidenta Pavla se zakázkou na opravu znehodnocené prezidentské vlajky. Zakázka byla odmítnuta s odkazem na firmu TYLA, která byla původním dodavatelem vlajky pro Pražský hrad.

Výroba autostandarty pro nového prezidenta

V únoru 2023 se ve firmě Libea tiskly autostandarty již pro nového prezidenta.

Zdroj: Libea, s. r. o., Za Cukrárnou 534, Liberec 30

Zdroje:
1) Ing. Josef Jiránek, Vlastivědné čtení o Královédvorsku č. 9, ze srpna 2021, ISSN: 2570-6330, článek Prezidentská vlajka v našem městě
2) Výstava Lvem mě nazývají, 28. 10. 2020, https://www.vhu.cz/k-vyroci-republiky-28-rijna-vystava-lvem-me-nazyvaji-v-narodnim-muzeu/
3) Lidová demokracie, 14. 2. 1990, článek Tvůrkyně symbolu
4) Náš region, 10. 5. 2020, článek I Pražské povstání mělo své skvrny
5) Lidové noviny, 26. 10. 1935, článek Vlajka presidentova a její tkadlec
6) Roman Klimeš, Heraldická ročenka 2008, článek Prezidentské standarty na území Československa od roku 1918
7) PhDr. Zbyšek Svoboda, Vexilologie č. 13, článek Československá presidentská standarta a vlastní vzpomínky a zápisky k žerdi z roku 1924
8) Katalog vlajek Sbírky Pražského hradu vč. identifikačních karet předmětů
9) Katalog šablon na tisk vlajek Sbírky Pražského hradu vč. identifikačních karet předmětů
10) 200 let Národního Muzea ve 200 fotografiích, kolektiv autorů, vydalo nakladatelství CPress v Brně v roce 2018

Poděkování za pomoc a spolupráci:

Pracovníci Správy Pražského hradu: Mgr. Isabella Denisa Pospíšilová, kurátorka historického textilu, Mgr. Petr Ledvina, kurátor fondu fototéky,
dokumentátor, Ing. Zuzana Nacházelová, oddělení uměleckých sbírek

Ing. Josef Jiránek, emeritní podnikový ředitel TIBA, Dvůr Králové nad Labem

Zdeněk Špitálník, VHÚ Praha, kurátor sbírkových fondů stejnokroje a výstroj a vexilologie